À l'origine

V podstatě se můžu podepsat pod komentář Marigolda, takže se nebudu zbytečně repetetivně rozepisovat. Snad jen co se týče srovnání s Welcome - na mě působily oba snímky v podstatě stejně. Je zkrátka hezké, sem tam se nechat dojmout :-). Klidně víc takových filmů. (Sám sebe se přitom ptám: napsal bych to samé, kdyby to natočili Američani, na jejichž patos a sentiment jsem naopak skoro alergický? Radši si na to nebudu odpovídat..) (13.09.2010)

Ne že by ten film byl emocionálně úplně chladný, ale protože nemáme možnost nahlédnout do nitra hlavní postavy a víme, že jeho počínání nemá v reálném světě šanci dopadnou dobře, tak nám může být ukradené, jak to s ním nakonec dopadne. À l'origine navíc postrádá i nějaký dílčí moment překvapení (to že "Philippe" ve městě zůstane je zřejmé už z názvu) a tak nám zbývá poněkud odměřená, ale velmi pěkně nasnímaná etuda o podvodníčkově boji s větrnými mlýny. Ovšem to je nakonec lepší než laciné ždímání diváckých emocí. 7/10. (18.09.2011)

My máme Harryho Jelínka a prodej hradu Karlštejn; ve Francii mají zase Philippe Millera s návodem pro tuneláře "jak na výstavbu dálnice na černo". Jak je první půlka výtečná, tak během druhé patetické pohádkové poloviny se nabízí otázka, zda by to nebylo lepší kratší a v realitě více ukotvené či rovnou jako regulérní dokument. (06.01.2013)

Ach ten kapitalismus, vzácní brouci, osamělé starostky, napravení podvodníci a déšť - o tom už se jednou musel natočit film, tak tady ho konečně máme i s hlavním liberálobijcem Depardieu v čestné roli drsného kriminálníka. Ušlechtilý záměr pozvednout současné téma se Giannolimu vymkl z rukou v okamžiku, kdy začal ve scénáři hollywoodsky mísit žánry a podceňovat diváka. Je to špatný film, neuvěřitelný a trapný. Bez smyslu pro realitu, což je u filmu, který se inspiruje skutečnou událostí, zásadní problém. Všechny postavy se chovají neuvěřitelně. A za zobrazení venkovanů a stavebních dělníků by si Giannoli zasloužil doživotní zákaz opuštění Paříže. Když se Cluzet coby stavbyvedoucí prochází v slušivé reflexní péřovce po staveništi a dělníky povzbuzuje k většímu tempu potleskáváním "Allez! Allez!", je velmi pravděpodobné, že by se mu v reálu brzy čirou náhodou přihodil pracovní úraz... Ale v tomto filmu už jsou tyhle detaily úplně jedno, v něm jde jen o povrchní efekt. P.S. Cluzet byl jediný, komu se ve filmu dalo věřit (ovšem, vzhledem k faktu, že hrál podvodníka... :-) (21.10.2015)

Náhoda tomu chtěla, že jsem po sobě viděl Welcome, dojemný příběh kurdského běžence a Na počátku, dojemný příběh francouzského podvodníčka. První mě nedojal, druhý ano, přitom je spojuje podobná dikce, podobně harmonizující tón vyprávění. Proč? Pokud mohu soudit, pak proto, že Na počátku nic nepodsouvá, za nic neagituje. S chutí líčí příběh, který je tak nepravděpodobný, že se mohl stát jen ve skutečnosti. Příběh člověka, který obrovskou vnitřní prázdnotu překonal skrze kus silnice, jež nikam nevedla. Teprve u ní našel smysl a cíl existence. Famózní Cluzetův přerod z uzavřeného a chladného tuláka v entuziastického a rozesmátého hecíře je naprosto uvěřitelný. Gianolli si krásně hraje s protikladem ruční kamery a epickými kompozicemi ze stavby. Závěrečná heroická parafráze mnoha slavných vítězných gest při slunce východu by vlastně měla člověka naštvat. Jenže hrdinovi Gianolliho snímku ten chvilkový triumf nad sebou samým nelze nepřát. I proto, že nakonec je zapotřebí prvotřídního podvodníka, aby dal lidem iluzi naděje. Možná falešnou, ale v důsledku životně důležitou. (23.11.2009)