リアル鬼ごっこ
Chasing World, The
Obsahy(1)
Veřejnost je šokována záhadnou sérií úmrtí, které jsou většinou klasifikovány jako sebevraždy. Oběti nemají zdánlivě nic společného kromě v Japonsku celkem běžného příjmení Sato. Vysvětlení těchto událostí nedobrovolně odhalí středoškolský student Tsubasa Sato, který se při útěku před spolužáky ocitne v paralelním světě. Světě, kde se diktátor s neomezenou mocí baví zvrácenou hrou, při které jsou loveni právě obyvatelé s příjmením Sato. Oba světy jsou však natolik propojené, že hra o život začíná i pro Tsubasa. (Ketri)
(více)Videa (2)
Recenze (8)
Odpad se mi tomu dávat nechce, protože zase nějak zvlášť moc mě to neiritovalo nebo neznechucovalo. Bylo to tak nudné, suché a nezáživné, "monstra" skoro až komická, imperátor doslova tragický a zápletka tuctová, že když jsem u toho popáté usnul (cca 12 minut před koncem), už jsem si to ani nepřetáčel zpátky, nedokoukával a rovnou to vypnul. S paralelními světy je v příbězích nejednou svízel, tohle je ukázka, jak by se to dělat nemělo a nebo, jak to udělat co nejnezáživněji. Rozhodně se nenechte navnadit tím horrorem v žánru, s horrorem to není ani ve společné sluneční soustavě. ()
Proti primitivním námětům nic nemám. Spíše naopak. Skupina šikovných tvůrci z nich většinou dokáže vytěžit maximum. To však bohužel není případ Riaru onigokko. Problémem není zřetelné podfinancování filmu. Je pravda, že působí laciným dojmem, k danému příběhu to však svým způsobem sedí. Nad technickou kvalitu, hudebním doprovodem či efekty tedy žasnou nelze, ten hlavní problém je ale někde jinde. Samotná hlavní zápletka o propojení dvou světů také není vůbec špatná. Ani její pozadí a motivace jednotlivých postav. Vůbec však nefunguje dramatická skladba a příběhový oblouk. Opravdovým selháním jsou zejména veškeré části, ve kterých dochází k vysvětlování děje. Děje se tak v podivně sepsaných a zbytečně dlouhých monolozích. ()
Hodně pro a proti... Libil se mi nápad, ale provedení už bylo horší. Monstera a honičky paráda... ale imperátor jeho vsuvky, to bylo něco strašného. Nevím, jestli v maskérně byli jednou na nějakých opiátech a měli dobré nápady a vznikly Monstera, potom vystřízlivěli a stvořili Imperátora. Herci hrůza. Ve chvíli, kdy jsem se na to díval, se mi tam toho líbilo a nelíbilo více... s odstupem času už se mi ten film ztrácí. Ale dám tomu čistý průměr určitě za nápad a nějaké drobnosti. ()
Sato zdrhá a monstum s maskou smajlíka je mu v patách, potom Sato utíká a za ním běží monstrum s maskou smajlíka. Jinak taky Sato letí jako o život a stíhá ho monstrum s maskou smajlíka ... a tak dál a tak dál. Do toho se prolínají paralalní světy, impéria a jiné. Horor ? Ani omylem. Sci-fi ? No takový zvláštní. Ale koukat 98 minut na utíkajícího Sata je drsný. Přesto se na to koukat dalo. 55 % ()
Tsubasa Sato skáče mezi paralelními světy, a utíká před šílenými zabijáky v černých uniformách, kteří mají místo očí dvě baterky, na ruce GPSku a z ruky jim vystřeluje nůž. Jo. No a pak ještě utíká, pak taky utíká, sem tam utíká a zcela mimořádně se i pere. Přirozeně, následuje zběsilý útěk... Vše je provázeno soundtrackem, což je asi dvouminutová sklatba v nekonečný smyčce. A nejzajímavější na tom všem je, že to funguje. Je to bláznivý, ale funguje to. ()
Reklama