Přerušený krok čápa

Když se umí vyprávět kamerou, je to paráda. Přiznávám že patřím do skupiny těch, kterým nevadí dívat se na tříminutový záběr. Pokud má o čem vyprávět. Je to dlouhé, šedé, smutné, plné mlhy, opak Řecka tak jak jej znám z našich ostrovů, a Theodoros Angelopoulos tady navázal nejvíc ze všeho na Včelaře, když už na něco. Hodně toho zůstává nepochopeno, i tak je to ale krásný film. (24.02.2021)

Asi chyba na mém přijímači nebo jsem možná odkoukala jiný film, přerušené mám momentálně akorát tak spojení s tvůrci tohoto snímku, neb čápa jsem nezahlédla (pokud to byli ti borci, co stáli u čáry, nepřišlo mi to zábavné, ani poučné či symbolické, jen blbé). Chování postav mně nesrozumitelné, tempo extrémně hlemýždí, herci v podstatě nemají co hrát, neb velmi úsporné či neslyšitelné dialogy vyzněly do prázdna (mně). No a k té nevěrné nevěstě se snad ani nebudu vyjadřovat, ach jo... (04.03.2020)

Tento recky film ma daleko od te recke letni idylky, kterou zna drtiva vetsina ceskych turistu a dovolenkaru. Jen to recke tempo zustalo, ktere da asi nejednomu divakovi zabrat. Vcetne me malickosti. Diky nametu jsem se na film tesil, cekal jsem sice neco trochu jineho, ale vylozene zklamany byt nemohu. Uzasna kamera, dlouhe zabery, pekna hudba a ta ponura filmova atmosfera me snad nikdy neprestane bavit. (09.06.2021)

Koľko hraníc musíme prekročiť, aby sme našli domov? Takáto a podobné filozofické otázky charakterizujú film Prerušený krok bociana. Angelopoulos komponuje neuveriteľne precíznym spôsobom dlhé zábery. Tie sú občas statické, občas pomaly prechádzame celým priestorom a tak ho cez jeden záber celý spoznávame. Čiže podobne, ako napríklad v Putovnom divadle. Tento film je rovnako silno politický, depresívny a zobrazuje Grécko v podobných pochmúrnych farbách. Záverečná svadba na oboch brehoch rieky je pre mňa osobne najlepšie nakrútený obrad, aký som kedy v kinematografii videl. Inak povinnosť pre tých, čo si mysleli, že utečenci sú fenoménom iba dnešnej doby. Tak ale pekne vidíme, že čo sa nás priamo netýka, akoby ani neexistovalo. (21.05.2017)

To Meteoro vima tou pelargou - Přerušený krok čápa: nejprve upozorním na zcela chybný údaj v obsahu filmu oficiálního textu distributora - nejedná se tu v žádném případě o uprchlíky balkánského válečného konfliktu, nemá s tím nic společné, ten se odehrál až poté. Theodoros Angelopoulos se částečně inspiroval závěrem svého posledního filmu Krajina v mlze, počátkem příchodu utečenců z Dálného východu a především (o to tu jde) mohutnou imigrační vlnou z Albánie (šlo zaprvé o samotné Albánce, ale také o Řeky, žijící v Albánii velmi dávno i ty příchozí tam po občanské řecké válce). V tehdejší době šlo v Řecku o žhavé téma, přinášelo to také konflikty (Řekové versus Albánci), nevraživost a nedůvěru. Stalo se dokonce tehdy: florinský metropolita Augustinos Kantiotis (jakýmsi způsobem se mu dostal scénář do ruky) zastrašoval režiséra, štáb a herce, dělal vše možné, aby se nedokončil film, pořádal protestní manifestace svých věrných oveček. Což vyvolalo po Evropě nevoli a film se dokončil. Angelopoulos si uvědomoval chyby, zrnka nedůvěru na obou stranách, proto je pojem "hranice" hraniční čárou, ale také tou vnitřní překážkou i omezením národů a jednotlivců. Theodoros Angelopoulos k svému humanistickému poselství přidává poezii, sarkasmus, symbolismus atakující absurditu, mytologii a mystickou hříčku (vědom si politické bezradnosti a bezcharakternosti řešení problémů, byť si politici vždy nárokují právo na řešení všeho). Hlavní postavou filmu jest Alexandros (Grigoris Patrikareas jako Gregory Karr), televizní reportér na stopě nepochopitelné záhady minulosti. Sarkastická hříčka ovšem zasáhne jeho nitro a způsob práce přes intimitu a ty nejkrásnější pocity člověka. Hvězdou filmu je před deseti lety zmizelý řecký politik (Marcello Mastroianni), kdy v sobě identifikoval zásadní životní rozpor, který vyřešil radikální změnou životního prostředí. Niterné štěstí člověka je to, oč tu běží. Hlavní ženskou postavou filmu je bývalá manželka politika (Jeanne Moreau). A po letech se připomněla bolest, ozvala se naděje, avšak zvítězila vzájemná láska. K výraznějším postavám patří také mladá imigrantka a nevěsta přes šíři hraniční řeky (Dora Chrisikou), a svérázný řecký plukovník (Ilias Logothetis), Alexandrův průvodce po skrytých zákoutích uprchlické reality. Z dalších rolí: všichni členové Alexandrova reportérského týmu - vedoucí výroby (Vasilis Bouyiouklakis), kameraman (Dimitris Poulikakos) zvukaři (Akis Sakellariou a Benjamin Ritter), reportér (Freddy Vianellis) a řidič (Dominique Ducos), moudrého starce obdivující menší chlapec (Konstantinos Lagkos), nebo Alexandrova družka (Nadia Mourouzi). Jorgos Arvanitis (a tentokrát také Andreas Sinanos) opět nabízí půvabné poetické obrazy. Poezie, symbolismus, filozofie, sarkastická hříčka, to byl charakteristický styl řeckého filmového mága. (25.07.2021)