Norské dřevo
-
Noruwei no mori
-
Nórske drevo
-
Norwegian Wood
Drama / Romantický
Japonsko, 2010, 133 min
Režie:
Anh Hung TranHudba:
Jonny GreenwoodObsah
-
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora) -
Poslouchejte „I once had a girl, or should I say, she once had me...“. Jednoho dne uslyší Toru Watanabe tuto píseň od Beatles, která ho dovede zpět ke vzpomínkám na rok 1960, kdy se jeho přítel Kizuki zabil a on vyrůstal poblíž Naoko, Kizukiho přítelkyně. Oba dva se potýkají se svým smutkem, každý rozdílně. Dospívají, o 9 let později se opět potkávají a Naoko se stává Toruovou první láskou. Toru se také seznámí se svou spolužačkou Midori Kobajaši, která je všechno, co Naoko není – pohodářka, sebevědomá, temperamentní. Kterou si Toru vybere? Budoucnost nebo minulost? (Zíza)
Komentáře uživatelů k filmu (156)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(29.1.2011)
-
Superpero
Líbilo se mi na to koukat, protože to vypadá nádherně a barvičky hrají jedna radost. Bohužel obsah by se dal shrnout v pár větách a já se posledních 40 minut už fakt hrozně nudil. Citliví jedinci budou nadšeni.(21.3.2011)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $16,800,000║(4.2.2011)
-
DaViD´82
Anh Hung Tran si zřejmě myslí, že se film; nota bene adaptace knihy stojící na postavách a melancholii; točí způsobem, že dlouhé minuty nechá postavy potichu sedět/chodit/souložit (opravdu jen pro náročné diváky, pět minut makro detail nehybné tváře, která na závěr vykvíkne), pak je nechá zadeklamovat náhodně vybranou větu z předlohy a do toho horem spodem roubuje nejvíce "jako artové" prvky (např. rozervaná duše = záběry na vlny tříštících se o skaliska, nekonečné záběry vln tříštících se o skaliska) a celý tento postup opakuje tolikrát až vyplní stotřiceti minutovou stopáž. Trpěl jsem jak v kině ještě nikdy. Celou projekci jsem přemýšlel koho tak upřímně nesnáším, že bych ho na to poslal. Odpověď jsem našel záhy - Anh Hung Trana.(28.1.2011)
-
Flipper
Keď divák chrápe ani drevo... Nórske. Prečo postavy, ktoré v Murakamiho knihe vyznievajú tajomne a zaujímavo, sú vo filme hysterické a otravné? Viacmenej to bol vopred prehratý boj, keďže celá kniha stojí na narácií. Tu sa však pokazilo aj viac než normálne. Filmové postupy vybrané náhodne ako čísla športky, však búrajú aj tu jemnú mystériu a ukazujú len na bolesť pri strate niekoho blízkeho (aj to neokrôchane). Kniha však bola oveľa viac silná a inteligentnejšia. A kto ju nečítal musí mať s tohto filmu akurát poriadny guľáš, lebo postavy sa mu pomiešajú za pár minút a potom to je len začarovaný kruh. A aby ste s neho ušli potrebujete iba oprátku... PODROBNÝ rozbor v diskusii.(10.3.2011)
-
Shit
Moc dlouhý a všechno od scénáře, přes postavy až po prostředí působí strašně depresivně, moc mě to nenadchlo.(21.3.2011)
-
Lynn
Murakamiho "Norské dřevo" patří k mým nejoblíbenějším knihám. Na její zfilmování jsem se proto moc těšila i s vědomím, že tato kniha je prakticky nezfilmovatelná, protože to hlavní se odehrává mezi řádky. Film je své předloze maximálně věrný, i když něco muselo být samozřejmě vynecháno. Dovedu si představit, že by se příběh složitého hledání lásky a jejího naplnění dal na plátno přenést i lépe, ale v rámci daných možností jsem s prací Anh Hung Trana docela spokojená.(4.6.2011)
-
Dadel
Je vidět, že se tvůrci velmi snažili, aby šlo o důstojnou adaptaci, která fanoušky (a autora) nenaštve. Žádné zásadní změny v ději, typově přesní herci (většinou), špetka humoru, adekvátní hudba, krásné záběry horské přírody, žádné formální exhibice (jako u Přicházím s deštěm). Film si tak nějak poklidně plyne, ale žádnou scénu, která by mě rozštípala, neobsahuje. Samozřejmě došlo ke značnému zkrácení a nečtenář musí mít problém chápat jednání a motivace postav (třeba o tom, kdo je Reiko, proč je v sanatoriu a co má na konci znamenat ta epizoda u Tórua, nepadne ve filmu ani slovo)(28.1.2011)
-
Kryšpín
Krásný sen, ze kterého vás probudí vlastní slzy, tak lze interpretovat adaptaci Murakamiho románu. Kdo román četl, bude každou scénu okamžitě znát. Odchylka od knihy je minimální. Kniha je spíše vzpomínkovou cestou do třicátých let, zatímco ve filmu tato retrospektiva není a je nahrazena voice-overem. To dává filmu jiný - vzdušnější - celek, který je jakousi rozšířenou vzpomínkou, až mi některé paralely připomínaly film 2046. Jak vizuálně, tak tématicky. Herci nemají na kreace čas. Tři hlavní hvězdy, spolu s Kiko Mizuhara jako Midori, jsou možná trochu příliš ideálním obrazem postav pro tento film, ale celkově přispívají solidními výkony. Anh Hung Tran a jeho režie je skvělá. Jeho zaměření na přírodu, extrémně velké detaily rostlin jsou ohromující a pracují v tandemu s příběhem. Záběry Toru a Naoko v horských končinách jsou kouzelné a tyto scény jsou z knihy perfektně přeloženy do filmu. On objímá Naoko v přírodě, ve které se oba ztrácejí. Hudba Johnnyho Greenwooda z Radiohead je geniální. Je to sice v rozporu s tím, co by jste očekávali z předlohy, ale rychle si uvědomíte, že to vlastně takhle má obrovský smysl. Stejně jako ve filmu Až na krev není nikdy hudba v pozadí a ve filmu nese stejnou váhu jako vizuální stránka. Další příležitostné skladby, kromě titulní hudby filmu (Norwegian Wood) jsou od jakési kapely Can. Některé okamžiky ve filmu však zanikají (málo scén s Reiko) a občas emočně přehánějí jako je třeba pláčící a slintající (doslova) Tóru. Možná má film pár much, ale je to vyjimečný a pro fanoušky Murakamiho jistě povinný film.(28.1.2011)
-
Madison
Do pochmúrnych tónov ladená, sexuálno-citová odysea muža a ženy, spracovaná v silne komornom duchu a umocnená škálou poetických obrázkov, intímnou kamerou a hudbou. Bola som pripravená na to, čo mám od filmu očakávať, preto ma neiritovalo pomalé rozvláčne tempo a veľmi skľučujúca (čo je plus) atmosféra. Obzvlášť musím podotknúť, že sa v ňom nachádza jedna nesmierne depresívna scéna na úpätí skal, dotvorená hereckým majstrovstvom a temnou hudbou, po ktorej bola moja krehká psychika značne otrasená. Chápem aj tie nízke hodnotenia, nie každý prekúsne japonský art a už vonkoncom, keď nie je divák pripravený na to, čo ho čaká :-)(29.9.2011)
-
Darren
Teda už dlouho mě žádný romanťák takhle nevzal. Je to silné dějově, je to silné v hercích (Kiko Mizuhara!), ale nejsilnější je to režií, kamerou a hudbou. Anh Hung Trang je pro mě nejzajímavějším režisérským objevem posledního roku. P.S. Nečetl jsem, ale možná přečtu, už kvůli postavě Midori.(29.3.2011)
-
TeeAge
|| Scenár: Tran Anh Hung / Based on Norwegian Wood by Haruki Murakami | Hudba: Jonny Greenwood Can | Produkcia: Chihiro Kameyama, Shinji Ogawa | Distribúcia: Toho | Rozpočet: ? | Tržba: 18,991,080 $ ||(7.9.2011)
-
Lavran
Midori. Permanentní pohyb vpřed, zrak upřený k lepším zítřkům a životu. Naoko. Nemožnost pohnout se z místa, pohled odvrácený do říše smrti, kde Kizukimu je stále sedmnáct. Nevyzpytatelnost lásky ve dvou podobách, jež jako detaily prolínajících se tváří - zemské a lidské - dominují i obrazu. Souhlasím s Tomášem Jurkovičem, že filmová adaptace obohacuje čtenářský zážitek o určité nové vrstvy, nicméně jiné (a těch je bohužel víc) mu poněkud necitlivě ubírá. Melodické ticho, pozvolné, hypnotické tempo i protikladné pocity, které je Murakamiho předloha schopna vyvolat, jsou však podány přesvědčivě, třebaže mnohdy na hraně lacinosti a kýče. Mimochodem, Greenwoodova hudba je geniální.(10.2.2011)
-
Sobis87
Ačkoliv jsem po zhlédnutí filmu Přicházím s deštěm do Tranovy adaptace Murakamiho knihy vkládal nemalé naděje, i tak jsem počítal s tím, že se předloze nevyrovná, neboť se jedná o vrstevnatou a příběhově hutnou knihu s nezaměnitelnou atmosférou, na jejíž poctivé převyprávění stopáž jednoho celovečerního filmu prostě nestačí. Onu pro Murakamiho typickou melancholickou atmosféru se sice podařilo do filmu převést, avšak způsob, jakým je zde nakládáno se samotným příběhem, mi přijde poněkud nešťastný. Vůbec se zde nedá mluvit o souvislém vyprávění, mnoho věcí je opomenuto, přičemž některé z nich jsou pro příběh opravdu zásadní. Knihy neznalý divák si tak může špatně vyložit zásadní vztah mezi Tóruem a Midori, stejně tak nelze dost dobře pochopit postavu Reiko, protože je zde opomenuta její minulost, která v knize představuje velmi působivou příběhovou linii. Norské dřevo nepovažuji za povedenou adaptaci, spíše se jedná o soubor nešťastně pospojovaných fragmentů, které jsou atmosférické, hezky natočené a dobře obsazené, ale v celku nefungují ani z poloviny tak dobře jako kniha. Osudový příběh se tak scvrkl na prosté romantické drama.____Jednoznačné zklamání. Jen ti představitelé jsou vybraní opravdu pečlivě a Kiko Mizuharu jako Midori jsem si okamžitě zamiloval - stejně jako v knížce.(20.6.2011)
-
PinPrick
Hrozná fušeřina. Pětiminutové záběry bez střihu jak od Tarkovského se do japonského romantického filmu nehodí. Jediné plus patří Rinko Kikuchi, která svým výkonem tento zmetek o něco pozvedla.(27.6.2011)
-
liborek_
Norské dřevo Anh Hung Trana je učebnicovým příkladem, jak se adaptace knih nemají natáčet. Ale také se na tomto snímku krásně ukazuje, že jakékoli srovnávání knih a filmů "podle nich" natočených je nesmyslné. Kniha je vystavěna s použitím literárních prostředků, zatímco film používá prostředky filmové... Kniha a film se tedy liší svou "řečí", ale navíc také svým rozsahem. Jakákoli snaha věrně převést knihu do filmové podoby, aniž by byly respektovány tyto zásadní rozdíly, je předem odsouzena k nezdaru. Nemluvě o tom, že nevidím naprosto žádný smysl, proč "věrně" převádět knihu na filmový pás. Není snad snazší a přínosnější si tu knihu prostě přečíst? Pokud se tedy dělá adaptace, musí přinášet něco nového, musí vhodně "přeložit" literaturu do kinematografie a vytvořit tak zcela nové dílo nezávislé na tom "původním". Odtud tedy ona nesmyslnost jakéhokoli srovnání knihy s filmem. Už z podstaty musí být jiné, jinak je to špatně - film by byl zbytečný. Tranův film zcela vyhořel právě na tom, že se otrocky snažil zkopírovat stránky velmi úspěšné (a velmi dobré) knihy do filmových okének. Pochopitelně to vede k velmi skokovému neplynulému průběhu vyprávění. Není prostor na vysvětlování jednotlivých detailů, epizod, příčin či následků. Není prostor na komplikovanou psychologii postav a jejich vývoj. Režisér chtěl mít ve filmu všechno, ale ve výsledku tam má jen neohrabanou kostru s mizernými chrupavkami a hlavně bez zdravé svaloviny. Proč dával např. do filmu onu nemocniční scénu s Midorinim otcem? Jaký smysl má tato scéna v kontextu filmu? Odpovím si sám - Byla v knize! Jenže Tran jaksi zapomněl divákovi převyprávět tuto epizodu celou a vysvětlit její smysl... A to je z podstaty špatně! Podobně by se dalo mluvit o dalších scénách. Film je více zajímavý po vizuální stránce; herci jsou také dobří. Tranovi se (zejména díky hudbě) podařilo vystihnout éru šedesátých let a vytvořit slušnou atmosféru. Ale to nevyvažuje ono selhání při "překladu" Murakamiho bestselleru, který je zde redukován na monotonní, až lhostejné oznamování, kdo už umřel, prokládané lascivitami, které v tomto filmu vypadají velmi samoúčelně. Křečovitost a snaha nezklamat vedla k pseudoartistnímu pojetí (časté záběry na krajinu, kytky v makropohledu), patetickému vyvrcholení (zoufalý Toru na skalnatém mořském pobřeží) a vůbec zbytečnému prodlužování divákova trápení. Vznikl pouhý přívěšek k dobré knize, nikoliv jeho nezávislý sourozenec, tj. svébytné dílo. Murakami měl dál tvrdošijně trvat na tom, že jeho knihy zůstanou knihami... (2 a 1/2 *)(25.2.2011)
-
Je.n.n.y
Podle hodnocení jsem to čekala horší. Film je sice lehce pervezní a chvílema i trochu hloupý a zdlouhavý, ale i přesto se mi celkem líbil. S knížkou se ale samozřejmě nedá vůbec srovnávat.(8.7.2011)
-
meave
Farebné, pomalé, smutné - celkom som si nevedela predstaviť ako sa dá podchytiť táto téma, ale celkom sa to podarilo. Tak trochu symbolicky a metaforicky. Stále to však ostáva kúskom pre Murakamiho fanúšikov a verím, že tí, ktorí to nečítali sa neubránili nude. Tiež sa mi zdalo, že scenár ponúkal aj pár nových záverov, ktoré v knihe neboli tak jasne pomenované. Film však ostáva prílohou ku knihe.(22.9.2011)
-
Zíza
Kniha je lepší, film, když o tom přemýšlím, nedokáže postihnout celou tu atmosféru, kterou to mělo. Ne, že by to bylo vyloženě zklamání, ale není to to, co jsem chtěla vidět. Je to trochu odměřené a vyloženě s "dobrým" koncem. Kdo nečetl, možná bude občas dělat potíže se orientovat. Obrazy se střídají, ale nijak to nepůsobí, nic to nepředává. Když někdo umřel, ani to se mnou nehlo, jen jsem tupě zírala na plátno. Chybí tomu ta duše, kterou kniha má a kterou se Anh Hung Tranovi prostě nepodařilo na plátno dostat. Ani zhola z toho nejde cítit všechen ten chmur a samota a nejistota, které pociťujete při četbě. Kdybych nečetla, byl by tohohle pro mne prázdný film. Škoda, moc jsem se těšila.(28.1.2011)
-
Ketri
Tak tohle se mi dlouho při návštěvě kina nestalo, abych zhruba hodinu po začátku filmu začala sledovat čas a odhadovat kdy už by mohl být konec. Možná na tom mělo svůj podíl prostředí - zakouřený sál kina Lucerna mi vážně nevyhovuje - ale asi mě k tomu nutil spíše Anh Hung Tran. Vleklé (asi umělecké) záběry na statické prostředí či lidské tváře byly v tomto filmu naprosto zbytečné a zbytečně ve mě vzbuzovaly naději, že už je konec. Ale abych jen nekritizovala. Ve filmu mě zaujalo zvláštní střídání barev. Jako by mezi sytě zelenou a šedo-bílou nic nebylo. Takže buď je člověk šťastný, stále obklopen radostí, užíváním si života a nadějí, že vše to tak zůstane a léto nikdy neskončí a nebo je obklopen jen šedí, studeným sněhem, neštěstím, nemocemi, beznadějí, smutkem a smrtí. Nic mezi tím není. Není možný žádný kompromis.(28.1.2011)
