Predátoři

Predators není nic jiného, než první díl v novějším balení. KOMPLETNĚ. Jak stylem chování hlavních postav, tak zbraněmi a způsobem smrti. Největším mínusem celého filmu je fakt, že Predátoři nevypadají "strašidelně", spíš jsem měl pocit, že po džungli chodí smrtící roboti, než mimozemšťani oplívající ohromnou inteligencí a odolností. Pokud by se skutečně dodržely všechny charakteristické znaky Predátorů, jejich zbraňový arsenal a všechno okolo. Všichni lidé by byli mrtví během jedné hodiny. Přesto se filmu nedá upřít zábavnost a akčnost, jenže NĚCO chybělo a to z tohoto akčního thrilleru děla lehce zapomenutelnou jednohubku, ke které se nemá smysl znovu vracet. 66% 26.09. 2010 (26.09.2010)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Rodriguezův vysněný projekt nezklamal a po dlouhých 20 letech (!) má nejblíže k originálnímu predátořímu feelingu od časů Hopkinsovy dvojky. Antal se opět musel hrdě popasovat se slabším scénářem a jeho jednou za čas probleskující zkratkovitostí a slaboduchostí (zběsilé seznámení úvodního osmera, neustálé osvětlování situace za asistence hlášek typu "Jak to víš?" - "Také jsem to dělal", "To samé bych udělal já" atd. atd.) a spolu s Johnem Debneym tvoří výjimečný tandem, zdatně navazující na zapuštěné kořeny původním filmem. Tajuplnost, zorientování se v situaci, všudypřítomný neklid, kráčení nekonečnou džunglí – zkrátka kus pořádné atmosféry, daný poctivou expozicí a sladěním s povědomě zneklidňujícími tóny. Díky tomu neshází zlomovým momentům vysoký faktor děsu (scény prvních dvou úmrtí) a filmu styl, než to celé s nástupem Fishburnea zamíří i s laškovným variováním motivů z původního filmu o třídu níž směrem k tuctovosti a nadutosti obou filmových crossoverů. Z nezanedbatelného, přesto stále málo šťavnatého týmu (z postav Gogginse a Taktarova šlo jistě vytěžit víc, co do individuality se ve srovnání s původním týmem bohužel nikdo nevyrovná ani Ponchovi či Hawkinsovi) vyčnívá skvostně amorální Adrien Brody a rázná Alice Braga, samotní predátoři jsou pak jediným faktorem, který se Antalovi a spol. nepodařil úspěšně oživit. I tentokrát shází aura neporazitelného, krvelačně zákeřného monstra, jež budí hrozivý respekt, s vypnutím chameleoního módu, stržením masky a vůbec vystoupením z anonymity přestává být v druhé půlce trio predátorů atraktivní a platí spíše za zaměnitelný likvidační prostředek než za soběstačnou ikonu. Snad příště, v které budu za stávajícího týmu milerád doufat. 7/10 (15.07.2010)

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)

Škoda, že nebylo víc penízku, to teprv mohla být podívaná. Jinak je to od fanoušků pro fanoušky a podle toho PREDÁTOŘI taky vypadají. Krev, i zelená, teče proudem, hláškuje se o 106 a hlavně se ctí originál. Adrien Brody je borec, nečekal jsem, že se takové vjechejtko dokáže dát takhle do formy (možná i naběhnu do posilovny, když to zvládl on tak já taky :D) a jeho Royce je účelový typ vojáka, kterého nemůžete nemít rádi. Stejně sympatický je i Oleg Taktarov a ten borec z Yakuzy. Za zmínku stojí už asi vážně jen Toper Grace, který sestavu nakonec moc pěkně okořenil. Velká chyba byla ale obsazení Laurence Fishburna, který pokazil celou prostřední část filmu. Vůbec se do role Nolanda nehodil a celkově to hodně srážel. Antal odvedl kus poctivé práce, jeho zásluhou všechno šlape jako hodinky a celý film moc dobře odsýpá. Velkou zásluhu na to nese i John Debney, který využívá Silvestriho původní kompozice do poslední noty a přidává k nim jen nepatrné kousíčky moderního kabátku. P.S: Velké díky Frantovy Fukovy za moc pěkně přeložené titulky, kéž bych to mohl říkat častěji a i u jiných překladatelů, ale nemůžu. (20.08.2010)