Zákon

Jiní tvůrci by natočili z motivů tohoto filmu rozhodně víc než jeden. Snímek staví na vykreslení jihoitalského prostředí, s "rodinnými vazbami", střetu starého světa s novým, jižní mentality se severní (tu reprezentuje začínající Mastroianni). Linie sexuální, nabalující se na žensky živočišnou a plně rozkvetlou Ginu Lollobrigidu, jíž se dvoří klasický "mafián" Yvese Montana (na nějž vyzraje nejlépe ze všech) - ta by do postele šla možná i se svým "pánem" Cesarem (klasickým starosvětským chlípníkem, jakého představoval v Buňuelových filmech Fernando Rey), ale nakonec uloví rozumářského Mastroianniho - je hodně rozvitá se všemi náznaky, podvědomími a machistickými hrami. Fascinující megery jsou sestry a matka Marietty (právě Gina L.), scéna, kdy ji svážou, a patřičně trestají, patří k nejsugestivnějším. Vedlejší příběh nevěrné soudcovy ženy mi přijde mnohem reálnější než Malleova romantizující apoteoza cizoložných vztahů středostavovských paniček v Milencích (jinak ovšem scéna, kdy Montand je ve své garsonce ovládán v tu chvíli touto fatální ženou, je fantasticky noirová, včetně skutečného jazzu v doprovodu - místní orchestr na tancovačce je téměř parodickou vesnickou variací na jazz, v mnohém tak předjímá Formana). A samozřejmě se nedá zapomenout na ponižující partii hraní zákona (kdo je tady šéf), v níž exceluje Montand (na nějž stejně dojde, protože ho fakticky vedle Giny znemožní pan Cesare). Ve filmu nacházím hodně realií italského jihu, ale i nadčasových konstant, jen ten kraťoučký optimistický závěr pro mě zůstává spíše jen přáním tvůrců. aby se svět měnil k lepšímu. (27.10.2010)

Slabe, len par ludi sa stretne v juhotalianskom pristave ci co to bolo hraju miestnu oblubenu hru. Tu uz dosla i scenaristicka predstavivost, rezisersky odbite, len dalsia nudna zivacka, nechapem ludi co to nadhodnocuju . 45 % (10.11.2020)

"Jedni zákon vytvářejí a druzí se mu podřizují." Ti, co ho vytvářejí, tak činí pro svůj prospěch a v neprospěch podřízených - tak to bylo, je a tvůrci zákona by to tak rádi zachovali i do budoucna. To už z úst jednoho z nich ve filmu nezaznělo, přesto je to ale jasně cítit. Chudá vesnice z jihu Itálie a hra, již muži hrají u džbánu vína, skvěle ukazuje tento základní princip, na němž je naše společnost postavena, způsob, jakým se schopní jedinci stávají tvůrci zákona a jak o tuto pozici mohou přijít. Zároveň je také vidět, co systém udržuje: souhlas ovládaných, nebo aspoň jejich pasivita a ochota nechat se uplatit. Dokud se to nezmění, systém ZÁKONA přetrvá. (12.12.2005)

Nejen hra "zákon" je typickým rysem jižní Itálie, který se v tomto snímku objevuje a na více "evropském" severu Itálie nebyl známý. Karetní hra zákon určila na večer pána a jeho zástupce, kteří se stali neomezenými pány situace. Skutečnými vládci jižní měst a vesniček však byli a jsou jiní lidé a jiné situace. Typickým příkladem je Matteo Brigante, zločinec snažící se ovládnout celé okolí (výborně ho ztvárnil Yves Montand). Narazí však nejen u nádherné Marietty (opětovně neodolatelná Gina Lollobrigida), která ho označí na celý život, ale nakonec i u svého syna, který udržoval nemanželský vztah s manželkou místního soudce. Tu dožene Matteo dokonce k sebevraždě. Propletenec nemanželských milostných vztahů je hlavní osou tohoto snímku. Malé městečko vtáhne do milostných her nejen ty "chudé", ale i ty nejvyšší jako manželku soudce, či policejního komisaře. Kdo je skutečným vládcem situace a okolí ukáže Matteovi Don Cesare (Pierre Brasseur). V roli agronoma přijíždějícího s moderními metodami ze severu se objevuje Marcello Mastroianni. Snímek je zpracován strhujícím a emotivním způsobem a ani po více než padesáti letech, neztrácí nic na svém kouzlu. (27.11.2011)

Moc hezký příběh několika lidských osudů v malém přístavním městečku s hvězdným hereckým obsazením. Gina Lollobrigida v roli Marietty dokazuje, že pro role osudových žen byla snad stvořena, ale mě se však nejvíc líbil Yves Montand, který ve své roli exceluje. A právě díky němu je hra na "Zákon", tím nejsilnějším momentem filmu. (20.01.2006)