Den nezávislosti

Blbé - leč kupodivu vcelku zábavné... I v rámci žánru však za víc jak za tři hvězdičky nestojí - z toho jedna za zvláštní efekty... Dojemná zde je úloha pohádkové postavy amerického prdzidenta. Obávám se však, že ten současný už jedenáctého v dvoutisícímprvním dokázal, že by se při jakékoli invazi podělal strachy. No, ještě že je to jen taková hloupá hollywoodština... :-) (28.01.2006)

Tož tedy dobrá. Nedávná návštěva druhého dílu v kině mě přiměla zopáknout si po letech i jedničku a dobrá bude se tedy lehce přehodnocovat. Tenhle film mi dlouho ležel v žaludku a bral jsem ho jako případ té nejdražší hlouposti co byla kdy natočena. Ovšem optikou dnešního pohledu a mé zvyšující se tolerance k hloupým filmům už to tak striktně nevidím. Jasně je to furt vocasárna. On taky Emmerich nikdy nic inteligentního nenatočil, ale nedá se upřít, že ta destrukce a akce jako taková má něco do sebe. Navíc když přihlédnu k tomu do jaký sraček se Roland později propadnul, tak ty jeho starší filmy z toho ještě nevycházejí tak špatně. Jenom tu stejně jako v jeho jiných filmech nefunguje žádná atmosféra, žádné ztotožnění z postavami ani soucit z jejich osudem. Emzáci útočí lidi chcípají po milionech, ale divákovi je to tak nějak jedno. Nicméně musím bejt trochu spravedlivej, protože když to vezmu kolem a kolem tak jednička i dvojka jsou v podstatě úplně to samý. Akorát teda u dvojky nechám to o hvězdu vyšší hodnocení, protože je tam vyšší level sebeparodie, tady se přeci jenom nemůžu občas zbavit pocitu, že to bylo míněno i vážně a hlavně Will Smith a jeho postava je extrémně otravná a proto jsem kvitoval, že se v dvojce neobjevil, takže takhle.40% (30.11.2011)

Nuke 'em! Humor ve stylu populárních sitcomů, slušné triky, neustálá demolice, Will Smith kopající do omráčeného mimozemšťana, americký prezident ve stíhačce. Že to nejde dohromady? Den nezávislosti svítí v Emmerichově filmografii právě díky šikovně namixovaným blockbuster trademarkům a výborně obsazeným rolím. A co se týká monstrozity, byl mistr demolice opravdu silně při chuti.... zábava, které je poněkud nefér vyčítat debilitu. (25.12.2006)

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)

Větší béčko s áčkovým rozpočtem jsem snad neviděl...ale je pravda, že mě ID4 v mých 12 letech hluboce zasáhl. Houby jsem věděl co to je psychologie postav, co to je předvídatelnost děje, prostě jsem zapadnul do sedačky a asi dvě hodiny uslintával nad tehdy úžasnými efekty. Ale zaplaťpánbůh jsem alespoň trochu dospěl, takže bych si při vzpomínce na některé věci, které jsem o tomhle "hlubokém" díle prohlašoval, musel dát pěstí. Dneska už bych ID4 nedoporučil ani jako popcornovou zábavu, ta má často alespoň nějaký nápad:) A navíc mám dojem, že každý druhý příšerně patriotický film o Americe stejně natočili Němci... Update 2013 - měl jsem tu původně 60%, ale nedávno jsem to znovu viděl a musel jsem uznat, že je to precizně zvládnutý mozkový výplach jako byli třeba první Transformeři (i když na těch výhradách vůči vlajkoslávě a patetickým patriotickým gestům stále trvám, protože prezident-fighter pilot je už hodně přes čáru). A jelikož funguje i o víc jak patnáct let později, zaslouží si červenou barvu. 70% (25.01.2003)