Tenkôsei: Sayonara anata
-
Switching - Goodbye Me
Drama
Japonsko, 2007, 120 min
Režie:
Nobuhiko ObayashiKomentáře uživatelů k filmu (5)
-
sniper18
Je to dosť dobrý japonský film. Má celkom dobrý príbeh o dvoch študentoch, chlapcovi a dievčati, ktorí behom prechádzky lesom nechtiac spadnú do prameńa, v ktorom si vymenia telá. Tento nápad tu samozrejme nie je originálny, v amerických filmoch sa vyskytuje celkom často, ale tu je spracovanie a dokonca aj žáner iný. Zo začiatku ma film moc nezaujal, úvod na mńa dobrý dojem určite neurobil, po výmene sa to už vylepší, ale celá prvá polovica je taká zvláštna, nájde sa v nej viacero slabších, ale aj zaujímavých scén, ale hlavne ma prekvapilo konanie hlavných postáv, ktoré sa síce zo začiatku snažili presvedčiť svojich blízkych o tom, že sú v cudzom tele, samozrejme neúspešne, ale až príliš rýchlo s tým prestali a ochotne sa zaradili do tej druhej rodiny. Ale v druhej polovici sa to už podstatne vylepší, kvôli novým nečakaným okolnostiam prejde tento zatiaľ nejednoznačný film do drámy a táto časť už je inteligentnejšia, citlivejšia a samozrejme lepšia. A všetko to ukončí podľa mńa veľmi pekný koniec. Čo sa týka hereckého obsadenia, nikto ma moc nezaujal, ale ani nesklamal, takže nie som sklamaný a techická stránka je na tom presne rovnako, réžia, kamera alebo aj hudba sú na tom čisto priemerne. Síce to takmer vôbec nerobím, ale tento film som si pustil bez akejkoľvek znalosti o ńom, vedel som len, že to je novší japonský film, čo som zo začiatku aj celkom ľutoval, ale v konečnom dôsledku som dosť spokojný. Je to jednoducho iný pohľad na často používaný príbeh. Objektívna kvalita filmu- 70%, film sa páči mne na 72%.(3.2.2010)
-
Sysel_CZ
Těm 4 hvězdičkám ode mě nejde moc věřit, protože já vůbec nevím, jak to číselně obodovat - ten film je bizarní i perfektní naráz. Když se začnu klonit k pěti, vyskáčou mi ty tuny šíleně působících scén, a kdybych se klonil naopak dolů, vyskočí mi tu ono geniální vyznění a naprostá neotřelá harmonie tohohle díla. Filmy s prohozením těl u mě vždycky bodovaly, ale jen Japonci mohli takovýhle téma vzít, udělat s ním tohle, a přesto dokázat, aby to fungovalo. Kladně bizarní podívaná.(23.5.2009)
-
stub
Obayashi po 25-ti letech natočil remake svého diváckého hitu. A poněvadž jde o režiséra, který by se podruhé v téže řece patrně nudil, změnila se od základu celá koncepce - zůstal jen ústřední motiv výměny těl. Byť humorné scény nechybí, je pojetí oproti předchůdci mnohem vážnější a především komplexnější. Spíše než uceleného, dokonale vyprojektovaného sdělení, se divák dočká stupňujícího se přívalu myšlenek a inspirace, se kterými mu nezbývá, než naložit po svém. Kadence, se kterou režisér atakuje vyplývající témata (vztah duše a těla, identita jako taková..), je skutečně obdivuhodná a můj dík mu patří za to, že odolal trendu doby a nezredukoval většinu obsahu na otázku pohlavní identity (byť ani ta samozřejmě není opominuta). Humor, citové prvky, sexualita apod. - to vše je ztvárněno nepodlézavě, s maximálním vkusem a uvolněností (byť z čistě formálního hlediska by se asi některé dějové prvky daly označit za trochu křečovité). Naoyuki Morita a Misako Renbutsu podávají sympatický výkon (o něco lépe si vede (stejně jako v předchozí verzi) právě Misako v roli Kazumi), a to i v konkurenci známých veteránů (Hiroyuki Nagato, Joe Shishido, Keiju Kobayashi...)(20.1.2011)
-
Maemi
Když se jednou potkají dva přátelé z dětství, Kazumi a Kazuo, rodiny obou z nich u nich zaznamenají zvláštní zvyky, například Kazumi oslovuje svou matku jako babičku a po večeři se jí nechce připravovat čaj, zatímco Kazuo se vyptává, kdy se vrátí již zemřelý otec a používá dívčí japonštinu. Samozřejmě, jejich duše si vyměnily těla a po prvních nesnázích se začne objevovat skutečné nebezpečí. Mám ráda filmy, které dokáží skloubit vážnost a humor, aniž by to vyznělo nepřirozeně. To se skvěle podařilo Tenkosei: Sayonara anata, protože skýtá spoustu milých scén a i napříč smíchu, který ve mně vyvolal, řeší také vážnější témata. Ty dvě hodiny se nezdály ani trochu dlouhé, protože film dokázal perfektně zabavit a ještě přidal silné pocity, které daly znát, že jsem viděla dobrý film.(7.6.2011)
-
Tsuki
Jsou filmy, které v podstatě nemají žádnou znatelnou atmosféru. Jsou filmy, které mají atmosféru, ale není moc silná, nebo už podobné "pocity" známe i z jiných filmů... A pak je ono minimum filmů, které mají svou vlastní výjimečnou atmosféru, a tu už u žádného jiného filmu nenajdeme. Takovým filmem je pro mě Tenkôsei: Sayonara anata. Je paradoxní, že krátce před tímto filmem jsem viděla jiný film z japonské tvorby - Sekai no chûshin de, ai o sakebu - film, od kterého jsem očekávala mnoho, ale který pro mě byl nakonec jedno z největších filmových zklamání. Zato od tohoto filmu jsem v podstatě nic neočekávala a pustila si ho jen tak... a nakonec se pro mě stal jedním z největších filmových překvapení. Tématem filmu je "prohození těl", tak jak jsme to mohli vidět třeba u amerického filmu Freaky Friday (Mezi námi děvčaty). Ovšem, oproti Freaky Friday se jedná o něco mnohem hlubšího (není se čemu divit, Freaky Friday je komedie, tohle je převážně drama, i když vtipné scény zde taky najdeme). Udělalo to na mě takový dojem, že jsem to v druhé polovině sledovala, ani nedutala. V druhé polovině se od tématu prohození těl a propojení duší dostává film k tématu rozloučení, které je nevyhnutelné. A v této části, mezi tóny písničky "Sayonara no uta" (=Píseň na rozloučenou) jsem se už naprosto ztratila. Moje duševní rozpoložení se dostalo na stejnou vlnu, hlavně z důvodu, že doba, kdy jsem to viděla, pro mě znamenala také loučení s několika lidmi, o kterých nevím, jestli je ještě někdy uvidím, a s prostředím, do kterého se jen tak nevrátím. V té chvíli měl tedy na dojem z filmu vliv i můj sentiment. Ale jsem si jistá, že nebýt doby, ve které jsem to viděla, bych tento film i tak hodnotila téměř stejně. Sentiment nesentiment, atmosféra a pocity, které film vyjadřoval, byly prostě nádherné. ~(4,9★)~(3.9.2010)
