Režie:
Juraj HerzKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Ilja David CmíralHrají:
Mark Waschke, Karel Roden, Ben Becker, Hannah Herzsprung, Radek Holub, Wilson Gonzalez Ochsenknecht, Zuzana Kronerová, Jan Hrušínský, Franziska Weisz (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Legendární režisér Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy. Příběh Habermannova mlýna, zakládající se na skutečných událostech, se odehrává v malé vesnici v Sudetech mezi roky 1938 a 1945. Jednou z obětí dějin měl být i bohatý německý podnikatel August Habermann (Mark Waschke) a jeho nejbližší přítel Březina (Karel Roden). Šílená doba dostihne Habermanna i přesto, že bez předsudků dával práci Čechům i Němcům a odmítal se zcela podřídit nacistické ideologii. Při volbě ze dvou možností, z nichž ani jedna není dobrá, učiní rozhodnutí, které se stane záminkou k tomu, aby se bezprostředně po válce stal hlavním cílem na seznamu „českých vlastenců“, z nichž většinu tvoří jeho bývalí chráněnci. Samozvaným soudcům a katům jde ale spíš o jeho majetek než o spravedlnost. Dokáže před nimi Habermann zachránit alespoň ženu a dítě? (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (1 083)
Když jde o mlýn, vždycky se něco semele. Ač je toto téma omíláno stále dokola, ukazuje pan Srdce zdařile i odvrácenou půlku prdele - národ ustrašených přizdisráčů a vymleté lůzy, kteří umí "ušlechtile" spustit náhon jen v případě, kdy jim nikdo nestojí na krkavici a jsou v přesile. To je pak docela mela a všichni jsou nemilosrdně hozeni do jednoho pytle. Na oddělování zrna od plev nikdo ani nepomyslí a jen ten opravdový, jedovatý námel přežije bez úhony každý režim, aby mohl dál mlít naprázdno pantem o národní hrdosti a vyšších ideálech. ()
Před zhlédnutím jsem četl mnohé recenze (za nejlepší považuji tu od Vojtěcha Ryndy na Lidovky.cz) a rozhovor s Josefem Urbanem, autorem původního scénáře. Takto "teoreticky vybaven" jsem přistupoval k poslednímu režijnímu počinu Juraze Herze, abych nakonec dal za pravdu všem výtkám i uznáním, které se na Habermannův mlýn snesly. V podstatě vše už bylo o tomto filmu napsáno i řečeno, není tedy důvod opakovat stokrát opakované poznatky. Postsynchrony jsou skutečně mizerné, herci výborní (především Roden a Hrušínský), potenciál silného námětu není zužitkován naplno, kamera, výprava i hudba jsou skvělé, a ta katarze na konci se taky najde. To nejlepší, co asi lze k tomuto filmu napsat, je doporučit jeho zhlédnutí, aby si každý udělal názor sám. Osobně patřím k divákům, které Habermannův mlýn bohužel příliš neoslovil. Přesto je vznik tohoto filmu bezesporu záslužný počin, stejně jako Wajdova Katyň z r. 2007, se kterou je Habermannův mlýn občas srovnáván. Wajdovo zpracování jedné traumatické kapitoly z národních dějin střední Evropy mě ale oslovilo více. ()
Pro jednou ponechám stranou svoje emoce, který měli díky filmu hodně hlasitý budíček a jen řeknu, že jsem nesmírně rád za podobné filmy a pevně věřím, že téma, kterého se film dotknul v samotným závěru bude někdy rozvedeno v samostatném celovečením filmu. Tohle se totiž netýkalo ani zdaleka jen pohraničí. Ač nerad mám k filmu sice jen jednu, ale zato podstatnou výtku. Podle mě tuhle látku není možný zpracovat do celoveřního filmu. Chyběl mě vývoj jednotlivých postav, vztah mezi nima. Válka byla příliš dlouhá a každej z nás i z fašounů byl konfrontovám z mnoha podstanýma situacema, které prostě nevznikli z ničeho nic a za dvacet minut došli ke svému epilogu. To prostě nejde. Jak si mám udělat názor na chování lidí v tak extremní situaci jako je válka, když v podstatě nejsem seznámen z jejich charaketrem. Neznám jejich reakce, myšlení ani činy. Tady na každej rok okupace vycházela jedna dvacetiminutová epizoda a to ne. Nerad to říkám, ale chtělo to velmi podorbný seriál. Takhle to na mě působilo, jak kdybych nasedl do Pendolína a událostma ve válce jen tak proletěl. Chvilku jsem dokonce váhal se třema hvězdama, ale za ty emoce co mám v sobě by to nebylo k filmu fér. Ke čtvrté hěvzdičce navíc výrazně dopomohli i herecké výkony, tam v podstatě nemám komu co vyčíst. Pod komentář uživatele Simon84 se podepisuju v plném rozsahu. ()
V časech, kdy se místo věšení obrazů Führera na ně močilo......ale pojďme na začátek..... 1937..... SUDETY – místa plná emocí, kde si před sebou Čech a Němec nemohli bejt ničím jisti. Koho je jaká vlast? Kdo je větší svině? ,,Jen pokračujte vážení, ALE NĚMECKY!“ Mám radost, že vidím další český film, kterej je o ,,něčem“. J. Herz nevymýšlí a vypráví. O Sudetech , o Němcích, o Češích, o sviních. Výborně obsazený a dobře udělaný český film, na jehož konci má člověk problém řešit filmařinu namísto příběhu. A tak ji neřeším. Protože na to budu mít čas u jinýho filmu plnýho vztahů. OKUPANTI PŘICHÁZEJÍ A ODCHÁZEJÍ. JEN MY ČEŠI ZŮSTÁVÁME.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem zvědavý, jestli ve mě (ještě) dokáže český film vzbudit emoce. 2.) Chci se přesvědčit, že Habermanna měl hrát K.Roden. 3.) Po válce jsem..... ale co...seru nato.... PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** Víte, že? Film byl natočen na motivy literárního díla Habermannův mlýn který napsal Josef Urban? ()
Druha svetova je vzdycky vdecny tema a Herz, kterej se chtel po hromade sracek vratit do prvni ligy si asi nemoh vybrat lip. Je tu docela silnej a v ramci moznosti originalni pribeh, i kdyz tempo kolisa, vetsinu casu solidne napinavej. Kamera cela do sediva a hudba ponura, takze vysledek je slusna atmosfera. Jedinej problem mam s hercema, Roden nema moc co hrat a presto ostatni prevysuje. No a ostatni, rekneme, ze jejich vykony jsou rozporuplny. Celkove ale povedenej valecnej film, kdyby byla kvalita ceskejch filmu aspon takovahle, mozna bych na nejakej sem tam zasel i do kina. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (20)
- Režisér Juraj Herz se při natáčení sblížil s Martinou Hudečkovou (Marie Brychtová). (Zany)
- Skutečný mlynář Habermann (ve filmu Mark Waschke) žil v severomoravském Bludově. (Krouťák)
- Skutečný Habermann (ve filmu představovaný Markem Waschkem) se v poklidu dožil konce války. Jistý Pazour mu dlužil mnoho peněz, které nad ním Habermann vyhrál v kartách. V době osvobození vedli dva muži Habermanna na výslech do lázní, kde byl zřízen prozatimní národní výbor (standardní procedura, vzhledem k jeho původu a konci války). Po cestě k této skupině přiběhl Pazour, vytáhl pistoli, eskorta se rozprchla a on Habermanna zastřelil. Jeho tělo pravděpodobně hodil do řeky Moravy. Mnoho let po válce byl za tento čin odsouzen, krátce po nástupu do vězení byl však amnestován. (mfaky)
Reklama