Zločin a la Neapol
-
Giallo napoletano
-
Zločin a la Neapol
Mysteriózní
Itálie, 1978, 114 min
Režie:
Sergio CorbucciHudba:
Riz OrtolaniObsah
-
Pouliční hráč na mandolínu Raffaele Capece má spatit dluh jako důsledek hráčské vášně svého otce. Hraje tedy serenády pod okny, avšak jednoho dne objeví mrtvolu. Aby se nezapletl se zákonem, podnikne pátrání na vlastní pěst. (oficiální text distributora)
Pouliční hráč na mandolínu Raffaele Capece má spatit dluh jako důsledek hráčské vášně svého otce. Hraje tedy serenády pod okny, avšak jednoho dne objeví mrtvolu. Aby se nezapletl se zákonem, podnikne pátrání na vlastní pěst. Komentáře uživatelů k filmu (25)
-
Snake.Charmer
Kriminální komedie, s přespříliš zmatenou zápletkou a humorem který mě místy míjel, ale místy zase rozesmál. Film naštěstí zachraňuje několik parádně úchylných postaviček, krásná Ornella Muti a Mastroianni, který prostě umí hrát. Snímek má na svojí dobu slušné technické zpracování, hudba k filmu dobře pasuje a atmosféru to taky má. Na jedno zhlédnutí příjemné. 65%(10.11.2011)
-
F.W.Colqhoun
"Kulháte - to po obrně?" / "Ne, včera jsem hrál tenis. A proč kulháte Vy? Taky tenis?" / "Ne. Obrna." Mám zvláštní vztah k italským filmům natáčeným v zimě. Domorodci to určitě vnímají jinak, ale pro diváka, pro něhož Itálie představuje Bibione zalité průdkým letním sluncem a obrázky z katalogů CK, je ve výjevu italské krajiny se stromy bez listí a Makarónů zavinutých do šál a kabátů, cosi těžce melancholického. Zločin a la Neapol je zástupcem klasické italské komedie, snad i pro tu atmošku celkem vkusné, přestože se Corbucci nezdržel obligátně přezvučených fackovacích scén a rozbíjení předmětů o lepky hromotluků. Určitou pojistkou jsou Mastroianni a Piccoli, podávající v limitech nastavených scénářem standardní (= víc než dostačující) výkony. Výkrok scénáře směrem k Hitchcockovi, který na nás opakovaně zírá z billboardu pro případ, že bychom byli v neděli odpoledne při 378. repríze nedůvtipnými, se pochopitelně příliš nezdařil, ale protože nejde o krok polovičatý (není takřka žádný a omezuje se na okolnostmi zkoušenou postavu nevědoucího hlavního hrdiny) a nabízí lecco jiného (ne úplně blbá legranda, detektivní zápletka a nepřioděná Ornella Muti), ani to nemrzí. Doslova iritující je ovšem hudba resp. hlavní, vokodérem zkreslený motiv, jenž kurví atmosféru pokaždé, když zazní. Paradoxní, že film se dvěma hlavními postavami ze světa hudby (Mastroanni - hráč na mandolínu, Piccoli - dirigent), a který se točí okolo hudebního motivu, který "zabíjí", ztrácí body právě na soundtracku. Film právě pro jistou naivitu a neskutečnost vybízí k opakovaným odpočinkovým zhlédnutím; já podléhám. Kdy už v ČR konečně vyjdou Amici miei? Asi bych měl provětrat místní videotéky... 3.5*(27.11.2011)
-
kingunique
Výborná detektivka, od které jsem se nemohl odtrhnout. Marcello Mastroianni v roli, ve které bych si ho asi těžko představoval, ale sedla mu jako ušitá na míru, do toho nádherná Ornella Muti a zajímavá zápletka... Stojí za vidění!(21.2.2008)
-
PeterLBerger
Jeden z těch filmů, které se v 70.letech natáčely jako na běžícím páse. Průmyslová výroba. Pár filmových hvězd, pár rekvizit, režijní nuda, za pár dnů je to hotové. Prostě ztráta času.(8.1.2012)
-
nooly
Humorná detektivka s velikým nadhledem. "Kulháte. To obrna?" "Ne, byl jsem včera na tenisu. A vy... Taky tenis?" "Obrna." Po celou dobu velmi zábavné.(13.1.2012)
