Obsah
-
Mlčení, tak jak je rozehráli Jarmila Kurandová a Ladislav Pešek, tu není především prostorem pro fantazii, není náznakem, není zamlčením. Je výpovědí. Výpovědí o cestě dvou lidí a o jejím konci, jak si jej oba uvědomují - a jak o něm mlčí. Mlčí, protože jejich nitru je vlastní to, co odmítá každé slovo bez významu, neboť zná bezvýznamnost žvanění, překřikujícího ticho jako znak pravdy: vnitřní důstojnost. Důstojnost, kterou zachovávají i v situacích, kdy je člověk zcela sám... Televizní film získal v roce 1969 Cenu kritiky na MTF Monte Carlo. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (12)
-
tahit
Bez nadsázky se dá napsat, že režisér Antonín Moskalyk uměl a že měl šťastnou ruku při výběru hlavních představitelů ani nemluvě. A jací, že jsou postavy tohoto filmu? Jsou to herci, kteří uměli těžit z dějových detailů a vytvořit působivou atmosféru o pravdivosti těch nejzákladnějších lidských pocitů, opuštěnosti a smutku.(31.1.2010)
-
LiVentura
Krásná souhra velkých hvězd českého filmu.(31.1.2010)
-
WANDRWALL
Kolik takových je možno všude na světě vidět.(12.8.2010)
-
triatlet
V průzračně čistém příběhu Alexandra Klimenta dokáží oba hlavní představitelé zaujmout svým hereckým umem. “Lidsky“ podaný příběh o vyrovnávání se se stářím je “prakticky“ bezchybně zfilmovaný. Intermezzo, které si dovolil Moskalyk při snímání Kláry Štěpánové (Jarmily Kurandové) při příchodu k domovu důchodců, je mistrovské. Zakomponování vánočních symbolů "při poslední večeři na svobodě" je dojemné (uzenáč, dělení jablka). Zaujme role Jany Hlaváčové (a podoba s její dcerou). Krásně si to Emanuel Navrátil (Ladislav Pešek) s Klárou Štěpánovou povídali. Smutně. Uvěřitelně. Hudba: Luboš Fišer.(1.2.2010)
-
Marthos
"Člověk pamatuje. A zapomíná." Vynikající komorní příběh o setkání dvou lidí na konci jejich životní cesty je především hereckým koncertem dvou vpravdě národních umělců Ladislava Peška a Jarmily Kurandové. Zaprášená nostalgie dávno odvanulého mládí kompenzovaná pábitelským nalháváním stařecké fantazie je nakonec konfrontována s hořkou skutečností šedivé reality. Kvalitně zpracovaný film o pomíjivosti štěstí je bezesporu jedním z televizních vrcholů režiséra Moskalyka.(31.1.2010)
-
stration
Dokonalé herecké výkony, tísnivá atmosféra, nostalgie, trochu smutku, ale i naděje.(31.1.2010)
-
cariada
Příběh dvou starých lidí co jedou do "starobince" umřít. Potkají se ve vlaku a tak si povídají co kdo bude dělat či dělal o dětech a tak. Pak se rozdělí , ale děda se rozhodne navštívit tu paní, ale ta mu řekla špatnou adresu, která v onom městě vůbec není. Stařenka jde do "starobince" , ale před branou si to rozmyslí a vrací se zpět do hotelu, kde je ubytován i děda A tak se zase potkají a spřádají plány jak si užít ten zbytek co jim schází a řeknou si pravdu o sobě. Nakonec plní plánů pochopí, že už je pozdě.... docela dojemný příběh, ale na můj vkus až příliš pesimisticky je vyobrazen ten přechod do "starobince" vždyt na tom , přece není nic špatného. Ty lidi aspoň nejsou sami a je o ně postaráno. Než žít někde sám bez pomoci a opuštěn.(31.1.2010)
-
Roman Albach
Herecký koncert Ladislava Peška a Jarmily Kurandové. Velmi silný snímek o stáří a o snaze mu utéct. Jde to? Je to možné? Nebo je to pošetilé? A. Moskalyk nám dává odpověd. Geniální dílko.(16.5.2010)
-
Kalidor_
Celkem komorní příběh dvou lidí na konečném útesu svého života, kteří se ještě snaží zachovat co jde, vždyť naděje umírá poslední..........bohužel je opravdu poslední a ani zdánlivě zachraňující lež nevydrží dlouho.......velice smutný příběh.(27.12.2010)
-
everlong
Vynikající ukázka mistrovského herectví. Nenápadný, ve své podstatě jednoduchý film, přesto skvělý.(31.1.2010)
-
dessa
Děkuji České televizi za uvedení tohoto klenotu československé televizní tvorby, v sobotu 30.1.2010 by byla bývala paní Kurandová oslavila 120. narozeniny... Jednoznačná ukázka, že k dokonalosti nepotřebujete spoustu peněz, nákladnou výpravu, mnoho výbuchů, překombinovaný děj plný zvratů... Stačí schopný režisér a dvě herecké ikony, které rozehrají nebývalé drama o seniorské hrdosti a strastech posledních let života.(1.2.2010)
-
kurzan
Velice silný příběh, kterému se dá jen těžko něco vytknout. Režisér Moskalyk měl s představiteli velice šťastnou ruku, neboť jak z pana Peška, tak i z paní Kurandové ono nostalgické a posmutnělé lidství přímo sálalo. A propo až se někdy bude hlasovat o nejsmutnější a nejdrsněší film myslím, že tohle by měl být jeden z horkých kandidátů.(31.1.2010)