poster

Coco Chanel & Igor Stravinsky

  • Francie

    Coco Chanel & Igor Stravinsky

  • anglický

    Coco Chanel & Igor Stravinsky

  • anglický

    Coco & Igor

Drama / Romantický / Hudební

Francie / Švýcarsko / Japonsko, 2009, 117 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • StarsFan
    ***

    Vizuálně krásné, po výpovědní stránce však minimalistické. Některé důležité myšlenky jsou pouze načrtnuty; zmíněny okrajově v některé ze scén gestem jedné z postav a dále nerozebírány. I proto velmi záleží na divákovi, jak protknutí osudů Igora Stravinského a Coco Chanel uchopí a co si z tohoto filmového zpracování odnese. Mně osobně Koumenova stylizace vyhovovala, i tak bych si ale přála, aby od některých témat zbytečně neutíkala a dovolila mi celý příběh vnímat ve větší komplexnosti.(20.1.2014)

  • Krissty
    **

    Není 63% trochu moc?! Prvních 20 minut bylo úmorných a vůbec mě nebavily.. A popravdě nechápu, jak někoho může bavit sledovat trapné divadelní vystoupení, při kterém lidé hromadně opouštěli sál a bučeli.. Pak nastala pro mě jediná zajímavá část filmu, kdy se Coco seznámila s Igorem, ale potom už to šlo z kopce.. To mi autor opravdu chce tvrdit, že Coco Chanel byla robot naprogramovaný jen na 3 věci - šití šatů, čichání k voňavkám a sexu? Absolutně žádné city, byla chladná a nevěřila jsem jí absolutně nic, co udělala.. To měla být láska?! Kde? Pokaždé, když byli s Igorem sami (bez jeho ženy), rozepla mu kalhoty a prostě si to s ním rozdala.. Žádná romantika, vášeň, nic.. Bylo to vulgární a hnusné.. Ty hvězdičky jsou pouze za Igorovu manželku, která podle mě byla ve filmu jediná normální, lidská a sympatická.. Jinak se mi film sám o sobě vůbec nelíbil..(30.1.2012)

  • NinadeL
    *****

    Coco Chanel & Igor Stravinsky je naprosto dokonalá milostná romance na motivy společné kapitoly ze životopisů dvou výrazných osobností počátku 20. století. Coco je ve dvacátých letech skutečným ženským Fordem, miluje všechny barvy, zejména pokud je tou barvou černá. Má vytříbený vkus, je emancipovaná, zocelená smrtí své první velké lásky a je v takové pozici, že si může dovolit podporovat celou rodinu Igora Stravinského. A zatímco vyvíjí svůj nejslavnější parfém Chanel č. 5, Stravinský se ocitá mezi dvěma premiérami Svěcení jara. Ještě pořád v sobě cítí žluč po neúspěchu z roku 1913, ale nyní v nově obrozené poválečné společnosti (a díky Coco) se jeho dílo setkává konečně se zaslouženým úspěchem. Co může být pikantnějšího, než obsadit Igora živočišným Madsem Mikkelsenem a jako Coco mu dopřát androgynní Annu Mouglalis?(17.11.2014)

  • anniehall
    ****

    Už od počátečních tiulků se jedná o vizuálně velmi promyšlený a bezchybně nasnímaný příběh. Příběh, který je o to silnější, máte-li nějaké povědomí o tom, kdo byl Igor Stravinskij a co znamenal pro soudobou vážnou hudbu. Dějová linie se sice zaobírá postupně doutnajícím a v jisté chvíli i velmi vášnivým vztahem mezi Coco a Igorem, ale pro mě osobně to bylo jen příjemné a opravdu smyslně natočené zpestření, které obohacovalo téma příběhu - umělec, jenž je nepochopen svou dobou. Stravinského Svěcení jara muselo být jistě pro většinu lidí zjevením. Novátorské hudební postupy, důraz na rytmus, odklon od melodiky - to všechno muselo na Čajkovským odkojeném publiku působit jako ledová sprcha. Div je, že ještě za svého života Stravinskij vůbec došel nějakého uznání. Ale to na síle a emoční působivosti jeho děl nic neubírá. Naopak. V tomto pro mě Kounenův snímek funguje naprosto přesně. Využívá Stravinského skladeb, vkomponovává je do děje, a když náhodou sáhne mimo Stravinského repertoár, je to vkusné a vhodné. Hudební obrazy se snoubí s krásnou výtvarnou stylizací a vytvářejí tak pomalé, ale působivé celky, které dýchají atmosférou doby a tu a tam (snad i nevědomě) se dotýkají opravdového umění. Umění žít, umění milovat a tvořit.(17.5.2011)

  • pm
    ***

    Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru.(24.4.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace