Občanský průkaz

Dalo by se skoro říci, že děj ze sedmdesátých let s trpkým podtónem je úsměvný i smutný. Domnívám se, že v tomto směru poodhaluje reálnou pravdu a vystihuje dobře ducha té doby. Je taky dobré vědět, že má co říci i k minulosti, kterou nelze prostě jen tak škrtnout. Možná, že i z tohoto důvodu stojí film o něco málo výše než současná česká filmová produkce. Herecké obsazení je typově dobré. Vulgarita mluvy přesně sedí, prostě se tak mluvilo. Vlastně to dnes není o nic jiné. Pochválit lze mnohé, ale policajt a naprostý analfabet ve vysoké funkci to vyznívá ve scéně divně. To je myslím trochu blbost. Přes to všechno zůstává Občanský průkaz hodnověrnou a dobrou zábavou na nostalgický večer. (01.05.2011)

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

Mám rád takéto výlety do minulosti, zvlášť ak som tie časy čiastočne zažil a môžem porovnávať, spomínať a zabávať sa aj ma detailoch, ktoré mnohým dnešným tenegerom nehovoria nič. Na komédiu to možno nieje až také vtipné ako by mnohí čakali, ale ako sonda do komunistických čias funguje výborne. Vtedy bolo bežné stáť vo fronte na banány, mäso, oblečenie- jednoducho na všetko. Nebolo nič zvláštne na tom, že policajt, ktorý nevie čítať a písať zastával vysokú funkciu a štb bonzák k vám mohol byť bližšie ako by ste si mysleli. Taká platňa Led Zepellin či Rolling stone mala cenu zlata a pobavilo ma ako brat jedného z hlavných hrdinov, toho času vojak, prišiel zo Slovenska na jednodňový opušťák, len aby si pustil platňu. "Kurva kde jsou mí Stouni ?" ...Kto nezažil nepochopí. Každý detail vo filme dýcha dobou a atmosféra 70-tych rokov sa výborne vydarila. Hlavné herecké postavy sú pre mňa neznáme, ale svoje úlohy zvládli výborne a naopak známe tváre s výnimkou A. Geislerovej sú v menších úlohách. Jednou z nich je aj D. Latinák v úlohe dobre napísanej postavy, takého prototypu vzdoru - "Čambory", ktorý sa "náhodou" vo vlaku ani v podchode neobjavil...Aj keď táto postava dostala priestor sotva 3 minúty, citil som, že práve toto chcelo trochu rozpitvať. Celkovo nemám čo vytknúť. Dobre napísané, zrežírované i obsadené. Vtipné a prirodzené dialógy, kde sem tam zaznie dobrá hláška..."a co budeme jíst my?... Vy?...Vy budete trávu žrať 80%.". (15.08.2011)

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)