Obsah
-
Bouřlivá léta pádu šógunátu se nesla ve znamení střetů procísařských a šógunátních skupin a politických vražd. Jednou ze zásadních událostí byla vražda kancléře šógunátu Ii Naosukeho procísařskými samuraji před bránou Sakurada vedoucí do šógunova sídla v Edu. Přes velkolepé souboje je snímek především mnohoznačným příběhem až shakespearovských rozměrů. (oficiální text distributora)
Bouřlivá léta pádu šógunátu se nesla ve znamení střetů procísařských a šógunátních skupin a politických vražd. Jednou ze zásadních událostí byla vražda kancléře šógunátu Ii Naosukeho procísařskými samuraji před bránou Sakurada vedoucí do šógunova sídla v Edu. Přes velkolepé souboje je snímek především mnohoznačným příběhem až shakespearovských rozměrů. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Czernozub
Musím říct, že když měl Curučijo zabít svého nejlepšího přítele, prožíval jsem opravdové utrpení. Jeho osobnost je zde skvěle vykreslena, stejně tak tehdejší situace, ale je pravda, že trochu živosti by ději opravdu prospělo.(15.2.2009)
-
ArdathBay
Občas jsem se ztrácel v jménech. Kdo ne ? :). Film je vyprávěn vynikajícím způsobem (dle mého na svou dobu 1965 velmi moderně).Při důležité události nastoupí flashback a vše dokreslí. A opět vynikajíci Mifune - scéna jak si opilý zpívá :). Finále je krásné vyvrcholení.(17.1.2008)
-
flu
Na pozadí reálných historických událostí, které předznamenaly konec tokugawovského šogunátu a počátek éry Meidži - tedy spiknutí 17 samurajů z rodu Mito a vraždy tairóa Li Naosukeho - rozehrál Kihači Okamoto mistrovské drama, které opravdu (jak zde někdo trefně poznamenal) dosahuje až shakespearovských rozměrů. Chválit promyšlený scénář, parádní černobílou kameru či tradičně skvělého Mifuneho by z mé strany bylo již jen nošením dříví do lesa. Podobně jako další Okamotovy samurajské filmy patří i Samuraj mezi absolutní špičku tohoto žánru.(1.12.2008)
-
saladín.
Najprv som si pustil po xty krat 7 samuraju, a potom na principe nahodnej volby toto. A ten kontrast bol, jemne povedane, zretelny. Uznavam ze je to nefer ale uznajte aj vy: Prakticky vsetko sa deje a posuva velmi neinvencne cez staticke rozhlasove dialogy a podobu filmu to sprudka nadobudne az pri zaverecnom brutalnom masakri na snehu. Ten sokuje sice najma necakanostou vzhladom na predchadzajuci dej, ale treba uznat i remeselne perfektne podanou upornostou az do poslednej kvapky energie. Zato s polhodinu vopred nie signalizovanym, ale priam do mrte rozoberanym koncom a do neba volajucimi nelogicnostami celku (ak vam to pride zaujimave kvoli tomu ze sa v tych menach a vztahoch nevyznate mala mnemotechnicka pomocka: staci si zapamatat prvu slabiku a pribliznu dlzku mena), zrejme aby scenarista mohol na zaver vitazoslavne zvolati "šeik-spír"!(9.5.2008)
