Han nyeohaksaengeui ilgi

Stredoškoláčku Su-ryeon (Mi-hyang Pak) trápi, že jej otec (Cheol Kim), ktorý pracuje ďaleko od domova, sa nevracia tak často, ako by si želala. Keď navyše zistí, že robí zdanlivo niečo iné, než čo si myslela, sklame sa v ňom ešte viac. Postupne však zistí, že sú to malé činy každého človeka, čo prispievajú k budovaniu prosperity veľkej ľudovodemokratickej vlasti. Severokórejská snímka z roku 2006, ktorá však v mnohých scénach pôsobí dojmom, ako keby bola natočená v období päťdesiatych rokov 20. storočia, sa svojím príbehom najskôr snaží povedať, že dôležitý je kolektív (pracujúca trieda) a nie jednotlivec (v tomto prípade prezentovaný práve prostredníctvom hlavnej postavy Su-ryeon). To je jedna z možností, ako sa dá tento počin z diváckeho pohľadu čítať. V odľahčenejšom prípade sa dá o diele režiséra In Hak Janga hovoriť ako o severokórejskom ekvivalente "coming of age" filmu s hlavnou dievčenskou postavou - tínedžerkou, ktorú trápi najmä neprítomnosť otca v domácnosti, ale zároveň čelí aj ďalším problémom a výzvam, napríklad nutnosti rozhodnúť sa, čo bude robiť po skončení strednej školy. Od severokórejskej produkcie nemožno mať veľké očakávania, čo snímka koniec koncov dokazuje. Príbehovo síce má nejakú koncepciu, ktorej sa dokonca pri rozprávaní dokáže držať, ale po obsahovej stránke príliš nenadchýna. Rovnako sa možno vyjadriť aj o ďalších aspektoch tohto filmu. Kamerou, strihom ani výpravou film zďaleka neexceluje, ale treba povedať, že najväčší prepadák to takisto nie je, čo je v konečnom dôsledku príjemným prekvapením. Čo sa hereckého obsadenia týka, nielen najvýraznejšou, ale zároveň aj najlepšou spomedzi protagonistov je predstaviteľka hlavnej postavy Mi-hyang Pak. Han nyeohaksaengeui ilgi nie je z príbehového hľadiska ničím špecifická dráma. Diváka dokáže najväčšmi zaujať svojím pôvodom, keďže Severná Kórea nie je miestom, ktoré by bolo zrovna známe pre svoju filmovú produkciu. Pozoruhodná je však snímka minimálne z toho hľadiska, že ukazuje, ako je v Severnej Kórei možné bez väčších problémov uhasiť horiacu zástrčku vodou. Ďalší dôkaz toho, ako je tento socialistický raj o krok pred nami! (14.02.2023)

Není to rozhodně špatný film, ale z objektivního pohledu po filmové stránce v podstatě nemá co nabídnout. Nejvíc rušivými elementy jsou zřejmě nespojitý děj, chaotický střih a archaický vizuál (na ten jsme ale ze severokorejské produkce zvyklí). Snímek se relativně (na zemi, ve které vznikl) zdržuje propagandy a je tak snad poměrně přístupný i pro západní řadové obecenstvo. Každopádně exotičnost filmu zůstává jediným pádným důvodem, proč se na něj podívat. 39 % (28.04.2012)

je vážně zváštní, něco takového hodnotit. jsem rozhodně ráda za to, že jsem to viděla, jak už tu někdo zmínil, je to více působivé než všechny dokumenty o KLDR.... (14.08.2013)

Myslím že žádný dokument nevypoví o současné Severní Koreji tolik, jako jejich vlastní hraný film, i když se tvůrci snaží realitu skrývat tak, že vypadá skoro jako idylické místo. Soo-ryun si sice do deníčku zapisuje rok 2001, všechno kolem ní ale vypadá jako z 50. let, včetně oblečení, hudby a taky technické stránky filmu. Po ulici pobíhají děcka s rudými šátky, v továrnách budovatelská hesla a písně opěvující generála Kima atd. Mimoto Soo-ryun ze všeho nejvíce touží po tom přestěhovat se z vesnického domku do krásného šedého paneláku s umakartovým jádrem. To že jde o současnost jde poznat kromě deníčku už jen díky pár autům a Windowsu XP na historickém školním počítači. Příběh není nijak zvláštní, šestnáctileté Soo-ryun se blíží konec střední školy a neví co dál dělat, začína nesnášet otce který pracuje daleko od domova, spolužačky se jí smějí protože doma nemá společnou fotku s milovaným vůdcem... Pokud by nevznikl v tak exotické zemi, určitě bych nestrávil tolik času jeho sháněním, takhle je to ale jeden z nejzajímavějších filmů co sem v poslední době viděl. (20.04.2011)

Zajímavá podívaná. Retro, které vlastně není retro. Příběh je obsahově slabý, ale vidět film z takto netradičního prostředí s několik desetiletí starým nádechem byl pro mě opravdu unikátní zážitek. Takže i když dávám nízké hodnocení, nenudil jsem se u toho. // PS: Dodatek poté, co jsem zkouknul film Chongchuniyo! z roku 1995 - je zajímavé vidět, jak se severokorejský film za těch 12 let nikam neposunul. Technická i vizuální stránka obou filmů je stejná. Kdyby mi někdo řekl, že oba byly natočeny ve stejný rok, věřil bych tomu. Takže zatímco u nás se rozjíždí 5D kino a podobné vychytávky, KLDR bude nejspíš i za dalších 20 let natáčet filmy v tom stejném duchu :)) (25.06.2013)