Stalo se v Turíně
-
Compagni, I
-
Les camarades
(Francie) -
Stalo sa v Turíne
-
Organizer, The
Krimi / Drama / Komedie
Itálie / Francie / Jugoslávie, 1963, 126 min
Režie:
Mario MonicelliObsah
-
Filmové drama natočené v roce 1963 v koprodukci Itálie, Francie a Jugoslávie. Skvěle obsazený film (Mastroianni, Salvatori, Blier, Girardotová) natočil slavný režisér Mario Monicelli a získal za něj nominaci na Oskara. (oficiální text distributora) -
Turín, konec 19. století. Při práci v textilní továrně je vážně zraněn jeden z dělníků. Jeho spolupracovníci se po létech ústupků konečně vzchopí k akci a požadují zlepšení svých pracovních podmínek. Vládnou mezi nimi ale rozpory a jejich aktivity dostanou řád teprve poté, co se jejich vedení ujímá profesor Sinigaglia, který právě přijíždí z Janova a s podobnými akcemi má již zkušenosti. Při prvním střetu s policií dochází ke konfliktu, samolibý zaměstnavatel je ochoten odpustit svým zaměstnancům účast ve stávce, o zkrácení čtrnáctihodinové pracovní doby ale nechce nic slyšet. Další střet s ozbrojenou mocí končí tragicky – sotva dospělý dělník Omero, s nímž se diváci seznámili hned v počátku příběhu, je zastřelen. Druhý den nastupuje do práce Omerův mladší bratr, ještě dítě. Sinigaglia je mezitím zatčen, mezi dělníky jeho myšlenky šíří mladý Raoul.
Film STALO SE V ŘÍMĚ (I compagni) patří k mistrovským dílům italské kinematografie šedesátých let, natočil jej slavný režisér Mario Monicelli, který byl i spoluautorem scénáře. Právě scénář byl nominován na Oscara, film jako celek zabodoval na festivalu v Mar del Plata (Cena za nejlepší film, 1964). I když na domácí půdě nijak nezaujal, dočkal se ocenění alespoň od odborníků a Italský syndikát filmových novinářů odměnil Stříbrnou stuhou herecký výkon Folco Lulliho. Hereckému obsazení vévodil Marcello Mastroianni v hlavní roli, jemuž zdatně sekundovali další italští umělci, francouzský import zajistil osvědčený Bernard Blier. V případě Annie Girardot doplňme, že ta v té době trvale žila v Itálii se svým manželem Renatem Salvatorim (také on zde hrál roli dělníka Raoula). Film měl v Itálii premiéru v říjnu 1963, s úspěchem byl uveden v celé Evropě včetně tehdejšího Československa. Originální italský název I COMPAGNI (Soudruzi) většina zahraničních distributorů přeložila doslovně, zatímco československá Ústřední půjčovna filmů použila zcela odlišný titul STALO SE V TURÍNĚ. (argenson)
Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
rikitiki
Film skvěle propojuje tragiku s komikou a velikost ideálů s malostí poměrů. Charaktery jsou výstižně načrtnuté pomocí jen jedné nebo dvou scén. U filmu s kolektivním hrdinou to ani jinak nejde, ale tady to režisér zvládnul na výbornou./// Perfektní minimalistický výkon Mastroianniho a sebeironická Girardotová se doplňují a jejich milostný mikropříběh bere za srdce víc, než celé sebrané spisy Rosamundy Pilcher./// Jenom ten konec příšel příliš náhle, končí sice stávka, ale jednotlivé osudy ne, což mi v tomhle případě vadí, i když chápu, že je to úmyslně, protože hrdinou jsou všichni dělníci z továrny.(18.1.2010)
-
farmnf
No teda. Dělnické hnutí bez stranického předsedy, jak jsem ho musel sledovat v TV do svých 28 let. Logické, dobře udělané, strhující. Dělníci byli prostě vykořisťováni. Tento film vysvětluje, co ten výraz znamená. Snad jedna výtka. Už tady zaznívá: "Továrna je vaše, vy v ní pracujete". No a vedeni touto lží jsme ztratili svoje mládí a možná že i víc. Jinak ale skvělý film se skvělou rolí Marcella Mastroianniho.(28.10.2009)
-
Lapacka
Zajímavé sociální drama, určitý schematismus a předvídatelnost děje vyvažují kvalitní herecké výkony a nesporné napětí, které ve filmu je. Film z epochy, kdy neexistoval sociální stát a každý, kdo chtěl přežít, musel pracovat. Kdy skutečně existovala bída a hlad. A to v Evropě. Tím je film zajímavý. Dnes se tak žije snad v některých východoasijských zemích - kde je současně průmysl a současně hladové a početné obyvatelstvo. Film také vysvětluje, jak to bylo s komunismem. Toulavý profesor poštvává dělníky proti podnikatelům a aspoň někteří místní italští dělníci nakonec vidí v jeho filosofii svoji oporu a východisko, neboť jinak by se s podnikateli byli domluvili po dobré a ničeho podstatného by nedosáhli. O ději bych řekl, že se jedná o příběh s lety natolik "typizovaný", že by se celý tenhle film dal zkoncentrovat do jedné epizody seriálu Simpsons a výsledek by byl obdobný. Je to historická zkratka, jak to jen umí médium zvané film a záleží, nakolik divák jí divák chce věřit nebo co při ní chce sám prožít, co při jejím sledování má sám v sobě ve vztahu k podobným situacím a dějům.(22.7.2010)
-
tomtomtoma
Vynikající hořkosladký příběh o prvních dělnických stávkách v Itálii. Ale nejde jen o dělníky, jde o určité povstání chudých proti bohatým, tvrdý a nekompromisní střet, kdy je na jedné straně požadováné lidské zacházení, na druhé straně se sčítají pouze zisky, od kterých se odečítají pouze nejnutnější výdaje. Stávkující nejsou jednostní, zrazuje je jednak strach o žití jejich vlastních rodin, jednak se nachávají lákat ozdobným pozlátkem. Je zajímavé sledovat vývoj ostav, jejich urženeckost, jejich prodejnost, jejich poddajnost. Je to sisyfofská práce, neboť základem je změna myšlení. A tu podmiňuje změna systému, který nbude založen na konzumu. Čímž se zpátky dostáváme do začarovaného kruhu a tím je patrné, že násilný odpor chudiny proti mocným je většinou vyloučený, a to především rezervou a prostředky pro déle trvající boj. I kyž by šlo pouze o boj ideový. Navíc je dav tak lehce využitelně ovladatelný. Profesor Sinigaglia (dobrý Marcello Mastroianni) je ideovým vůdcem a patronem dělnických bouří, většinou i pronásledovaný policií. Je jediným optimistou v pokračování stávky, i když se mu většinou i od stávkujících dostává nevole a nadávek. Martinetti (dobrý Bernard Blier) je jakýmsi vůdcem dělníků, nerozhodný, bojácný a poslušný, i když se vzdorem. Pautasso (Folco Lulli), věčný křikloun a unáhlenec, který jako první přichází nešťastnou náhodou o život. Raoul (Renato Salvatori) je ozvěnou svědomí, mladý, nebojácný, ale vidící vše z různých úhlů, kerý nemá žádné neralistické představy o možnostech. Prostitutka Niobe (Annie Girardot), která ke své profesi utekla před danou nuzotou jejího stavu, jako jediná neváhá Sinigagliovi podat pomocnou ruku a skrýt ho před policií. Vzniká vztah, krátký, ale přesto alespoň na chvilku nádherný pro oba dva zúčastněné. Optimistické i přes jasný nezdar, kvalitní balada o těžkém životě textilních dělníků v Turíně. Navíc s jemným nadhledem.(21.5.2011)
-
Všežrout
Skvělá filmová tragikomedie o jedné stávce za kratší pracovní dobu, při které musí dělníkům držet palce i přelakotný velkoburžoust. Zvláště, když herci, kteří je představují, jsou tak skvěle vybraní a lidsky uvěřitelní. Profesor majstra MM v nás po celou dobu vyvolává ambivaletní pocity a otázku, zda to myslí opravdu lidsky upřímně či zda je zatím nějaký ten zištnější zájem nebo zda netvoří revoluci pouze pro revoluci.(6.10.2011)
-
plo koon
Hezká satira o tom, kterak se rodil socialismus a všemu šéfuje jeden profesor (Mastroianni), který má propálený kabát a roztrhané rukavice a chce vést stávku dělníků. Hezká je scéna kradení, kdy nikdo nic nevidí, celé to tak trochu asi připomíná socialismus u nás. "Co je to za město?" "To je město na hovno!"(30.1.2011)
-
Mikino00
Sociální realismus a stávka ve filmu ze života dělníků, nic víc, nic míň. Bylo velkým problémem dodívat se do konce.(11.5.2012)
-
Jack.Pott
"Ale fabrika naní naše." "Jak to, že není naše! A kdo se tam dře 14 hodin den co den po celý svůj život?! Kdo tam nechává svůj pot a krev? Vy!!! tak si ji vezměte, ta fabrika je vaše! Obsaďte ji, máte na to právo! Kupředu! Kupředu!!!" Mario Monicelli realisticky - to znamená mimo jiné s humorem a poetikou - vykresluje zrod dělnického hnutí v Evropě, konkrétně v severní Itálii. Pro koho je sociální demokracie či socialismus synonymem pro nesmysl, měl by nahlédnout do továren raného kapitalismu. 14tihodinové těžké směny 6 dnů v týdnu, jedna půlhodinová pauza na oběd; když takhle člověk musí dřít od puberty prakticky až do smrti, aniž by důstojně zajistil vlastní rodinu, není divu, že mnoha usínajícím dělníkům sklouzne ruka do lisu. Pozoruhodně symbolickou postavou je gymnazijní profesor (Marcello Mastroianni), cestující ode města ke městu a kultivovaně burcující sedřené, vystrašené proletáře k sociálnímu boji. Jako Karel Marx, i on má vlastní rodinu, která je kdesi v pohodlí a bezpečí zajištěná. Možná i proto neohroženě popohání lid, aby šel přes vlastní mrtvoly. Těžko říci, zda mohla být historie jiná.(2.1.2012)
-
medvidek
Ital v létě nepracuje, a v zimě tančí. Tady jen nepracoval. Po filmové stránce OK ale ta ideologie...(10.1.2010)
-
gizi
Byl jsem opravdu velmi příjemně překvapen. Film ani chvíli nenudí, nechybí napětí ani humor a hlavně odráží realitu konce 19. století - z tohoto důvodu i velmi poučné a zajímavé. 80%.(1.5.2010)
-
Magoor
Lepší sociální drama jsem zatím neviděl! Ať si kdo chce, co chce říká! Tento film je prostě nadčasový... ! Jen s tím rozdílem, že my tady v "naší" republice totálně pohřbíváme to, za co bojovali naši předkové! Kamarád mi po shlédnutí tohoto filmu řekl, že až zarazilo, jak může být film na takové vážné téma být natočen s takovou komediální lehkostí. Nemůže! Mohl! A všichni, kdo nemají klapky na očích ví, co tím myslím!(17.3.2011)
-
nauru
Výtečný snímek. Chudoba versus bohatství. Vynikající scéna jak majitel na vozíku přizve ředitele na večírek a pak při pohledu na něj mu řekne, že není vhodně oblečen, ač na první pohled má oblek, ale zřejmě ne moc důstojný.(24.5.2012)
