Lurdy

Častokrát mi na těchto stránkách hnou žlučí různí ateisté, kteří šmahem odsuzují náboženství a víru a směšně dávají najevo, jak jsou nad věcí. To prosím nepíšu jako věřící; sám sebe pokládám spíš za kacíře, věčného skeptika a pochybovače. Serou mě zkrátka hlupáci, kteří si na základce udělali jasno a od té doby nepocítili potřebu své úsudky podrobit revizi. --- Toto uvádím předem, aby mi bylo správně porozuměno. Největším kladem tohoto filmu totiž je podle mne právě jeho skepse; neuráží, neodsuzuje, netluče jako Chruščov podpatkem do stolu, nedělá unáhlené závěry. --- Lurdy jsou zobrazeny jako místo, kde se úřaduje a točí peníze. Ale nenaznačuje se, že je to něčí chyba. Když se k vám hrnou zástupy, z jakéhokoli důvodu, musíte se jim postarat i o žvanec a záchody, to je realita kterou dobře zná církev i pořadatelé filmových festivalů. Bohoslužby jsou tak trochu showbusiness, to je další fakt, jenže jak má kněz k věřícím nacházet osobní vztah, když jsou jich tisíce a každý den jiní? Tak slouží jak umí, dává lidem co chtějí, a zůstává rezervovaný. --- Působivá je poctivost, s jakou jsou pacienti upozorňováni: „My se zde snažíme léčit duši. Pokud se přitom občas zázračně vyléčí i tělo, je to vedlejší efekt.“ Nemohou udělat nic víc proti lidské přirozenosti, která ve své prostotě lpí na viditelných znameních, tedy zázracích. Mají tam na zázraky úřad, který především dohlíží, aby se zázračné agendy nezmocnili nějací novináři či jiní blbci. Je to taková péče o dobré jméno podniku. --- Herecké výkony v příběhu jsou tak civilní, tak „normální“, že se je až zdráhám nazvat herectvím. Míněno jako pocta režisérce. I v tomto ohledu, všechna lidská malost a nedokonalost je podána autenticky, nepřehání a nesoudí. A nakonec zázrak sám. Pro autorku není rozhodující otázka zázraku; ostatně i ten zůstává dost „nezázračný“, vysvětlitelný jako vzácné leč možné (dočasné) zlepšení. Centrem zájmu jsou reakce lidí, jejich otázky a komentáře, nepříliš povznášející, ostatně jako i sama hlavní postava dívky ve víře spíše vlažné a oportunní. --- Vnímám film jako názornou ukázku toho, jak je poctivost vzácná, náročná a nevděčná. To tam nemohl být aspoň jeden kněz znásilňující bezmocné nezletilé pacienty? U čerta, kde je nějaká akce!? --- (22.05.2012)

Snímek pojednávající o lidském konání a lidských povahách tváří v tvář zázraku by mohl být jistě zajímavý, kdyby jej autorka nepojala jako sebestřednou intelektuální meditaci, která má skýtat hluboké pravdy. Dík zahledění sama do sebe není s to pochopit, že to podstatné filmu uniká. Uniká příběh, jeho logická výstavba, vystupující postavy a nakonec i samotný divák, který je skrz církevní nabubřelost a pompéznost od filmu odpuzován, vše sráží film do pozice, kdy dík stylu vyprávění i zvolenému tématu bude spíše iritovat, než že předá nějaké poselství. Co naplat, že Silvie Testud hraje jako z partesu, když zprvu prostor nemá, a když jej má, chová se dík scénáři schematicky a předvídatelně, takže spíš znudí, než by snímku dodala jiskru. Autorka pálí mezi svým dílem a divákem mosty. Vše je sice precizně nasnímané, nasvícené a ozvučené, sem tam se vyskytne velmi zajímavý náznak, který ukazuje lidi takové, jací jsou ve své malosti, závisti a zášti, a dokonce to autorka příjemně neřve do světa, jen lehoulince naznačí, na druhou stranu pak vše srazí pomalým tempem, které onanuje zbytečně a neščíslněkrát nad Lourdami a okolím, což nejen, že nemá opodstatnění, ale film je tím protahován jen pro stopáž samu. Ne pro napětí či nějaký smysl. Vrcholem všeho je scénář, který se z příjemných náznaků překotí do poloh konvenčních, prvoplánových a odhadnutelných. Škoda. (20.11.2009)

Zvláštna, netypická dráma, pretože tu nejde ani tak o psychologický rozbor hlavnej hrdinky, ako skôr o psychológiu vedľajších postáv. Christina je chorá žena, ochrnutá na celé telo a odkázaná na pomoc okolia. Potom príde "domnelý zázrak" a ona sa začne hýbať, dokonca sama chodiť. Od toho momentu nastáva prostredníctvom jej okolia hra so širokým spektrom ľudských vlastností. Od závisti, neprajnosti až k ľútosti.... Film je reálny a do bodky vystihol chovanie sa spoločnosti v podobnej situácii. Navyše koniec je veľmi pôsobivý. 75/100 (03.01.2015)

Velký lidský sen v poněkud zvláštním komickém účinku o naději, že by se mohl někdy člověk uzdravit, aby nebyl odkázán na své bližní. Je třeba říci, že filmy obvykle tohoto druhu jsou totiž nejen dobrým marketingovým tahem, ale mimořádně zajímavou podívanou, když je obohacena slušným myšlenkovým zázemím. Možná film sliboval více, než mohl splnit, dokonce na řadu otázek příběh hmatatelnou odpověď nedává. Snad je to tak i lepší. Obsazení herečky Sylvie Testud do role Christine je nepochybně přesvědčivé a nečiní si jiných nároků, než obrazně vyjádřit svět lidské bytosti, o tom, jak vážná nemoc už od nepaměti zrodu lidstva zcela jistě ve většině případů dokáže přetvořit celý život. Ostatně vše, co charakterizuje Christine při všech strastech, nejsou katechismy, ale zvídavost, a také pocity nezaviněného zla a snad i výčitek, na které nemůže najít uspokojivé odpovědi. Může snad víra přemoci nepřízeň osudu? Možná ano, protože rituál návštěvy poutního místa Lurd pro dosažení povahy cíle jako takového, může mít z hlediska osobního určitou reálnou motivační hodnotu, očekávající v duchovní terapii náplň lepších dnů a akt naděje. I to je snad důvod, proč byste neměli tento film minout. Závěrečné shrnutí je, že i přes některé drobné vady na kráse filmu musím uznat, že jde skutečně o výjimečně kvalitní film. (19.05.2012)

Pod vnější slupkou se mohou skrývat různé myšlenky, motivace i činy. I cesta na poutní místo, kam chodí prostí lidé prosit o zázrak, však nakonec dostane docela jiný rozměr. Vždyť, když se onen zázrak stane, začnou lidé pochybovat – a co více, snímek ukazuje, že ani křesťanská církev není stále schopná věřit – a variuje situaci, před kterou stále varuje i v Bibli – sama se dostává do pozice nevěřícího Tomáše. Je výstižné, že namísto církevních hodnostářů uvěří ateistka, pro níž není náboženské pouť ničím jiným než možností, jak vycestovat do světa. Do příběhu se dostávají i komediální prvky, přesto si ale celkové vyznění snímku uchovává vážnou tvář. (08.07.2010)