Velká žranice

Nevím, ale ve mně tento film nevyvolal ale zhola nic... ani mě neznechutgil, ani mě nenadchnul.. samozřejmě, že jsem prokouknul, že jde o film o posedlostech jejichž pomocí se rozhodnou hlavní postavy spáchat sebevraždu, z níž se stane jejich další posedlost, ale ono je to celé takové... nijaké. P. Noiret je ovšem skvostný a M. Mastroianni nechutný, jako nikdy potom. Spíše 3 a 1/2* . (23.05.2005)

Snaha o alegorii se stala trapností naturalismu. Pokud na filmu něco udiví, jsou to kulinářské sklony a nezvladatelná bulimie podařené společnosti, jíž se všední den a jeho "maličkosti", jako jsou plat, složenky či rodina, ztrácejí kdesi za obzorem. Ještě více udiví, že toto soustavné bulimické přejídání a tragické epizody zůstávají zcela mimo pozornost okolí vlastně centrální Paříže. Pokus o dekameron naší doby svým naturalistickým vyzněním sice neurazil, současně však také dokázal nezaujmout a neuchvátit. Převládla byť kultivovaně nastrudovaná a provozovaná macha filmařného řemesla, v níž vesměs špičkoví herci jen obtížně zjišťují, co vlastně mají hrát. Na ambice, s nimiž tento pokus o napodobení paralelně vznikajících passoliniovských bakchnálií byl podstoupen a připravován, je výsledná nabídka chudá a ve svém celku vlastně až chuďoučká. (29.10.2010)

Asi nejznámější a všeobecně nejuznávanější Ferreriho snímek. Čtyři dlouholetí přátelé se rozhodnou odejít ze světa prostřednictvím jedné z nejstarších lidských neřestí. Na Ferreriho film je děj až překvapivě přímočarý s očekávatelným průběhem. Znovu vystupuje na povrch amorálnost, perverze a zhýralost jako tradiční témata. Trpká ironie je cítit z každého záběru. V hlavních rolích se sešla plejáda nejlepších evropských herců, většinou režisérových oblíbenců, se kterými spolupracoval opakovaně. Postavy, které zde představují, jsou zbaveny tradičních lidských citů. Vystupuje z nich cynismus a pohrdání vším a všemi. Opět se tak setkáváme s karikováním postav i děje. Andréa Ferréol je zase výborná v roli korpulentní učitelky, která se z potencionální oběti promění v dokonalého anděla smrti. Zajímavostí jsou jména Michel, Marcello, Philippe, Ugo, Andrea. Jména hlavních postav jsou shodná se jmény herců. Jde o zjevnou odvolávku na starou školu italského neorealismu. Velká žranice je dalším Ferreriho políčkem zhýralé amorální společnosti. Je to film, který pod svým příznačně pitoreskním zevnějškem skrývá existenciální rozměr. Jde o Ferreriho film asi nejslavnější s významnými oceněními, nikoliv však nejlepší. Alespoň dle mého názoru. 80% (02.11.2011)

čtyři mužští slaboši - Ugo, podpantoflák, který utekl do světa kulinářství (v čechách by to byly pivní tácky či vojenství); Marcello, mechanický svůdce obdivující mechanické věci, Michel, žena uzavřená v mužském těle, Philippe, chlapeček potřebující neustálou péči a laskání. A ženy? Buď se s nimi vyspí jako prostitutky a když zjistí, že chtějí jen žrát, utečou, anebo jsou tu matky- vražednice, které jim poskytují něhu, své ňadro, a vaří do úplného konce - Andrea. Tento film je skvělý test pro ženy - vemte na něj svého vyvoleného, a když se mu bude líbit, nechce ani tak milenku jako maminku. Jen doufám, že člověk není jen kupa ho..., natlakovaných do těla, které dříve či později explodují (jedna z metafor filmu). (14.07.2009)

Hladovým vstup povolen, sytým na vlastní riziko. Půst zakázán. Gastronomická slavnost začíná. Stoly se prohýbají, poháry přetékají. Příbory připravit, zakrojit, nedrobit. Bon apetit! Jíst, jíst, jíst, smrtelný hřích polapit. Zasedněte ke stolu, pánové! Vše je po hříchu dovoleno, přátelé! Chtíči svému průchod dejte. Slečinky, své sukýnky vyhrňte. K naší hostině se přidejte. Smilstvo pánů tvorstva po ruce, manou neřízenou si vychutnávají neslušné ovace. Obžerství je metlou lidstva, neovladatelnost a zvrácenost se tu chystá. Odevzdáni do rukou neřesti tohoto místa. Prostopášní jedlíci, vilné paní učitelky, milenci. Laciná žádost roztoužených vnadů nekoresponduje s profesí mravů. Křižujme ten předmět chtíče, který převzal vládu hostí a poroučí bujarosti. Bez ostychu tělesnosti, z poškozené posedlosti. Bohabojné společnosti dekadentní freska, z osazenstva holá troska. Poslední porce, poslední sousto...a po nás potopa! (31.03.2015)