Reklama

Reklama

Nanking! Nanking!

  • Čína Nanjing! Nanjing! (více)
Trailer

Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (137)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Působivé zejména pro ty diváky, kteří rádi sledují bojující pěchotu a masové vyvražďování. 1) Vidíme masové vraždění a rozsáhlé přesuny pěchoty, tvořené "žlutými" vojáky - chvíli trvá, než nám dojde, kdo je Číňan a kdo Japonec. Až ve druhé polovině dostane divák příležitost alespoň trochu si vytvořit vztah k některým postavám. Ale dříve, než to stihne, je po nich._____ 2) Vysvětlením historických souvislostí či motivací se režisér nezdržuje. Oprávněně předpokládá, že diváci (přinejmenším čínští) vědí, na co do kina jdou. Už označení samotné události je pro pochopení přístupu k dějinám signifikantní: čínsky jde o nankingský masakr, japonsky o nankingský incident. Podle závěrů Tokijského procesu (analogie Norimberského procesu v Evropě) bylo vyhlazování v Nankingu úmyslné a plánované._____ 3) První půlka snímku na mě působila spíše jako ilustrační obrazy k encyklopedickému heslu: masové vyvražďování, než jako umělecký film (z estetických důvodů černobílý, jak říká režisér)._____ 4) 38letý režisér a scénárista Chuan Lu udělal kus dobré práce, zejména v historické osvětě. Vášnivé reakce vzbudil film nejenom v Japonsku (které odhalení různých kostlivců ve skříni teprve čeká), ale i na domácí čínské publikum, které jen stěží skouslo fakt, že film je vyprávěn z pohledu japonského vojáka a že jedna z hlavních postav filmu je čínský kolaborant. ()

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Vždy, když si myslím, že už jsem viděl všechno, tak přijde něco, co mě opětovně rozseká. O Nankingu jsem měl jen pár kusých informací, a proto mi tenhle film vyrazil dech. Nedivím se, že půlka Asie nesnáší Japonce, protože při představě, co vlastně ještě nedávno dělali druhým, běhá mráz po zádech. Jeden z nejdrsnějších filmových zážitků vůbec. 100% ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Podobně jako Jdi a dívej se ani tento film není o válečné slávě, hrdinství a vítězstvích, ale o obětech, jejichž očima může divák sledovat, čeho všeho je také schopen člověk. Obsahově silné s několika scénami drtícími emoce spolehlivě jako kovářské kladivo. Film vlastně nemá jednotící dějovou linii a je složený z útržků zážitků většího množství postav, ale s ohledem na téma a rozsah celého nankingského masakru by vyzdvižení několika postav na úkor zbytku po způsobu západní produkce dle mého neodpovídalo tématu, takže jde o pochopitelný a myslím i správný krok. Zaujalo mne, že se tvůrci nebáli jako jednu z postav ukázat japonského vojáka, a to v dosti lidském světle. Z hlediska způsobu práce s tématem a pojetím masových scén mi film asi nejvíce připomněl Pianistu, což je z mé strany velký kompliment. Celkově musím dát maximum, a to ne kvůli tématu, silných témat je hodně, ale zpracováním si to zaslouží (na rozdíl od korejských přepatetizovaných filmů jako Pouta války). ()

berny2468 

všechny recenze uživatele

Velmi drsné černobílé drama o zvěrstvech v Nankingu. Film nemá hlavního hrdinu, a tak sleduje během sedmi týdnů počínání několika obyvatel Nankingu a zároveň i japonského vojáka a samozřejmě Johna Rabeho. Tyhle dva filmy dokážou věrně a přesně dokreslit danou situaci v Nankingu. Film tak není pouze jednostranou záležitostí, což by nejeden od čínských tvůrců čekal. Je až s podivem jak moc se film dokáže vyhýbat patosu (i když ne vždy samozřejmě). Snímek je velmi naturalisticky a sugestivně natočen. Nabízí se srovnání s neméně silnými filmy o 2. Světové válce jako Jdi a Dívej se, Saulův syn či Oskar Schindler. A ani v této konkurenci se Nanking! nanking! neztratí. 9/10. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * ()

Galerie (59)

Zajímavosti (12)

  • Počet obětí masakru není znám. Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ odhadl jejich počet na 260 000 civilistů, jiné odhady ale hovoří až o 430 000. Počet znásilněných je odhadován na 20 000 až 80 000. (Herr_Flick)
  • Podle režiséra byla postava Miss Jiang (Yuanyuan Gao) inspirovaná spisovatelkou Iris Chang, autorkou knihy "The Rape of Nanking". (Cheeker)

Reklama

Reklama