Občanský průkaz
-
Občiansky preukaz
-
Identity Card
Komedie / Drama
Česko / Slovensko, 2010, 129 min
Režie:
Ondřej TrojanHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček, Jakub Šárka, Aňa Geislerová, Martin Myšička, Marek Taclík, Kristýna Boková-Lišková, Magdaléna Sidonová, Jana Šulcová, Jaromír Dulava, Jiří Macháček, Václav Kopta, Oldřich Vlach, Jan Vaši, Matej Landl, Jenovéfa Boková, Jakub Jánoš, Marina Vyskvorkina, Adam Kubišta, Juraj Nvota, Liliana Malkina, Lukáš Latinák, Jana Kepková, Nella Miščíková, Jiří Fero Burda, Jan Hrušínský, Lukáš Pavlásek, Markéta Tannerová, Kamil Švejda, Ondřej Zach, Štěpánka Ludvíková, Martin Veliký, Věra KrálováObsah
-
Hořká komedie režiséra Ondřeje Trojana Občanský průkaz na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osudy čtveřice dospívajících mladíků, jejich přátel, lásek a rodičů od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku. Petr, Aleš, Popelka a Míťa dospívají v sedmdesátých letech, v době, kdy vyjít na ulici bez občanského průkazu znamenalo koledovat si o průšvih, a kdy povinná vojenská služba byla pro mnohé tím největším strašákem. Každý po svém i společně se snaží neztratit v totalitním státě zdravý rozum a smysl pro humor, ale také nezadat si s režimem. Prožívají řadu epizod, některé jsou úsměvné s nádechem absurdní grotesky, jiné dramatické a fatální. Občanský průkaz vypráví o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost, a tahle cesta v každé době vede skrz bourání konformismu a rodičovských ideálů, revoltu vůči společnosti, hledání a nalézání sebeúcty. Tehdy stejně jako dnes… (oficiální text distributora) -
Praha 1974. Petr a jeho spolužáci Popelka, Aleš a Míťa v patnácti letech slavnostně dostávají občanský průkaz. Oficiálně je to mezník v životě občana socialistické republiky – ve skutečnosti však jde o dokument, kvůli němuž může policie rebelské mladíky kdykoli ponižovat a popotahovat. Nelehkou postpubertu čtveřice přátel uzavírá rok 1977, kdy se naopak pokoušejí získat „modrou knížku“, umožňující uniknout povinné službě v komunistické armádě. Každý po svém i společně se kamarádi snaží neztratit v totalitním státě humor a zdravý rozum – ale také nezadat si s režimem jako jejich rodiče. Hořkou komedii režiséra a producenta Ondřeje Trojana inspirovala stejnojmenná kniha Petra Šabacha. Neobrací se k pamětníkům, ale k mladší divácké generaci, jíž vychází vstříc prostřednictvím mladistvých hrdinů a evokace atraktivní dobové hudební subkultury a životního stylu. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (1 087)
-
brit84
Velmi svěží nahlédnutí do temné minulosti. Nejvíc mě zamrzelo, že velmi svižný začátek vystřídal trochu těžkopádnější konec. Jsem opravdu rád, že se objevil další film, který mladší generaci, ale i těm co už zapomínají, připomněl, jak moc to tehdy stálo všechno za hovno. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil až v 80´ letech a nemusel to prožívat naplno. A fakt mě rozčiluje poslouchat některý lidi v průřezu všech generací (tedy hlavně starých, ale i mladých), že to vlastně tehdy nebylo zas tak špatný, a že pivo stálo jen 1,50.(2.4.2011)
-
O*R*I*N
A 15... 16... 17... 18 jim bylo let.(2.12.2010)
-
genetique
Raz za pár rokov sa zvykne tuzemská tvorba vracať do obdobia, z ktorého scenáristi a režiséri použili aj svoje vlastné nápady a myšlienky, pretože ho mali možnosť prežiť. Čím menej bude takýchto tvorcov, tým menšia bude autentickosť vtedajšej spoločenskej situácie, vzťahov a života medzi ľuďmi, na ktoré sa s odstupom času pozerá hlavne mladšia generácia s úsmevom na tvári. Možno aj preto sú najúspešnejšie filmy zobrazujúce socialistický režim spracované s nadsádzkou a humorom. I keď v mnohých situáciách tuhla krv v žilách a dnes sa nad tým pousmejeme, ale prežiť ich na vlastnú kožu a (opäť) žiť v tej dobe, to by asi nik z nás nechcel. Umenie rozprávača bolo základným pilierom úspechu, dokonale pútavo odprezentovaný výsek zo spomínaného obdobia, plný detailov, nápadov a hlavne rozmanitých typov postáv a charakterov, ktoré mi znova pomohli aspoň na chvíľu sa vcítiť do kože našich rodičov. No a hudba perfektne doplnila túto skladačku do dokonalosti. 90%.(20.2.2011)
-
Mertax
Tě péro! Teenageři za bolševika aneb spusťte mařenu! /// Čtveřice kluků provokuje rodiče, má problémy ve škole... Nejde tady však o revoltu proti režimu, ale spíš o rebelii puberťáků proti všemu a všem. Kdyby se léta jejich dospívání odehrávala v současnosti, ztratil by film na zajímavosti. Vznikla by jen lepší variace na tupé Snowboarďáky a ostatní nadržené teenage filmy. Éra komunismu nabízí bizarní, komické a děsivé události, se kterými se kluci snaží popasovat. Do atmosféry 70. let vás to vtáhne od prvních záběrů - masky, kostýmy, rekvizity jsou poctivě dobové. Uslyšíte množství různých odkazů a narážek, od gramodesek Deep Purple, přes vysněné džíny z Tuzexu až po plakát Vinnetoua a povinné hodiny ruštiny. Zažijete kárné řízení, ale i hřejivý pocit z právě získaných výjezdních doložek./// Ústřední čtveřici tvoří mladí neherci a já se jim klaním. Tak uvěřitelnou a hlavně přirozenou mimiku/gestiku a opravdové emoce jsem dlouho neviděla. Místy jsem měla pocit, že kukátkem opravdu sleduju kluky, jak sedí ve „starym tráboši“ na louce a popíjí lacinej mok. Z herců stojí za zmínku super slizký J. Macháček alias taťka peďouš a volnomyšlenkářská učitelka - fešná K. Boková, které skvěle kontrastuje s obstarožními soudružkami učitelkami (čti soužkami)./// Film nemá konzistentní dějovou linku, která by se postupně rozvíjela a na konci gradovala. To spolu s poměrně dlouho stopáží může nudit. Asi záleží, z jaké generace jste a co jste z normalizace zažili/co jste vyslechli. Já osobně jsem se do filmu nesmírně vnořila, protože dobu znám z podrobného vyprávění, na Black Sabbath jsem vyrostla a modrou knížku už mi taky ukazovali. Je až neuvěřitelné, co byli někteří lidé ochotni udělat, aby ji získali. Diagnóza 307 hadr. A 15 mi nebylo zase tak dávno, abych si detailně nevybavila matčiny kontrolní pohledy, když u nás někdo nocoval, nebo svolání do pokoje po „rodičáku“./// Myslím, že tohle bude kultem. *spoilery* Je tu několik naprosto skvělých hlášek, ať už na spolužáka-bonzáka - „Polib nám prdel, Daňku“, nebo „vypíčení priorit“. Pár situací me hodně rozesmálo (wc mísa, výslech, slabikář). Perfektní jsou také básničky, které vymýšlí jeden z kluků, někomu můžou připadat pouze vulgární a obyčejné, ale takové skládal v pubertě snad každý:) /// Kromě humorných scén je jich hodně i temných a tragických. Ať už je to cesta do vysněné „Jugošky“, nebo starší bratr, který dostal na den opušťák. Mistrovsky zvládnutá je scéna, kdy příslušníci VB zatýkají v podchodu na nádraží účastníky ilegálního koncertu. Obušky dopadají na vyděšená těla mladých, kteří jsou pak dovlečeni do autobusů.*konec spoilerů* Cítíte strach, bezmoc a vzápětí hořkost a znechucení, jak je vůbec něco takového možné. Do maxima O. P. zase tolik nechybí. Několik scén ale zpomaluje už i tak poměrně volné tempo filmu a otec Petra (výborný divadelní herec M. Myšička) mluví někdy až moc./// V době elpíček, popíjení francovky a front na maso ad. jsem sice nežila a místy jsem si říkala, že to muselo být vzrušující, ale nebýt konformní a chcát proti větru chce odvahu a charakter. A já nechci vědět, jak by se chovali moji blízcí či vzdálení. Tenhle film vám prostě natrhne... občanky!(23.10.2010)
-
Hellboy
Podle toho, co jsem zatím stihl přečíst, je film mnohem lepší než knižní předloha. Jo, mě taky hrozně otravují všechny ty zaprděné české filmy zasazené do dob komunismu žejo! Proč jich je sakra tolik?! Vždyť jsou všechny o tom samém! Jenže tenkrát se alespoň mohlo odehrát nějaké opravdové drama, šlo o zdraví, o život. V dnešní době jde o prd. Pokud člověk není Stone a netočí zrovna Wall Street 2. Takže tady jde sice jen o vzpouru a rebelství spolužáků ze základní školy, jenže v roce 1974 mělo slovo vzpoura trochu jiný význam, než dnes. Film samozřejmě nadhazuje takové věčné otázky, jako jestli měl odpor smysl, jestli nebylo lepší žít se sklopenou hlavou... klasika jako v každém druhém českém filmu. Ale překvapivě to Trojan zvládl poměrně přesvědčivě přenést na plátno. Podruhé bych na to nešel, ale to já stejně skoro nikdy:)(14.12.2010)
-
Darren
Škoda, že se děj tolik a tak zdlouhavě zaměřuje na ne až tak zajímavou linii s ne až tak dobrými mladými herci, když je ve vedlejších rolích tolik zajímavých tváří s možná zajímavějšími příběhy a osudy. Toť můj výsledný dojem z jinak určitě kvalitního snímku, ve kterém je spousta výborných scén zachycujících dobu poměrně dost věrně (soudím z reakcí mých rodičů- v té době mániček) a přitom zajímavě i pro generaci dobou a systémem nedotčenou. Třeba Hřebejkovu Pupendu se tohle u mě absolutně nepovedlo. 7/10 P.S.: Moc, vlastně nejvíc, se mi líbila Kristýna Boková - Lišková a rád bych jí zase brzy v něčem dobrém viděl...(27.3.2011)
-
Fr
PAMATUJEŠ BOBANE?....(Mirda Hájek)...../// Úsměvný, ale i lehce tragický příběh z časů mániček, čůča, hezkých soudružek učitelek a zklamané i nasrané starší generace. Milovníci ,,retro časů“ prožijí několik orgasmů a budou přemejšlet, jestli je OP lepší než Pelíšky. Těžko říct. Pelíšky se motaj kolem r.68, tady je větší rozsah – nejen myšlenkovej. Každopádně tenhle výlet do země, kterou ovládali práskači a k sabotáži byl dobrej i krtek se mi líbil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl ,,tesilovej sráč“. 2.) Mám veselé básnické střevo. 3.) Měl jsem nemoc s diagnózou 307. 4.) Ještě teď si v občance natrhávám stránku č.15. 5.) Pamatuju Mirdo Hájku.... (Boban) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ *(2.4.2011)
-
gr8 escape
Velmi vydařená reflexe doby, která se opírá o naprosto špičkové herecké výkony (skvostná Geislerová, výborný Myšička) a představuje nejlepší film věnovaný době komunismu od... Pelíšků? Scéna v podchodu je každopádně hodně silné kafe... Škoda jen, že se občas dost stříhalo, postava Macháčka jde zcela do outu. Přesto ale jeden z nejlepších českých snímků za hodně dlouhou dobu a také jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Dobře, Trojan!(16.11.2010)
-
Eddard
Meeeh. Nakonec slabší čtyři. Nostalgii já rád - třebaže je to nostalgie (případně negativní opak této emoce) po době, kterou jsem sám neprožil - a osudy a osůdky těch čtyř ogárků, mi byly z mnoha důvodů hodně blízké. Lahváče, Led Zep a odpor ke konformitě (v době mého náctiletí v poněkud pozérštější podobě) - to všechno jsou hodně silné průniky. Co se týče filmu samotného, respektive jeho předlohy, nemám žádné větší námitky. Postavy životné, epizodky a konkrétní vtípky účinně zábavné (lámání ruky), případně účinně dojemné (příjezd staršího bráchy z vojny). Mohl bych si samozřejmě začít vymýšlet, že tady už dost podobných věcí bylo, že se po skončení filmu budete muset chvilku snažit přijít na to o čem to vůbec bylo, nebo zkrátka poznamenat, že až se za pět let budu snažit vzpomenout co za české filmy mě za posledních deset let nejvíc zaujaly, vzpomenu si daleko spíš na úděsného Vorlova Miliardáře, než na tuhle malou milou šabachovinu... ale proč bych to dělal - máte rádi české filmy a nemáte přes víkend co na práci? Alou do kina. 70%(14.12.2010)
-
Pethushka
Nejde mi tenhle film přecenit. Po dloooouhém přemýšlení, dávám 4 hvězdy, ale možná to jednou změním na 3. Je to určitě povedené, ale něco mi tu pořád nehraje. Omlouvám se za strohý a nerozvážný komentář.(6.3.2011)
-
TeeAge
| Scenár: Petr Jarchovský | Hudba: Petr Ostrouchov | Produkcia: Ondřej Trojan | Distribúcia: Falcon | Ďaľší emócie vykrádajúci český počin - ale v tom najlepšiom slova zmysle. Mňa osobne daná tematika vie vytočiť viac než dosť, takže sa mi často stáva, že namiesto sĺz mám hnev v duši a zároveň úctu a obdiv k tým, ktorý to nevzdali a nepoddali sa onému režímu. Ku koncu filmu to pre mňa trochu gradačne nefungovalo (preto za 4), vrcholom je určite scéna v podchode. Skvostný herci až k neuvereniu na československé pomery...(2.2.2011)
-
sportovec
Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předsrpnový režim vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén.(11.12.2011)
-
gudaulin
Hodnocení Občanského průkazu má pro mě dvě roviny. Ta první - forma - mi přijde hodně průměrná, ať už z hlediska hereckých výkonů nebo roztříštěného scénáře či použité úrovně humoru. Nesdílím nadšení mnohých ohledně výkonu party kluků v hlavních rolích, schází jim charisma i herecký talent. Taková Věra Plívová Šimková sice nebyla žádná hvězda režie, ale její filmy fungovaly díky jejímu talentu pro výběr dětských představitelů, ze kterých dokázala dělat hvězdy jednu za druhou. A jestli se dá o seriálu Bylo nás pět říct, že je jeden z nejlepších v historii ČT, pak je to právě díky výbornému castingu a skvělým dětským hercům. Totéž platí v případě Občanského průkazu i o hercích v dospělých rolích. Srovnejte si herečky Aňu Geislerovou a Simonu Stašovou v rolích maminek a bude vám jasné, co mám na mysli. Geislerovou bych sice neoznačil za špatnou herečku, ale její hvězdná pozice souvisí spíš s vizáží a působením médií než se špičkovým charakterním herectvím. Občanský průkaz se sice pokouší o typ nostalgické tragikomedie, jako byly například Pelíšky, ale ten typ humoru mi přijde tak nějak násilnější a prvoplánovější. Tzv. reálný socialismus může být vděčný terč humoru nejrůznější úrovně, byl plný absurdity, pokrytectví a hlouposti, ale zdaleka ne takového druhu, aby vysoký policejní důstojník byl analfabet, jak se snaží Ondřej Trojan ve svém filmu předkládat. Tohle a spousta jiného u mě nefungovalo. Ta druhá obsahová rovina filmu je složitější a zaslouží trochu hlubší rozbor. Občanský průkaz řadím do kategorie nepříjemných pozérských filmů, které si na něco hrají a něco předstírají. Při vší úctě k řadě komentářů, které se rozplývají nad tím, jak dobře film zachycuje životní styl a atmosféru 70. let, takhle to prostě nebylo a s vědomím určité nadsázky a provokativnosti si ho dovolím označit za stejně pravdivý jako Okres na severu. Ten totiž taky představuje pravdu těch zatrpklých stárnoucích a umírajících členů KSČM, kteří si pamatují 70. léta právě takhle. Československo 70. let totiž nebyla žádná brutální diktatura, která by stála na tancích a vojácích Sovětského svazu. Sovětští vojáci totiž zůstávali v kasárnách a z řady dobrých důvodů jim bylo všemožně bráněno v kontaktu s místními obyvateli a místní kulturou. Normalizaci prováděli čechoslováci, fungování režimu zajišťovali místní a jeho charakter určovalo chování místních obyvatel. Jde tu o to, jaký měl systém skutečnou podporu a jestlli tady bylo skutečně 15 milionů trpících obětí, jak o sobě tvrdili nadšení občané po Listopadu 89. Systém znormalizovaného Československa totiž nestál na pendrecích, jak by snad mohlo divákům Občanského průkazu připadat, ty se používaly opravdu výjimečně, stál spíš na pragmatismu, předstírání, drobných výhodách, konformismu a zbabělosti. Byly tady miliony těch, kteří sice systémem, jeho nejvyššími představiteli a oficiální ideologií hluboce opovrhovali, ale zároveň ochotně využívali všech výhod, které režim přinášel a poskytoval. Ať už šlo o mizernou pracovní morálku, o nejrůznější drobnou "privatizaci majetku v socialistickém vlastnictví", o systém protislužeb, známých, klientelismu, o nesporné sociální výhody v podobě tzv. gulášového socialismu apod. Byl tady sice smrádek, ale zároveň klídek. Člověk měl jistotu, že za 20 let bude pořád na svém místě a jeho život bude stabilizovaný. Kdyby bylo Československo otevřené světu, už o hezkých pár let dřív by muselo řešit útlum řady průmyslových odvětví, zavírání šachet, vyrovnávat se s ropnými krizemi apod. Systém zároveň poskytoval jednu obrovskou výhodu - absenci vlastní odpovědnosti. O které jiné zemi by se dalo říct, že její vůdci a instituce byli cílem těch nejkrutějších žertů a zároveň kde jinde byl takový klid bez stávek, demonstrací, nejrůznějších občanských protestů apod. Československo představovalo jednu z nejstabilnějších měkkých diktatur svého druhu. Jenže postihnout tu šeď, pokrytectví, malost a bezpáteřnost je o něco těžší než ukázat zmlácenou omladinu na nějakém koncertě. V 19. století si vousatí intelektuálové představovali, že pojem o své minulosti budou budoucí generace získávat v muzeích. V 21. století víme, že muzea představují takové hezké pomníčky, které nikoho moc nezajímají, a že pojem o historii získává drtivá většina díky filmům. Občanský průkaz bude považovat generace, která tuhle dobu nezažila, za více méně pravdivou výpověď o té době, i když je jen málo filmů, které bych označil za více zavádějící. A už vůbec tenhle snímek nepředstavuje snahu o nějaké vyrovnání s vlastní minulostí. Neanalyzuje systém, jehož oporou podle Trojana a Šabacha jsou jednoduše policajti nebo kreatury, které jsou jasně identifikovatelné a izolované. Ve skutečnosti a paradoxně největší oběti normalizace byli majitelé průkazek komunistické strany, kteří byli během čistek vyškrtnuti a vyhozeni ze svých funkcí a pracovních pozic. V drtivé většině skončili na dělnických postech, zatímco bezpartijní často ze systému výrazně těžili a využívali např. nedostatkové zboží k obohacování. Celkový dojem z tohohle pokřiveného pohledu na vlastní dějiny: 40 %.(20.6.2011)
-
Xmilden
A ono to třeba s tím českým filmem nebude zase tak špatné. Film ukazuje dobu kdy bude hůř, kinematografie dává naději že bude líp. Pro mě pravděpodobně český film roku a dost možná i posledních 10 let. Nepamatuju se že by mě nějaký náš snímek od dob Pelíšku takto uzemnil. Právě Pelíšky mi připomínala Občanka celou první polovinu, druhá půlka je již čistokrevné drama. Herci sympatičtí, i nesympatičtí, jak se to vezme. Ondřeji Trojanovi rozhodně doporučuju důvěřovat.(30.10.2010)
-
A_FISH
Bakalářský slepenec všech možných předlistopadových klišé, podtržený kostrbatým výkonem ústřední čtveřice (o roli tatínka se raději nezmiňovat, jen doufejme, že Myšička se v Ulici rolí cirkusáka snad časem "vyhraje"), i přes přepálenou stopáž plyne překvapivě rychle. Nic naplat, Jarchovský se pomalu ale jistě stává novodobým Dietlem. 45% Tá da ta dá dá, tá da ta dádadá ♪♫♪♪...(11.5.2011)
-
tahit
Dalo by se skoro říci, že děj ze sedmdesátých let s trpkým podtónem je úsměvný i smutný. Domnívám se, že v tomto směru poodhaluje reálnou pravdu a vystihuje dobře ducha té doby. Je taky dobré vědět, že má co říci i k minulosti, kterou nelze prostě jen tak škrtnout. Možná, že i z tohoto důvodu stojí film o něco málo výše než současná česká filmová produkce. Herecké obsazení je typově dobré. Vulgarita mluvy přesně sedí, prostě se tak mluvilo. Vlastně to dnes není o nic jiné. Pochválit lze mnohé, ale policajt a naprostý analfabet ve vysoké funkci to vyznívá ve scéně divně. To je myslím trochu blbost. Přes to všechno zůstává Občanský průkaz hodnověrnou a dobrou zábavou na nostalgický večer.(1.5.2011)
-
Ony
příliš martyrologické a roztahané, ale jinak moc hezké(30.12.2010)
-
paascha
Paráda, moc mě to bavilo. Vzpomněl jsem si na svůj první průkaz, který jsem si polil mlíkem a pak jsem od soudruhů v Bartolomějské dostal málem přes hubu, že rozvracím socialismus:-))(3.4.2011)
-
Arbiter
Zacelí se někdy ten šrám.. ? Nezažil jsem, ale pálí.(25.4.2011)
-
hippyman
tento snímek trpí přehršlí epizodních situací bez větší návaznosti a přestřelenou stopáží - bylo by snad bývalo lepší ho pojmout např. jako třídílný 45min seriál... nicméně u mě zavládla relativní spokojenost z humorné a příběhové stránky, ruku v ruce s rozpačitými dojmy z (ne)hereckých výkonů (všichni 4 z party poprvé v životě před kamerou)... vykreslení doby je sympaticky nadlehčené a do velké míry věrné, s hořkou omáčkou v pozadí. jo a tipuju plakát na českého lva. prostě celkově relativně óčeň charašo, мастер Trojan. 70%(8.11.2010)
