poster

Kvílení

  • USA

    Howl

  • Slovensko

    Vytie

  • Velká Británie

    Howl

  • Austrálie

    Howl

Drama / Životopisný

USA, 2010, 84 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Javert
    ***

    V komentářích už několikrát zmíněné animace jsou hlavním kamenem úrazu celého filmu. K dané látce bych si přeci jen představoval něco úplně odlišného (hlavně 2D proboha!), více naturalistického, něco, co se nebojí trochu si s animací pohrát tak, aby dokázala divákovi navodit přesně takový feeling, jaký má čtenář při čtení Ginsbergovy básně. Z ostatních příběhových linek bych jednoznačně vyzdvihl zejména "hovory" s Ginsbergem. Předčítání básně v zakouřeném klubu je, minimálně na začátku, sice efektní, ale zato velmi statické. Soudní proces je kavlitně filmařsky zvládnutý, ale herecky pokulhává (např. Mary-Louise Parker mě o svých hereckých kvalitách nepřesvědčila ani ve Weeds, ani v Red, ani v Howl). Očekával jsem bombu, která se bohužel nedostavila. I tak ale Howl není vůbec špatným, ani průměrným filmem. Tím se zřejmě stane, až bude o Beat Generation natočeno víc.(28.10.2010)

  • Bluntman
    ***

    (Mezipatra 2010) Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman KVÍLENÍM debutovali na poli narativního fikčního filmu, ačkoliv se zařazením biografického dramatu o díle (!) básníka Allena Ginsberga to není jednoduché. Snímek se totiž svým formálním zpracováním odklání od podoby valné většiny schematických biografií umělců za poslední víc jak dekádu tím, že na místo zájmu o samotnou osobu se zaměřuje na dílo ve čtyřech vypravěčských rovinách, které jsou stylisticky nesourodé. Sledujeme (1) archivně-dokumentárně se tvářící, přesto rekonstruované a hrané pasáže předčítání básně před diváky a osobní výjevy z života představitele beatnické generace, (2) rozhovor se samotným Ginsbergem, (3) vizualizovanou podobu titulního Kvílení v podobě animovaných pasáží a (4) soud z r. 1957, kdy kniha (nikoliv její spisovatel!) stanula před soudem pro údajné pohoršování dobrých mravů._____ Počin, který by se dal nejlépe přirovnat k filmu jiného queer autora, Haynesově BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, je formálně pozoruhodný a vytváří si alibi na to, aby byl neprůstřelný jakoukoliv možnou kritikou. Pokud se totiž nebudeme zaměřovat na to, nakolik se výsledná podoba odlišuje od dalších děl v rámci žánru biografie, ale podíváme se, co je nám říkáno a jak, vyvstává určitý rozpor. Z plátna se na nás totiž valí řada truismů, s kterými dost dobře nejde nesouhlasit (právo na svobodu slova a vyjádření umělce) a které jsou pro jistotu pro pomalejší diváky v závěru vyřčeny nahlas, zatímco se nezapřou umělecké ambice tvůrců. Umění – alespoň to opravdové – má ovšem přinášet nový pohled na svět a věřit v inteligenci diváka, který je schopný interpretovat předkládané obrazy a slova. Další rozpor nastává, když přihlédneme ke kontroverzní povaze knihy, o které se vypráví v nekontroverzním filmu, jenž cokoliv pobuřujícího vypustí (orální sex) či přeskočí anebo zjemní v podobě animovaných pasáží. Nemáte-li ale za to, že o radikálních věcech je nutné vyprávět radikálně, pravděpodobně nebudete mít s animovanou částí problém, i když nedosahuje nápaditosti a působivosti těch v PINK FLOYD: THE WALL.(4.12.2010)

  • Radek99
    *****

    Vzpoura umělce proti maloměšťáctví společnosti se v poloze filmového díla realizovala coby experimentální biografický film, který v sobě nese hned čtyři různorodé roviny, vědomě ale rezignuje na expresivní kontroverzi a tedy na onu vzpouru samotnou, film dnes už nemusí za každou cenu šokovat, tak jako to musel činit básník v 50. letech, chtěl-li přitáhnout zájem čtenářů a médií. Filmové Kvílení tedy není ryzí umělecký počin, spíše jde o originální sondu dovnitř jedné z nejslavnějších básní minulého století. Sám akcentuji především fakt, že stěžejní rovinou filmového tvaru je sám text legendární básně, reprodukované jednak pseudodokumentárními scénami z autorského čtení (nejspíš odkaz k legendárnímu čtení v Six Gallery v San Francisku), ale především pak pásmem videoartového ilustrování textu Ginsbergova Kvílení. Tvůrci pak toto pásmo textu kombinují s biografickou rovinou týkající se autora a především se soudním přelíčením, v němž byl ze šíření pornografie obžalován vydavatel básně a další legendární postava Beat generation Lawrence Ferlinghetti. Stranou nelze ovšem ponechat ani zjevný fakt, že snímek Kvílení je otevřeným queer filmem, tedy filmem týkajícím se neheterosexuálních minorit, v tomto případě, jak už je v případě filmů produkovaných slavným režisérem Gusem van Santem zvykem, jde samozřejmě o minoritu homosexuálů, čehož důkazem je sama báseň, neboť možná nejvýraznější kontroverzí byl právě rozměr otevřeně přiznané homosexuální orientace autora....(20.8.2011)

  • Brygmi
    *****

    Howl překvapí hlavně svou strukturou, kdy přináší hned čtyři roviny vyprávění, které se týkají básně Alana Ginsberga Kvílení – průběh vzniku, soudní spor okolo ní, autorský komentář ve formě rozhovoru a vizualizovanou báseň samotnou. Samozřejmě že jsou zde přesahy do Ginsbergova života včetně jeho milostných homosexuálních eskapád, ale centrem je skutečně báseň jako dílo od vzniku až po recepci. Jednotlivé roviny vyprávění se navzájem proplétají, film je někde na pomezí mezi hraným dokumentem, animovaným filmem, polemikou o umění a fikčním filmem. Do světa fikce se ovšem nikdy nemůžeme naplno ponořit, protože jsme z něj ustavičně vytrhávání změnou hlediska i způsobu prezentace. Při sledování si můžeme vzpomenout na filmy Todda Haynese (Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Sametová extáze), ale přesto je to originální a fascinující film. Navíc... James Franco nikdy nebyl tak sexy. Berlinale 2010(14.2.2010)

  • Chrustyn
    ***

    K tomuhle filmu by se dalo napsat něco hrozně chytrýho ale zrovna mě nic nenapadá, takže napíšu jen: zvláštní snímek s atypickým a výborným Jamesem Francem.(26.8.2011)

  • - Osm let po slavném procesu se kultovní básník dostal do obdobných potíží i v tehdejším Československu: poté, co byl při své návštěvě Prahy zvolen králem Majálesu, ho zatkla StB, byl obviněn z „kažení mládeže“ a deportován na letiště. [Zdroj: AČFK] (POMO)

  • - Autorom väčšiny pôvodných fotografií, ktoré su použité vo filme, je Allen Ginsberg. Okrem obrovského spisovateľského talentu disponoval aj zmyslom pre vizuálne umenie, čo uplatnil vo fotografii. Známe sú napr. fotografie, ktoré boli okrem iného použité ako book cover artworks Kerouacovych kníh a pod. (ZOUi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace