Reklama

Reklama

Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny (Stephen Dorff) bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning), jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě? (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (289)

Matty 

všechny recenze uživatele

Odnikud někam je třeba prožít – i za tu cenu, že se místy budete nudit. Zároveň si musíte najít důvod, proč nějaký film prožívat zrovna s postavou jako je Johnny Marco. Myslím, že jsem na ten důvod přišel přibližně deset vteřin před koncem. Jistý si ale nejsem. 75% Zajímavé komentáře: Radek99, ScarPoul, gejzuško ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Už vidím, jak v tom bude plno lidí hledat (ba co hůř - nacházet) hlubokou studnici moudrosti. Což je naprosto mimo mísu. Somewhere je jednoduchý, docela příjemný, atmosférický - ale po hříchu i poměrně zbytečný film. Ta ostentativně nezávislá forma mě zprvu neskutečně štvala, po chvíli jsem se přinutil si na ni zvyknout, neboť jsem pocítil, že mi Somewhere nestojí za stres. Stephen Dorff hraje sympaticky, ale na Oscara to nevidím. 6/10 ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Záblesk naděje v prázdnotě. Zase jsi mi zlomila srdce, Sofie... Tentokrát něčím, co jsem zvyklý hledat spíš v kontemplativní odnoži evropské kinematografie – dokonale čistými emocemi, které nejsou kontaminovány slovy a zamlžené symboly. Andělské bytosti uprostřed prázdnoty, poetické nicneříkání, vydestilovaný lakonismus filmové řeči. Proč hledat slova, když to jiní napsali přede mnou: odtažitý heartbreak. Na takové se nezapomíná! ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Nejlepší na prázdnotě je ten okamžik, kdy si ji uvědomíte. Mít k tomu to Ferrari, tak ty skvělé scény na (odcizené a chladné) dálnici natočím s chutí sám. Mám chuť říct, že by se ten film dal nacpat do 5 minut, ale chápu, že by to pak nebylo "ono"... Mé 3* rozhodně nejsou zklamání, spíše jen nenaplněné očekávání větší hloubky a intenzity prožitku té prázdnoty(?!). ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Sofia Coppola .. Snímek, kterým jde snadno opovrhovat, protože si jeho tvůrce myslí, že si může dělat, co chce a uspěje (zdlouhavost záběrů, statičnost, chlad, hra na umění). A překvapivě jí to tentokrát nefunguje. Jde sice o příjemné pokoukání s dobrými herci, ale minimální hloubkou a přidanou hodnotou. Recyklovaná osobitost. ()

Adrian 

všechny recenze uživatele

To, ze je to istym sposobom recyklacia nielen toho, co reziserka spracovala v svojich predoslych filmoch, by mi ani nevadilo v pripade, ze by tam niekde v pozadi, na urovni intimnych scen preskocil z platna do pritmy kinosaly nejaky pocit, ktory by tomu dianiu dodal v mojich ociach urcitu emociu. Zial, nechalo ma to chladnym a niekde v pozadi som neustale citil pocit, ze to cele bolo viac nutene ako spontanne, resp. zatial co napr. pri Lost in Translation som po chvili zabudol, ze pozeram film, tu sa mi odstupu voci platnu nepodarilo po cely cas zbavit. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Smysl života Sofie Coppoly. Velmi neodbytně mě přepadl a dlouho se mě držel pocit, že kráčíme postupně proti toku času a Sofie Coppola právě natočila Odnikud někam coby svůj celovečerní debut. Ano, dívám se na tenhle snímek a úplně vidím v představách tu její slibnou kariéru, ten zjevný talent, ty nádherné filmy, co budou následovat, to rozvedení tématu z Odnikud někam v pozdějším brilantním Ztraceno v překladu... Proč je to ale obráceně? To je mimo rámec mého omezeného chápání. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Všechna striptérská a krasobruslařská čísla trvají stejně, jak v reálném čase. Stephen Dorff kouká a to je asi tak všechno. Ne že by to bylo špatné. Jsou tam momenty, kdy to člověka baví (hlavně část v Itálii). Rozhodně ten film ale nezaujme. Prostě se tam toho děje opravdu strašlivě málo. 50% ()

Fr 

všechny recenze uživatele

Proč jsi takovej kretén, Johnny?..... Pokud zrovna neděláte choreo pro barové tanečnice, tak prvních 15 minut můžete vynechat. Pak dostanu informaci, že Johnny je slavnej a jeho dcera 5 minut krasobruslí. Jdeme k němu domů a tam – MEJDLO! 2 minuty hledá kalhotky (ne svoje, ale na ženský) a pak – (nebojte se) USNE! Taky dostane 2 esemesky. Uff, půlhodina za námi! Asi tak 5x se ptám dálkovýho ovladače – co to má bejt za tregédii? (mlčí a pes demonstrativně odchází umřít do chodby.) Potom Johnny dělá ještě pár úžasně zajímavejch věcí, ale o tom se přesvědčte sami. Pokud teda chcete vidět film, kde se děje úplný HOVNO! A jsou mi ukradený náznaky (narážky) na jiné filmy, postavy, knihy. Film zřejmě vznikl z důvodu, abych záviděl filmovým hvězdám.!(?) Tak jo, ZÁVIDÍM a přísahám, že až budu STAR, nebudu se chovat jako kretén. A rozvedu se. Protože ti svobodní... – nevěříte? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě jak žije (nudná) filmová hvězda. 2.) Jsem masér a hledám nové metody. 3.) Nevím, jak má vypadat pořádný hotelový apartmá. 4.) Odjíždím do Hollywoodu. Budu filmová hvězda. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Ta zdlouhavá první polovina nebyla úplně nudná, ale štvala mě a ubíjela. Předlouhé líné záběry namísto střihu, posedlost černým Ferrari, minimální děj, jen uvedení do prázdného hotelového života osamělé celebrity, nesoucí se v podobně prázdném duchu. Pak ale přišla polovina druhá a v té už jsem našel smysl, emoce i krásu, když přišlo na nalezení vztahu mezi otcem a dcerou - díky kterému se ten rozjezd vyplatilo přetrpět a vnímat. Onen zvolený styl jsem (jako jeho odpůrce) nakonec stejně musel ocenit, protože právě skrze něj se dalo nejlépe (a snad jedině) dosáhnout kýženého efektu. Plus s pomocí výtečného obsazení ústřední herecké dvojice. Je to jednoduché, příliš "podpovrchové", místy nudné, a přesto naplňující. ()

movie 

všechny recenze uživatele

Spolu s THE KIDS ARE ALL RIGHT patří SOMEWHERE mezi moje top indie filmy roku 2010. Meditativní tempo, hvězdná frustrace, Ferrari fetiš, reprodukovaná hudba po většinu filmu, kamera v Lomo odstínech. Zatím můj nej film Sofie Coppoly. Skvělý soundtrack. ()

Marius 

všechny recenze uživatele

...s odretými ušami ale musím to vidieť ešte raz, až potom budem vedieť či to má v sebe viac alebo menej. 9/10 ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Hollywoodský hvězdy mají těžkej život. No a? Možná je to koncept, ale stejně strašně nudí. Zklamání roku. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nesmírně vysilující film. Přitom vše podstatné bylo řečeno už ve Ztraceno v překladu. Můžu v tom hledat hloubku, ale taky si můžu jít udělat večeři. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Jestli chtěla Sofia Coppola natočit film, kterej bude naprosto o ničem, tak se jí to povedlo dokonale. Sledovat 1,5 hod, jak někdo jen tak sedí a čumí a tváří se znuděně, případně se projíždí po městě ve Ferrari, to je opravdu dechberoucí filmovej zážitek. Je to dost podobný, jako Ztraceno v překladu, ale tam to ještě aspoň trochu zachránilo pár scén a lepší herecký obsazení. Tady zbyla jen ta nuda. Jedinej důvod, proč nedám odpad, je ten, že se tam našlo několik pěknejch záběrů. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

I přes benátského Zlatého lva pro mě zůstává film stále nedostatečně doceněným. Sofia Coppola má obrovský cit pro zachycení těch nejskrytějších emocí, přičemž vůbec netlačí na pilu a film nechává volně plynout. Jako nejzajímavějš prvek mi přišel obměňující se temporytmus v jednotlivých částech filmu - dlouhé občas statické záběry, které dokonale zachycují prázdnotu Johnyho života v úvodní a závěrečné části, jsou v opozici vůči části ústřední, kdy je Johny se svou dcerou Cleo a kamera se nesnaží jen tiše pozorovat. ()

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

Sofia Coppola má strašně blízko k posedlosti, značí to její tři předchozí filmy: Vztah otec-dcera, prázdné výrazy herců, mladé dívky hledající své místo ve světě, hotelové pokoje, zajímavý výběr hudby a to vše zabaleno do melancholické nálady. Po Marie Antoinettě se vracíme zpět k nízkorozpočtovému filmu, ale to neznamená, že příjdete o Sofiino estetické vyprávění. Hned na začátku sledujeme v jednom záběru černé Ferrari, které jezdí dokolečka na dráze. Tím nám naexponovala hlavního hrdinu, jehož život se točí pořád dokolečka a nevede nikam (takže název filmu je jasný). Zbytek filmu se nese ve stejném duchu. Sofie beze spěchu vypráví Johnnyho život a svou pomalostí to dovádí až ke komičnosti. Důkazem je scéna odlitku tváře, kde je celý proces a střih jako by tu neexistoval. Minimální počet dialogů ve vás evokuje film Ztraceno v překladu, stejně tak i život v hotelech, který režisérka zná tak moc dobře. Ale celé se to vleče odnikud někam. ()

TeeAge

všechny recenze uživatele

|| Scenár: Sofia Coppola | Hudba: Phoenix | Produkcia: Fred Roos, Sofia Coppola, Francis Ford Coppola, Roman Coppola, Pail Rassam, G. Mac Brown | Distribúcia: Focus Features | Štúdio: American Zoetrope | Rozpočet: 7 miliónov $ | Tržby: 13,936,909 $ || ()

Reklama

Reklama