Vrah

Mastroianni ako stredostavovský starozitnik -obchodnik zo starozitnostami, navyse nespravodlivo obvineny .... Elio Petri sa rezisersky len hladal, ale uz tam vidno rezisersky talent. Jo s komentovanim mainstreamovych filmov nemam problem, su tam 100 -ky ba mozno tisice komentarov a fakt nie je problem. Horsie je to ale pri starsich kuskoch, Taky LiVentura konkretne komentuje ubohym stylom : "Mastroianni perfektni" - a nic, ani slovo, dojmy, pocity, zazitky z filmu ...... no roste nic, nula. Petri bol pre mna hlavne artovy reziser, preto ho dost uznavam, a zda sa mi, ze natocil aj jedno polizzioteschi, tusim sa to volalo Kazdemu, co mu patri. Ako debut vsak zaujimave, jo a Petri nejde na modnej talianskej amerikanofilii, Dej filmu sa odohrava v Italii, a to ja moc rad. Mastroianni to napokon raz aj povedal : Co by on robil v Hollywoode, jemu bohate staci Europa. 69 % (12.05.2018)

Mastroianni táhne nahoru drama, ve kterém Petri coby debutant ještě neumí vytáhnout ty nejsilnější okamžiky. Později mu jistá efektní přetaženost nevadila, proto škoda, že se tu drží při zemi - zrovna tady bych ji uvítal. (16.07.2014)

Svojí atmosférou a provedením mi Petriho Vrah připomněl Kafkův Proces v adaptaci Orsona Wellese. Zaujalo mě především, že po technické stránce je snímek dokonale prostý, celkové působení filmu je však až rafinovaně komplexní. Nemohu také opomenout skvělý výkon Marcella Mastroianniho v hlavní roli. 6/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Zlatý Medvěd - výběr (31.05.2006)

Se zkušenostmi v roli scénáristy a asistenta režie (především u filmů Giuseppe de Santise) se v roce 1961 Petri odhodlal k debutu na postu režiséra. Podle vlastního scénáře natočil film Vrah, v němž se mladý a pohledný starožitník Nello Poletti (Marcello Mastroianni) dostane do podezření z vraždy své milenky, přičemž divák od počátku tuší, že Poletti je nevinný. Celá krimi-zápletka je tu pouze prostředkem, díky kterému se dostáváme Polettimu pod kůži, neboť vyšetřování, výslechy a následně i předběžná vazba ho nutí vzpomínat na svůj vztah k zavražděné milence. Divák tak má skrze vypointované flashbacky možnost nahlížet na Polettiho minulost, ve které vystupuje nejčastěji jako sobecký, necitlivý a do sebe zahleděný jedinec. V konfrontaci se smrtí milenky dochází Poletti k reflexi svého já a otevírá se tak prostor pro změnu. (02.07.2014)