Neobyčejné životy

chtělo by to hodnotit díl od dílu, protože jejich kvalita je velice odlišná. Tři jsou nemastné neslané pro celý cyklus. Největším zklamáním zatím díl věnovaný Ivě Janžurové. Očekávala bych, že tento typ pořadů se bude věnovat hlavně herectví těchto vybraných persón a nikoli jejich soukromému životu, do kterého divákovi až tak moc není. Mnohem raději bych se dozvěděla něco víc o tom, jak si Iva Janžurová cení některých svých rolí, co všechno hrála na divadle, jak jí bylo bráněno v hraní atd.atd., než to, kde se v dětství sáňkovala a jaká je dneska babička... (15.05.2016)

Každá osobní zpověď našich hereckých velikánů, vždy přinese novinky a zajímavosti o kterých se běžně nedovíme. Je zajímavé sledovat osudy lidí o kterých si jejich soukromý život domýšlíme hlavně podle "zaškatulkování" z jejich filmových či divadelních rolí. Teď mě zaujal díl s Luďkem Sobotou o kterém víme že vystudoval DAMU, má herecký i hudební talent a "obětoval" svůj talent komediálnímu žánru. Člověka ani nenapadne, že tak velké množství lidí ho považovalo za "pošuka" a ani je nenapadlo, že je to prostě styl. Pro mě styl se kterým uspěl a opravdu dík, že v době velké cenzury nás uměl skvěle pobavit. Má velkou pravdu, být tragéd je jednodušší, lidi rozesmát je těžší. (04.05.2011)

Zita Kabátová očima Jiřího Stracha je dokument s dosud nevídaným přesahem. Film, který je zároveň nepatetickým zamyšlením nad smyslem života. Sedmadevadesátiletá herečka tu s okouzlujícím nadhledem a osvobozující upřímností rekapituluje svůj život. Z výše svého věku si může dovolit vše, nic není trapné, ubohé, její prohřešky jsou dávno nedůležité. Je to úžasné svědectví: když se člověk dožije, dobere se moudrosti. Má-li to ale sdělit veřejně, musí dostat k ruce skutečného režiséra, protože paskvil se nakonec dá vytvořit ze všeho. Většina zbývajících epizod by patřila spíš do bulváru a nikoli na veřejní obrazovku. Jenže na té už se v tomto ohledu všechno dávno znivelizovalo. A tak zbyla jen laciná "drbárna" sugerující, že řeže do živého, přesně vyhovující maloměšťáckému vkusu, který televize pěstuje. (28.01.2010)

Hodnotím díl věnovaný Václavu Neckářovi. Kdo četl knihu Cesta do mé paměti, toho v tomto dokumentu nepřekvapí asi nic. Kdo se o Neckářovu tvorbu alespoň trochu zajímá, toho zase nemohou nijak ohromit ukázky z videoklipů, úryvky písní nebo fotografie. Velké plus ale je vidět a slyšet Neckáře hovořit. S námahou, rozmyslem, ale přitom s jistotou. Za to, co v životě dokázal, a za to, jak se s ním v posledních letech porval a rve dál, ho budu vždycky obdivovat. (20.10.2013)

Cyklus má kolisavú úroveň, záleží na pohľade režiséra a jeho vnímaniu...Pozastavím sa pri poslednom diele s Vladimírom Brabcom od režiséra V.Polesného. Nikto nepochybuje o kvalitách p.Brabca ani sa nechystám ich nabúrať,ale aby niekto ukazoval všetkých hercov a zabral tým hodne času kto hral v Majorovi Zemanovi a vytváral akési aliby p.Brabcovi to je už silná káva. Seriál 30.prípadov majora Zemana je skvele urobený seriál a to že ho niekto zneužil predtým a vlastne aj teraz to je už vec iná. Je vidieť ,že pán režisér Polesný má nejaký mindrák a vôbec nič nepochopil.Pošlapal tým tento zmieňovaný diel ... (24.06.2010)