Příběh Piery

Tak tohle je pěkně kontroverzní snímek. Vyžaduje od diváka značný nadhled jak co se týče sexuální otevřenosti, tak dějové uchopitelnosti. Film v podobném duchu jsem asi dosud neviděl a ani nevím, k čemu bych ho dokázal přirovnat. Začátek je v rize Lolitovském duchu. Dětská role Piery je skvěle zvládnutá německou herečkou Bettinou Gruhnovou. Její vyzývavé pohledy a scény, kdy se nechává postupně líbat zástupem chlapců nebo osahává nahé tělo dospělého muže, nám napovídá, že zdědila nymfomanické sklony po své matce. Škoda, že Gruhnova nikdy nedokázala vystoupit ze stínu své dětské hvězdy a upadla v zapomnění. V dospělém věku hraje Pieru Isabelle Huppertová. Předvádí jeden ze svých tradičních a opět skvělých výkonů. Ještě jsem neviděl film, kde by hrála „normální“ ženskou. Všude hraje nymfomanky, šlapky, psychicky narušené nebo úchylné postavy. Ne že by jí to nešlo. Naopak. :-) Jen škoda, že byla takto zaškatulkovaná neboť její herecké schopnosti jsou mnohem širší. Hanna Schygulla je též skvělou herečkou. Její role matky Piery, nervově labilní nymfomanky, pro mě byla milým překvapením oproti filmu KLAUNOVY NÁZORY, kde mě nezaujala. I tak pro mě zůstává v tomto snímku Isabelle číslo jedna, druhá půlka filmu je prostě její. Nic na tom nemění ani Mastroianni. Ten byl upozaděn a pouze odehrál, co se chtělo. Tomuto filmu vládnou ženy. Je doslova nabitý estrogenem. Pokud jde o sexuální otevřenost, setkáváme se tu se záběry na nahá těla včetně genitálií. s pedofilií, incestem, homosexualitou a různými sexuálními úchylkami, které se mění s ohledem na vývoj postav. Zejména Piery. Pochopit myšlení jednotlivých postav, je pro diváka obtížné. Režisér nedává prakticky žádné nápovědy a jen nám promítá dění, které se zakládá na ze společenských hledisek nenormálních vztazích členů rodiny. Právě v pochopení vztahů je klíč k porozumění děje. Vyžaduje to zamyšlení a pokud možno i druhé shlédnutí. Určitě to není jednoduchá podívaná a klade mimořádné nároky na pozornost diváka. Ferreriho koprodukční režie, při níž si bere k ruce herecké hvězdy Itálie, Německa (SRN) a Francie, si tuto pozornost zaslouží. 74% (22.12.2010)

Autobiografická kniha herečky Piery Degli Esposti - filmy podle skutečně žijících postav ty já můžu. Ale incest s vlastními rodiči ? A dokonce s Mastroiannim ?! No to mi ho vyndej, to snad ani nemám zapotřebí vidět... No jo, ale známý režisér, v Cannes 1983 cena pro Hannu Schygulla... No tak mě zabte, já jsem TO viděl. Předesílám, že incest zásadně neschvaluji a to ani blahé paměti Caligulovi, ani dnes fotografovi Saudkovi, přestože na té slavné polibkové fotce jim to (jemu a jeho vlastní dceři) moc sluší. Nicméně, pokud to u tématu incestu nebude znít nepatřičně, film je natočen s jistou dávkou poetiky (tak, a teď jsem odkopal...) a kromě tu explicitního, tu jen náznakového zobrazování nejrůznějších sexuálních zkušeností čiperné holčiny (však měla být po kom) obsahuje i dost jiných, sexuprostých, ale silných a znepokojivých obrazů ze života. Jako třeba ty elektrošoky na psychině... (21.01.2013)

Možná je můj sexuální liberalizmus tak bezbřehý, nebo jsem úchyl, ale mě se podobně laděné příběhy prostě strašně líbí. Uznal bych, že je film vyprávěn trochu nezvyklým způsobem, hodně rozvolněně a tu a tam pomocí scén, které k dějové linii nemají prakticky žádný vztah. Uchvátil mě ale hned několika věcmi najednou. Až hippie sexuální rozvolněností, ten film srší erotickým napětím, přesto se v něm toho zase až tak moc erotického neděje, spíše jen náznakově, čekal bych to i otevřenější. Líbí se mi ta vztahová otevřenost, kdy se všichni mají rádi a neřeší, jak to zrovna dávají najevo a že to není zrovna moc podle prověřených a platných norem. Strašně se mi líbilo vykreslení hlavních postav, dychtivou Pierou počínaje, přes výborně pojatou Eugenii a přesně sednoucího Lorenza, který má jednu úchvatnou vlastnost. Pro jeho vztah k Eugenii by jej mnozí moachisticky a konzervativně uvažující jedinci mohli označit za suchara, mě naopak uchvátil tím, co by si zřejmě většina lidí přála, aby k nim jeho/její protějšek cítil - Lorenzo Eugenii miluje přesně takovou, jaká je, bez výhrad, bez podmínek. S dobře vykreslenými postavami se pojí i jejich bezchybné a velmi povedené herecké ztvárnění. Bezkonkurečním parním válcem celého filmu je po všech stránkách úchvatná a půvabná Hanna Schygulla v roli Eugenie. Pihovatá Isabelle Huppert je velmi roztomilá a konečně vím, proč jedna česká zpěvačka natočila skladbu o Marcellu Mastriianim :-). Jednu hvězdičku ubírám jen za občasnou hodně velkou rozvolněnost vyprávění, která mě skoro uspala. Ale jinak výborný, trochu netypický, ovšem krásně pojatý zážitek. (06.04.2012)

Atmosféra filmu skvele zodpovedá rozháranému citovému a myšlienkovému rozpoloženiu dospievajúcej Piery. Výjavy bez vysvetlenia, záhadná prítomnosť niektorých postáv aj chýbajúce pointy scén diváka dráždia a znepokojujú. Matka - sexuálne radodajná, indolentná (ľahostajná) schizofrenička, otec - zaneprázdnený komunistický intelektuál, hľadiaci na excesy svojej ženy kľudom človeka, čo všetko prekukol. Liečba matky elektrickými šokmi, ani otcov pobyt na psychiatrii neprináša spásu a rodinnú pohodu. Piera sa rodičov snaží udržať pokope, no prebúdzajúca sa pudovosť ju len k incestu dokope. Provokujúce scény nahoty s prvkami krvismilstva a pedofílie svedčia Ferreriho povesti vyhláseného škandalistu. (23.10.2007)

Bohužel, i když jde o zajimavé téma - z hlediska vnějšího světa jde o nemocné lidi, oni jsou však spokojení uvnitř své rodiny (matka schizofrenička, otec milující její sexuální neukojenost a zároveň trpící její nemocí, dcera jejich mistrovské dílo), kterou berou jako něco naprosto normálního - Ferreri, mimo barevných širokoúhlých kompozic (jedna hvězdička), natočil vlastně obyčejné domácí video. Film je jen jen sledem scének ze života jedné rodiny, kde se sexualita bere jinak než v okolním světě. Není na tom vlastně nic šokujícího (lidé si dneska své penisy a bobříky ukazují přes internet) a ani zajímavého.To už si raději přečtu odborné psychiatrické pojednání, než sledovat takovou nudu. (22.06.2009)