Stopa Růžového pantera

Někdo tomu říká pocta, hold, sbohem Peteru Sellersovi, někdo jednoduše sprosté rýžování. Já patřím k těm druhým, kteří by se bez Edwardsova tanečku na Sellersově čerstvém hrobu obešli. Nepopírám, že rád vidím Clouseauovy nepoužité či prodloužené scény z předchozích dílů a že mě pobaví (rozdělávání požáru - vlastně požárů - v kanceláři, vystupování z výtahu, věčné bránění se něčemu karate úderem), ale čím méně jich postupem času je, tím hůře se je daří alespoň trochu smysluplně propojovat. Když zhruba v půli filmu tyto scény dojdou, letadlo s Clouseauem "zmizí" a začne hotová tragédie plná vzpomínajících postav a opakovaných, známých scén. Všechno je to děsivě slátané a co na tom, že se objeví staré známé tváře - na mě to celé působí morbidně a hulvátsky. Pocta Sellersově nejslavnější postavě mohla klidně vypadat jen jako ta střihová sekvence u závěrečných titulků, nebylo zapotřebí takového patvaru začínajícího hloupým věnováním "Peterovi, jedinému a jedinečnému Clouseaovi" a končícího avízem na Kletbu Růžového pantera (kterou snad ani raději nechci vidět).___P.S. Dokonce i ty úvodní titulky tentokrát dělali jiní lidé a je to na nich bohužel znát. (21.11.2014)

Možná jsem staromódní, možná s tímhle přístupem nikdy neprorazím do (show)byznysu, ale já to vidím tak, že něčí památku nejupřímněji uctíte zdůrazněním jeho zásluh, ne pokračováním ve stylu "nic se nestalo, on by si to tak přál." Každopádně, ať už měl Blake Edwards třeba i ten nejušlechtilejší záměr v historii ušlechtilých záměrů, musí i on uznat, že vzniknul průser. A to nemluvím o dalších asi třinácti dalších Růžových panterech, které po tomhle průseru přišli jakoby se po vzoru letošní zimy nechumelilo. (24.12.2015)

,,Svině doutníky...a teď se válej..." ,,Svině racek!" Ač tenhle díl stojí už jen na sestřihu vybraných scén, cestu jsem si k němu postupně našel. Jsou zde dvě doposud neuvedené scény, které za to stojí - Clouseau letí maskovaný do Londýna a potřebuje si odskočit na WC, vše je zakončeno hromadným pádem ze schůdků letadla. Clouseau telefonuje z hotelu, zatímco ho statná uklízečka, která jakoby vypadla z comicsu Clever and Smart, rozrážením dveří vyhazuje z okna. Scéna vyvrcholí v momentě, kdy pomocí telefonní šňůry probourá recepci telefonní ústřednou... A pak samozřejmě vlhké sny šéfinspektora Dreyfuse...Příjemná vzpomínka na povedenou sérii. (14.03.2018)

Ukamenujte mě, ale tento díl se mi rozhodně líbil víc než Pomsta RP. První polovina je sice slepenec vystřižených scén (hlavně z předminulého dílu RP znovu zasahuje) a dějově to je dosti nevyrovnané, ale já to beru jako poctu Sellersovi a jeho humoru. Ať už byly dané scény z původního filmu vystřiženy z jakéhokoliv důvodu, Sellers v nich stejně kraluje a ať se jedná o doutníky nebo "mesáž", stále jsem se u toho dobře bavil. Druhá půlka filmu je zase vzpomínkou na předchozí filmy, stejně jako závěrečný sestřih při titulkách. Film má bohužel otevřený konec, na který navázalo příšerné pokračování, které do série vůbec nepatří. U tohoto vzpomínkového dílu jsem ale Edwardsovi jeho touhu ždímat ze série další peníze ochoten prominout. (31.12.2006)

Pocta Peteru Sellersovi, nebo sprosté ždímání peněz? Pro obojí se dají najít argumenty. Nepoužité scénky z "Růžový panter znovu zasahuje" se starají o dobrou zábavu v první půli filmu, zatímco tu druhou drží nad vodou snad pouze Herbert Lom plus ona geniální pasáž s Clouseauovým tatíkem. Už jen kvůli ní by byla škoda nechat si film uniknout. Hluchá místa obstarává jen pár scén z minulých dílů, která snad jen měla za účel přetáhnout stopáž nad oněch obligátních devadesát minut. Vezmu-li v potaz okolnosti vzniku, tak před tvůrci smekám, jak statečně se s tím vypořádali. Dějová linie snaživě drží film jakžtakž pohromadě, ale při scéně s navrátivším se Davidem Nivenem se nemůžu zbavit dojmu, že jako celek by film lépe obstál ve formě fiktivního dokumentu. Ale co. Vlastně se mi to zamlouvalo víc než poslední regulerní díl se Sellersem a nakonec jsem se dobře bavil. Kdyby to tímhle skončilo, čas by Edwardsovi určitě odpustil. (22.02.2015)