Na cestě po Sabu (TV film)

Ostrovy ve východní části Indonésie díky své izolované poloze dodnes zdárně odolávají vlivům civilizace. Ostrované na Sabu zdárně odolávali až do druhé poloviny minulého století křesťanství a přesto, že rakouský misionář Franz Lekner zde udělal pořádný kus práce, jeho ovečky se neváhají po nedělní mši oddávat pohanským tancům a obětním rituálům, aby si zajistili přízeň duchů a hojnou úrodu. Tu zde v největší míře obstarávají lontarové palmy, jejichž šťáva má takové nutriční hodnoty, že tři stromy dokáží uživit celou rodinu, aniž by musela jíst cokoliv jiného. A když palma doslouží, její dřevo se použije na stavbu domů, z listů se upletou košíky a když na to přijde, tak si z nich můžete ubalit i voňavou cigaretku okořeněnou hřebíčkem. Životadárnou moc těchto stromů poznal na vlastní kůži i mořeplavec Thomas Cook, který zde přistál po dlouhé cestě z Francouzské Polynésie, aby doplnil zásoby. K jeho velkému překvapení nakonec zachránilo posádce lodi život několik sudů naplněných právě palmovou šťávou. Cook byl prvním Evropanem, který přinesl o životě na Sabu seriózní informace a i když od jeho návštěvy uplynulo takřka 350 let, lidé zde dodnes používají stejné postupy sklizně a zpracování Lontaru, jaké popsal ve svých zápiscích. Během naší cesty nebudeme ovšem jenom šplhat po palmách, ale poodhalíme i tajemství rituálních tanců, které mají zaručit bohatou úrodu, navštívíme svéráznou mši rakouského misionáře, vyrazíme na lov chobotnic, projdeme se mezi posvátnými oltáři pohanských božstev a v neposlední řadě pronikneme do tajů ručně tkaných látek, k jejichž barvení se používají extrakty z kořenů, listů i roztodivných bobulí zdejších stromů. Mnohá dobrodružství nás pak čekají i během samotného cestování, protože způsob dopravy je na Sabu více než svérázný. (oficiální text distributora)