Isobe Júdžiro má kolem čtyřicítky a žije jen se svou asi šestnáctiletou dcerou Sakiko, která jejich společnou domácnost nesnáší. Za svého otce se stydí ještě víc, když se rozhodne otevřít si vlastní kavárnu, ačkoli se o kávu nikdy nezajímal, a rozčiluje ji, že v kavárně musí pomáhat. Sledujeme vývoj vztahu Júdžira a Sakiko, ale také se seznamujeme s manželkou Júdžira a Sakičinou matkou, s pracovnicí kavárny, která se Júdžirovi líbí, a mladého spisovatele, co kavárnu navštěvuje každý den a líbí se Sakiko.(21.9.2011)
Další z japonských filmů, který spadá do "příjemného žánru" (čím víc japonských filmů vidím, tím víc mám pocit, že by se hodilo takovýto žánr zavést) - abych to upřesnila, jedná se o další poměrně klidně plynoucí japonský film ze života s mírně komickými prvky. A právě takových filmů je v japonské filmografii docela hodně. Je však nutné dodat, že tento styl se jen tak neomrzí. Takže stejně jako mnohé jiné japonské filmy, i tento snímek jsem si užila. Postavy byly skvělé, včetně role Asó Kumiko, sem tam jsem se zasmála a na konci jsem se už musela jen usmívat. Hezké vyjádření vztahu otce a dcery. Doufám, že podobných filmových zážitků zažiju v budoucnu ještě mnoho. ~(4,1★)~(15.2.2012)