Spiknutí klanu Jagjú

Ak ste tuzili niekedy vediet, ako to chodilo v politickych kruhoch sogunatu, tento film je skutocne skvelou moznostou. Osudy naroda vedie a urcuje len uzka skupinka ludi. A su to ludia ako ktorykolvek iny - vedu ich intrigy, klamstva a osobne zaujmy. Pribeh Shogun's samurai by ste mohli ale kludne zasadit do inej doby, ci ktorejkolvek krajiny. Japonsko v periode Togukava je len kulisou a obrazom, toho, ako to vo vladnych kruhoch chodi v ktorejkolvek krajine. Necakajte krasny vizual a hudbu (tak ako to byva v snimkoch od Kurosavy ci Kobayashiho). Formalna stranka je velmi jednoducha. FIlm je predovsetkym zamerany na boj o moc, a je to boj, v ktorom nevitazia armady, ale lstivost a zakernost. Najdu sa aj charaktery a sceny, pri ktorych zaplesa srdce fanusika samuraiskeho filmu. Je to hlavne Yagyu Jubei (Sonny Chiba) a Ogasawara Gensinsai (Tetsuro Tamba), majstri sermiari stojaci na opacnych stranach. Tito ucinkuju v niekktorych paradnych, typickych samurajskych subojoch jeden na jedneho. Potesi aj mala rola Toshira Mifuneho, ktory dviha uroven kazdej sceny kde sa vyskitne, ale aj mladucky Hiroyuki Sanada, ktory si svoje hviezdne chvilky odbije neskor vo filmoch ako Ninja in the Dragon's Den, Twilight Samurai, ci Sunshine. (8/10) (26.03.2008)

Souhlasím s uživatelem "Flipnic", i mě Spiknutí klanu Jagjú připomnělo Kmotra. Byla to parádní jízda války, intrik a zrady. Moc se mi líbil závěr s rukou a "tvůrčí práce s fakty" Kindžiho Fukusaku. Některé ninža akce byly (hodně) přemrštěné, ale pobavily. Skoky pozpátku ze země na střechu nebyly nikdy vtipnější. (27.01.2014)

Absolutní samurajská pecka. Skvělý a vyvážený mix kvalitního příběhu a na svou dobu dobře natočené akce. Režisér Kinji Fukasaku je mistr jak dramatických scén, u nichž záleží zejména na talentu herců ale ostudu si nedělá ani v akční vřavě. Jsou zde sice takové trendy efekty jako pozpátku pouštené seskoky ze střechy, ale vše je vloženo s citem a tak nějak přiměřeně, že to nepůsobí hloupě, jako v jiných filmech. Díky rafinovanýcm úhlům kamery a svižnému střihu nikdy divák nebude mít čas scény pitvat. Ale to hlavní je zápletka plná intrik a konspirace, která nechá vyniknout herce a skoro bych se až nebál nazvat jejich výstupy, v rámci žánru, hereckým koncertem. Kinnosuke Nakamura coby hlava klanu Yagu je geniální, ale japonskému herectví zde nedělá ostudu nikdo. K tomu připočtu parádní soundtrack a mám zde bezchybný samurajský film, který jsem shlédnul jedním dechem. (12.01.2012)

Film, ktorý stojí presne na pomedzí "vážnejších, temnejších" samurajských filmov s 70 rokov a "divokejších, fantastickejších ale povrchnejších" 80. rokov. Rovnako je to s hlavnými predstaviteľmi. Sonny Čiba je hviezdou hlavne 70.rokov, Hiroyuki Sanada zase ako divoký mladík hviezdou 80. rokov (napr. Ninja Wars a ešte neskorších období napr. Twilight Samurai, sci-fi Sunshine). Film ani nemá vlastne hlavného hrdinu, Sonny Čiba ním možno je, ale zase sa objavuje na plátne príliš málo a dej sa rozhodne netočí okolo neho. Ten sa točí skôr okolo konfliktu dvoch bratov, nasledovníkov zosnulého šóguna Hidedatu. Tu musím hneď skraja povedať, že historicky je film ďaleko od pravdy. Iemitsu nastúpil ako v poradí "tretí šógun" rodu Tokugawa úplne bez problémov, dokonca ešte za života svojho otca, ktorý v prospech neho odstúpil a aj keď medzi bratmi skutočne vládlo isté napätie, nikdy k nim neprišlo k takým krvavým konfliktom ako vo filme. Kedže je však scenár doslova prešpikovaný skvelými zvratmi, intrigami, bez problémov mu túto "nehistorickosť" odpúšťam. Plný počet dávam aj za výpravu, ktorá je na japonské (tradične skromnejšie) pomery skvelá a fakt, že si niekto dovolil nakrútiť vysokorozpočtový film, kde nie je nič čiernobiele, kde nie je žiadna romantika, kde neviete komu s bratov máte fandiť, kde sa neboja zobraziť vraždenie žien a detí a kde sa proste nedržia žiadnych predpisov a klišé, ktoré tak zúfalo zväzujú súčasnú svetovú kinematografiu... (22.05.2013)

Takový Alexandre Dumas v samurajském hávu. Romantizovaná historie, které vévodí legendární samuraj Jubei Mitsuyoshi v podání Sonny Čiba. I voiceover v závěru přiznává, že se příběh historie drží jen volně (podobně jako když Dumas říkal, ať mu dokáží, že to není pravda). Nutno uznat, že režisér je velmi zručný, protože i já, Evropan, se bez jakékoliv znalosti tehdejší historické epochy dokáži bez problémů orientovat ve spletitém ději. Tomu pomáhají přesně odlišené postavy. Co ovšem tahá film nad průměr je závěrečná třetina, ve které najdou všechny ty minipříběhy svůj konec, a to často velmi drastický. Tak daleko Dumas nikdy nešel. (04.10.2020)