La decima vittima
La Dixième Victime
The Tenth Victim
The 10th Victim
Režie:
Elio PetriKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Piero PiccioniHrají:
Marcello Mastroianni, Ursula Andress, Elsa Martinelli, Salvo Randone, Massimo Serato, Milo Quesada, George Wang, Mickey Knox, Jacques Herlin (více)Obsahy(1)
V roce 2000 se na celosvětové úrovni vytvoří soukromý klub, jehož členové se, propojeni prostřednictvím počítačů, věnují smrtonosné honičce - jednou jako lovci, podruhé coby oběti. V Římě získává supervybavená čarodějka svou desátou oběť. Pomineme-li slabý konec, který si vynutil producent Carlo Ponti, Petri tímto zajímavým a úchvatným filmem - také díky scénáři Ennia Flaiana - vyhrál riskantní sázku. Ve snímku se míchá sci-fi s westernem, se špionážním žánrem i s romantickou veselohrou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
"Pozor! Jsem oběť!" Centrální mozek lidstva, tentokrát umístěnej v Ženevě, vybral k dalšímu duelu Caroline, lovce číslo 14632 a Marcella, oběť číslo14879. Lepší dvojici nám snad ani futuristická budoucnost, která je pro mne v tuto chvíli již 16 let minulostí, nemohla nabídnout. Já se přitom tedy skvěle pobavil, což je celkem zarážející, neboť italsky umím pouze počítat do deseti a titulky ani dabing si ke mně cestu nenašly. ()
Talianske sci-fi je jav vskutku ojedinelý, o to viac poteší, ak sa jedná o príjemné prekvapenie. Divákov očakávajúcich taliansku komédiu v žánrovom obale môže zaskočiť prítomné násilie, kde prichádzajú o život v rámci zvrátenej hry aj krásne ženy. Petri natočil satiru a alegóriu na partnerský a manželský život, vyjadruje sa prostredníctvom prehnaného futuristického príbehu k talianskej spoločnosti a pripravil niekoľko koncov, ktoré Petrimu a producentovi Pontimu schvaľujem. Nebol som nimi sklamaný ako autor tunajšieho obsahu. ()
Akční sci-fi satira, která v mnohém předběhla dobu. Máme tu medializaci násilí, reality TV, mobilní telefony a další v polovině 60. let nezvyklé prvky. Marcello Mastroianni v roli oběti a Ursula Andress v roli vraha tu spolu rozehrají něco mezi akčním thrillerem a romantickou komedií, díky čemuž rozhodně nehrozí záměna s modernějšími filmy typu Battle Royale nebo Hunger Games. Navíc tu má Ursula ještě lepší plavky než v Dr. No. ;-) ()
S Elio Petrim a jeho experimenty 60. let si příliš nerozumím. Rok a půl nazpátek jsem značně protrpěl jeho údajný horror Tiché místo na venkově, na druhé straně přešla od té chvíli delší doba na to, abych se dokázal ze zvědavosti odhodlat na jeho zde dobře hodnocenou sci-fi a začal doufat v zajímavý zážitek. Nic se nedá dělat, ale z Desáté oběti se vyklubala pro mě (žeby nepřekvapivě?) další Petriho nesnesitelně psychedelická (včetně otravné hudby) a intelektuálně se tvářící šílenost, která sice oplývá poutavým a nápaditým vizuálem, ale ve finále s přechodem do totální crazy frašky je to tak vše, co pozitivního o tomto zmateném experimentálním cosi mohu říct. Marcello Mastroianni mi v jiných rolích dokázal, že byl skvělým, někdy i charismatickým hercem, ale tohle je (s výjimkou jedné působivější scény) další z těch šedesátkových filmů, kde jeho výkon nespočívá vesměs v ničím dalším, než že se před kamerou po celou dobu vyskytuje s jedním rádoby cool chladným výrazem v póze intelektuála nad věcí, navíc ten ulízaný béžový účes, jakým ho zde maskéři obdařili, mi připadal až směšný. Ursula Andress mi oproti němu zase nikdy nedokázala, že by mohla být něčím víc, než kapánek přeceňovanou umělou ikonou, jejíž slávu asi nikdy plně nepochopím, aneb znám v rámci 60. let řadu daleko půvabnějších a zároveň talentovanějších hereček. Jednu hvězdu dávám za pár kreativních výtvarných nápadů a figurku jednoho z průvodců pořadem, jinak mě tato futuristická vize světa proměněného v akční reality show navzdory slibnému námětu minula a v rámci zmíněného sci-fi tématu bych Desátou oběť řadil k tomu nejslabšímu, ba až zpackanému. [30%] ()
Mastroianni a sci-fi komédia ? Netradičné spojenie vytvorilo netradičný zážitok. Charizmatický herec si evidentne oddýchol od žánroviek, ktorými získal slávu a odskočil si do myšlienkovo drsnej sci-fi komédie, či skor satire. Sekunduje mu okrasa Ursula Andress, ktorá v tých rokoch prežívala najlepšie obdobie, čo bolo logické, lebo hereckého talentu veľa nepobrala. Tak či onak, obom to svedčilo. Doležitý je výborný scenár a samotný príbeh, ktorý sa odohráva v roku 2000 v časoch bez vojen. Aby sa ukojila ľudská agresivita, na globálnej úrovni sa vymyslela hra na lovca a obeť. Do hry sa dostanú dvaja lovci, kedy americká lovkyňa za účasti mediálnej show musí zabiť talianskeho lovca. Tak sa z muža stáva jej desiata obeť... ()
Dost velké zklamání. Začne to dobře, jako takový předchůdce Running Mana, Pana a paní Smithových a dalších filmů s podobnou tematikou, jenže... Jako by sám režisér se nedokázal rozhodnout, co točí. Chvilku je to sci-fi, chvilku kritika italské společnosti, chvilku kritika reklamních praktik, chvilku to má zajímavě mystický nádech (uctívání západu Slunce na pláži, které v tu dobu ale vychází v Americe), pak je to vztahová komedie o žárlivosti a konec je už zcela crazy... Ke všemu tu nefunguje ani vnitřní logika příběhu, kdy jsou sice nastavena nějaká pravidla, ale každou chvíli se porušují, vrazi a oběti běhají po veřejnosti a nikomu nevadí možné civilní oběti, jedno z pravidel je v závěru porušeno (ani manželka, ani milenka nejsou součástí hry, tudíž dosvědčují zbytečnost celé hry). Do toho podivná výprava jako z Expa 68, to snad i v Muži z prvního století byla nápaditější, neustálá divně a neladně znějící hudba, která je pokusem o skloubení jazzu a pop music. Mastroianni má na hlavě zelený trávník místo vlasů a Ursula na mě nikdy nepůsobila sexy a tady s tím velkým zadkem v kalhotách už vůbec ne. Chemii mezi ústředním párem nevěřím ani za mák. Nakonec vlastně ani nevím, co a jestli mi to chtělo říct. ()
Při dokonalém dualismu formy a obsahu je nám tu představena Petriho vize budoucnosti, ve které již lidstvo zapomnělo a zcela rezignovalo na jakékoliv morální, etické a duchovní hodnoty (ještě lépe: lidstvo jakoby takové hodnoty ani nikdy nemělo). Vize společnosti, fungující na principech zažitého a normalizovaného fašismu, v duchovní sféře se navracející k primitivním pohanským rituálům, a v rovině všudypřítomného a nejmodernějšího entertainmentu oživující starověké gladiátorské zápasy na život a na smrt. V částečně komediálním, částečně dramatické a místy melodramatickém podání a za výrazné podpory skvělé hudby Piera Piccioniho energií nabitý film. A z dosud mnou shlédnutých Petriho filmů asi nejlepší. (věčná škoda toho debilního, producentem Pontim vynuceného konce, který veškerá témata filmu úspěšné zametá pod koberec). ()
Film rozpracovává v satirickém duchu řadu vážných témat a je překvapivé (což není myšleno jako hodnotící soud, ale prosté konstatování), jak společenskokritický Petri po celou dobu tohoto ducha neopustí. Vždyť příběh o institucionalizaci barbarského násilí - vydávané za jeho ovládnutí a přitom jej vlastně přenášející přímo doprostřed naší společnosti a plodící tím mezi lidmi ostudnou lhostejnost, plynoucí z pocitu, že legalizovaný akt konaný někým jiným pod rouškou všeobecné prospěšnosti naše mravní svědomí nemusí nijak narušovat - přímo volá po moralizování. Žánr komedie však není porušen a my si můžeme užívat především skvělou estetickou rovinu filmu. Neboť pokud si jako pisatel těchto řádků myslíte, že 60. léta jsou estetický vrchol posledního půlstoletí, je tento film pro vás. To nejprogresivnější reálné z 60. let (př. Jaguar E-Type) se tu snoubí s projektováním představ 60. let na budoucnost a tím samozřejmě odhalující zase jenom představy 60. let (móda, interiéry atd.). A k estetice pochopitelně patří i forma, kterou má Petri vždy mistrně zvládnutou (není se co divit, když kameramanovi G. Di Venanzovi dělal asistenta Pasqualino De Santis). ()
Blonďák Mastroianni a scifi ze šedesátek. Husté :) http://www.youtube.com/watch?v=4zDz_xeU6bU&list=FLsHxtkGgR2IOEi5FLm7g3oQ ()
Údajný předchůdce filmů Battle Royale a Hunger Games odehrávající se kolem roku 2000, kde je vzájemné lovení lidí povoleno a veškerý zločin úspěšně zregulován. Je zvolen lovec a oběť, která o svém "dravci" neví. A tak se vesele lidé za plného provozu jen tak střílejí na ulici jako by se nechumelilo. Celé je to pojaté jako velká nadsázka prakticky s absencí krve a se svými nadcházejícími filmy, zmíněné v první větě, se samozřejmě nedá vůbec srovnávat. Je to italský a spíš takový romanticky rozvleklý biják, který si zas tolik na akci nehraje. Postrádal jsem tah na bránu a těch několik úsměvných momentů stejně situaci nijak neurychlí, ale ve výsledku to vlastně vůbec špatné nebylo. ()
Sex symbol 60. rokov Ursula Andress. Ako sa len jej krása vyníma v každom zábere filmu. Nádherné telo, dokonalé črty tváre, jej nadpozemská sexualita vyžaruje z každého políčka filmového pásu. No a čo si myslím o samotnom diele? Viď moje hodnotenie. ()
Vskutku výborný snímek, který v italském teatrálním duchu ukazuje to, kam se může společnost dostat ve chvíli, kdy naprosto propadne televizi, kdy naprosto propadne komerčním iluzím a cokoli se pro ně stane zábavou. Dnes nikoli tak objevné, ale v roce 1965 přece jen skvělá kritika, která funguje i dnes, pouze s tím rozdílem, že vzniklo více podobných děl. ()
Vela ludi povazuje za najlepsi film Ursuly Andress bondovku Dr. No 1962, ja ale az tento film La Decima Vittima 1966. Tematicky ide o sci fi z roku 2000, ale s vyrazne poslabsim dejom. Ak tu chce divak hladat strhujucu dejovu liniu je dost, mimo : film je podla mna hlavne artovy, a to ja, jakozto znalec Bergmanovych a Tarkovskeho filmov priam z boznujem. Fakt, milujem artove filmy. Film ma genialne tempo hned od zaciatku, artovy divak je hned zaujaty pomalym tempom, ale neuspava, nadhernymi lokaciami, perfektnymi dialogmi. A okrem Ursuly Andress tu bola hlavna hviezda Marcello Mastroianni /Vrah 1961, Manzelstvi po Italsku, La Notte/ - zvysok hercov uz potom siel mimo mna. Rezisersky talent Elia Petriho som si vsimol uz u filmu Vrah 1961, tuna sa ukazal pomaly ako rezisersky megatalent. Fakt, kazda scena spracovana maximalne precizne, s laskou ... parada, nemal som slov. Scifko, ktore podla mna v mnohom predbehlo dobu a u mna najlepsi film Elia Petriho : 100 % ()
Začne to skvěle a nápaditě, ale pak Petri začne míchat moc žánrů dohromady a vyleze z toho takový nijaký mišmaš, který je sice šílený, ale jen šílený, takže to je chaos bez vtipu. Možná to je není Petriho parketa - Todo modo a Dělnická třída jde do ráje jsou podle mě skvělé filmy, ale všechny jsou dost vážné, temné a nic vtipného se v nich nestane, zatímco tohle má být komedie a na tu to je, navzdory námětu, docela mdlé. Nehledě na to, že se zde objevuje kritika reklam, společnosti i církve, ale vše je řečeno jen jednou, na chvíli, a víc se s tím nepracuje. Jakoby Petri nevěděl, kolik přesahů si zde může "dovolit", ale něco na tom asi bude, jelikož podle všeho mu do jeho představy značně kecala produkce a ostatně i fakt, že se na scénáři podíleli další tři lidé, na tom může mít podíl. Tak jako tak je ale výsledek vnitřně nesourodý a spíš než opravdu vtipný se jen mermomocí snaží být vtipný. Do jisté míry je to ale na svoji zemi a rok vzniku unikát, který je i akčnější než se může od pohledu zdát. Jen je to prostě průměr. Sice ne v klasickém slova smyslu, ale, no... chápeme se. 3* ()
Elio Petri svou kariéru zasvětil točení levicových filmů tepajících do kapitalismu a moci peněz. Tady si vzal na mušku snad všechny neřesti doby. La Decima vittima je sžíravá satira na úpadek manželství, rozleptávání tradiční rodiny, uvolněnou morálku a násilí ve společnosti. Na kapitalismus pochopitelně taky nezapomněl. V roce 2000 je svět jiný, respektive stále á la 60. léta, jen dovedený ad absurdum. Cudnost se definitivně přežila, partnerská věrnost též, morálka zmutovala do hédonismu a na vraždu člověka se pohlíží jako na výbornou zábavu. Lidé žijí pro hru zvanou Velký lov, v níž počítače spárují dva náhodně vybrané lidi. Jednomu určí roli lovce, druhému roli oběti. Lovec dostane informace o svém cíli a kořist upozornění že je lovena. Kdo přežije, vyhrál. Už samotný námět je parádní. Když navíc los vybere do dvojice Marcella Mastroianniho a Ursulu Andress a vzájemná chemie oba dva pořádně znejistí, tak nemůže vzniknout nic jiného než klenot. Závěrečná scéna, v níž je akt sezdání popsán v celé své nahotě, nemá žádnou chybu. ()
nečakal som že bude až tak satirický =D ....určite to nie je film, ktorý očarí každého lebo môže vyznieť trochu komplikovane...7,5/10 ()
Film Desátá oběť mě připomněl Cesta Gladiátorů, v němž byla vyobrazena nesmyslnost násilí. Zde je zabíjení prezentované jako hra, lidé jsou doslova nadšení pokud dojde k vraždě a radostně tomu tleskají. Podmanivý vizuální styl, který se opírá o pop art vytváří nenapodobitelnou atmosféru. Nesmím zapomenout zmínit velká herecká jména jako Marcello Mastroianni a smyslná Ursula Andress, kteří spolu vytvořili sympatickou dvojici. Hlasitým potleskem odměnilo publikum snímek a mě osobně film mile překvapil. ()
Boží nápad, perfektní zpracování, které v dnešní době bombově těží z doby vzniku. Nějaké filmy stárnou, nějaké až skoro mládnou. Tím jak se vzdaluje rok jejich vzniku se stále víc a víc zdá nemožným, aby něco takového někdo natočil znova. Prostě ovce jako ozdoba bytu místo akvária nebo kulturní rozdíly mezi USA a Itálii, které vězí v lokálních pravidel Lovu, kdy se nesmí střílet ve stravovacích zařízeních nebo barech, o čemž tedy asi rozhodlo Ministerstvo Lovu. Takové věci jsou ve světě budoucnosti podle roku 1965. Celé hnané kupředu dokonalou Ursulou, se kterou musí Marcello laškovat, protože v ní svého protivníka tuší, ale za zastřelení nesprávného by šel na třicet let do lochu. Ona ho zase musí dostat před Koloseum, kde by bylo odprásknutí natočeno americkým štábem patřičně efektně. A i když závěrečné rozuzlení je možná trochu přepálené, tak jisté parádičky to bohatě nahradí. A taky stojí za připomenutí, že toto je film, podle kterého získala Britney Spears samopalovou podprsenku. ()
V popisku filmu by mělo být místo "thriller" napsáno "komedie". Film se odehrává v roce 2000,kdy už neexistují války a lidstvo si vybíjí agresivitu v celosvětové hře "Velký lov". Hra má celkem 10 kol a kdo zvítězí, získá nesmírnou popularitu, spoustu peněz, auto, různé slevy a výhody, atd. Počítač vybere pro američanku Carolin jeji desátou oběť itala Marcella. Lovec ví o své oběti vše, ale oběť jen to, že lov začal. Film se nechal inspirovat tehdy populárními bondovkami. Zároveň je trochu parodií na některé filmové žánry (western) a celkové vyznění filmu je komedie. Ovšem někdy člověka až mrazí scény, při kterých zcela normálně umírají lidé a všem to přijde v pořádku a ještě tomu tleskají. K dobru tvůrcům lze přičíst umírněnost ve ztvárnění budoucnosti, kdy ponechali všechny reálie beze změny, pouze podle několika drobností lze usuzovat, že se děj odehrává v budoucnosti. ()
CARLO PONTI PRESENTA! Spousta zajímavých jednotlivostí v mizerně zvládnutém celku. Elio Petri představuje dystopickou budoucnost, která podobně jako četná další popkulturní díla fikčně zrcadlí to, v čem žijeme = dospívá k vynálezu [globálních] her na lovce oběti, ventilu agrese jednotlivce a společnosti: Kdo hraje (nebo se dívá), nezlobí. Řím roku 2000 z perspektivy pětašedesátého nepostrádá futuretro šmrnc sídel bondovských über-padouchů a nedoceněné herní klasiky No One Lives Forever. Neurazí střílející podprdy a odkazy na nevyhnutelnost kulturního úpadku: [slečna, jíž konfiskují knihovnu comicsů:] Oh no, they take my classics, Marcello! Chytrou premisu, herecký potenciál a perfektní výpravu ale zle dusí balast milostné zápletky mezi postavami Caroline a Marcella, bezpochyby tlačené do popředí producentem Pontim. Na blonďatého Mastroianiho je téměř nesnesitelný pohled, pokusy Ursuly Andress zatahovat břicho - znáte též z Dr. No - zabíjejí chuť rozepnout si kalhoty. K závěru [též z pera mistra Pontiho] nemám slušný komentář. Live dangerously but within the law. ()