13. komnata Vladimíra Mišíka (TV film)

Legendární muzikant, jehož písně na texty Josefa Kainara a dalších českých básníků zlidověly, se na nějakou dobu ocitl kvůli nemoci na vozíčku.
Maminka Vladimíra Mišíka pocházela ze Slovenska. Za války pracovala jako zdravotní sestra pod Červeným křížem. Dlouho synovi nechtěla nic povědět o jeho otci a on bral tento stav jako daný, že u nich zkrátka žádný táta není. Teprve po letech mu řekla, že otec byl americký důstojník, do kterého se v Německu zamilovala. Vladimír žil sám s maminkou a velmi mu chyběl mužský vzor a chlapský element. Vladimír Mišík se vyučil truhlářem, ale od mládí se věnoval muzice. Založil slavnou kapelu šedesátých let Matadors, prošel dalšími známými kapelami, založil s Radimem Hladíkem Blue Effect. Později vstoupil do kapely Flamengo, s níž natočil legendární album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. V první polovině 70. let utvořil ETC, se kterou koncertuje dodnes. Má na svém kontě dvanáct řadových alb a mnoho singlů a dalších nahrávek. Mnohé jeho písně, často na texty známých českých básníků, Václava Hraběte, Josefa Kainara, Jiřího Dědečka a dalších, téměř zlidověly. Mišík nebyl disident, jenom hrál věci, které ho bavily: blues, beatnici, básně Václava Hrabětě nebo Josefa Kainara, ale vnímá to dnes tak, že byl pro režim takový "nezmačkatelný", tak po něm šli a přišel zákaz. Po té dostal v Redutě otevřeně nabídku ke spolupráci s StB, kterou odmítl. V době jeho zákazu se objevovali např. nápisy na Elektrických podnicích ve znění: "Nechte zpívat Mišíka!" Vladimír to vnímá tak, že z něj vlastně udělali tak trochu mučedníka, přestože pouze - jak říká - se vyjadřoval o svých postojích svou hudbou a texty. Jako muzikant žil bohémským životem, který nesvědčil jeho zdravotnímu stavu. V současné době trpí Charcotovou osteoartropatií, které mu velmi omezila pohyb. Odvápňují se mu dolní končetiny, nárt a okolí kotníků. Byl půl roku na vozíčku, dnes chodí velmi obtížně o berlích, bere pravidelně léky, musel velmi upravit životosprávu. To vše mu komplikuje ještě velmi silné astma, na které bral léta velké množství kortikoidů. Vladimír Mišík pořád koncertuje s ETC, i když sám přiznává, že ho to v souvislosti s jeho zdravotním stavem značně zmáhá. Po koncertě několik dní odpočívá. Dochází pravidelně na kontroly do motolské nemocnice, aby se pokusil co nejvíce omezit následky svojí choroby a také, aby měl pod kontrolou svoje astma. Zhubnul, změnil svůj životní styl, přestal pít, až na ty svoje zmíněné happy day. Říká, že hudba je pořád to, co ho neuvěřitelně nabíjí a dokud to půjde, tak zkrátka na ta hudební pódia poleze... Průvodkyní jeho životním příběhem je moderátorka Šárka Kubelková. (oficiální text distributora)