Podvodník

Zlodej ostane zlodejom aj napriek ranám, ktoré zato schytá. Dobehne ho chamtivosť do slepej ulice na rohu spravodlivosti a hanby. Jeho šrám na svedomí nie je nikdy sám, tak komu by sa to všetko chcelo naprávať. Kariéru podvodníkov na pomedzí biedy a chvíľkového luxusu vystihol Fellini s temperamentom sebe vlastným. A mňa teší, že keď som niekedy o jeho známejších filmoch pochyboval, môže ma o svojej kvalite naopak presvedčiť ten nenápadnejší. (11.01.2017)

Kdyby někdo navrhoval pět Felliniho filmů, které obklopují Podvodníka, na nejlepší filmy všech dob, určitě bych měl vlastní nápady, ale bez velkých protestů. Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1959), 8 a 1/2 (1963) mají hluboký otisk ve filmové historii, zatímco Podvodník (1955) je "chybným krokem" (Bosley Crowther, New York Times). Hodně se jim podobá ("Fellini ... donekonečna opakuje, co vymyslel"), ale ještě více se od nich liší, dokonce bych pověděl, že v jejich společnosti je skutečným "odpadem!", nicméně člověk je soudný a ví, že filmy nenatáčel jenom Fellini a jenom na přelomu 50. a 60. let. Při mém prvním shlédnutí film zachránila druhá polovina (snímek je rozdělen na dvě divné půlky). Při druhé projekci, kdy už byly všechny karty na stole, jsem trpěl. Vůbec neútočím na "špatný vkus" (ač se producenti po úspěchu Silnice o režiséra prali, De Laurentiis řekl po přečtení námětu ne), protože dokážu přát i antihrdinům, i když není úplně jasné, o jakého "podvodníka" tu jde. Scéna, kdy se Masinová a Basehart objeví ve filmu naposled, mi přijde vystřižená někde v půli. Režisér tyhle postavy nechal zmizet (nenechal je umřít, prostě zmizely), protože mu byly úplně fuk. Na chybějící části ukazuje skutečnost, že při svém prvním veřejném uvedení na benátském festivalu 9. září 1955 trval film přes dvě hodiny. Že jsme na druhou stranu o nic nepřišli, dokládá tamní výsledek. Jedna z dobových kritik: "Naprosto nezdařený film, patřící mezi nejhorší a nejnešťastnější díla dějin filmu, navíc hloupě namyšlený." (29.09.2014)

Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)

Jednoduchí vidiecki roľníci, príležitostní robotníci a povaľači, žijúci v slumoch na kraji Ríma, či naivní makajúci majitelia drobných obchodíkov a púmp. Z príslušníkov týchto vrstiev žije trojica podvodníkov. Nie sú im sväté žiadne morálne pravidlá, či zľutovanie sa nad tvrdou drinou za málo peňazí alebo telesným postihnutím okradnutých. Ich nepísaný šéf Augusto s prehľadom ošmekne kohokoľvek, no k nejakému veľkému blahobytu seba ani kumpánov neprivedie. Snaha vymaniť sa z bludného kruhu drobných podvodov vyjde však Augusta veľmi draho. Trpká sociálna dráma zo života talianskych nižších vrstiev zaujme nápaditým skĺbením hudby, deja a réžie, zaručujúcim, že na tejto jazde na okraji spoločnosti sa divák nudiť nebude. (15.10.2012)

Podvodník Augusto (Borderick Crawford) má padesátku na krku a život mu utíká mezi prsty - zjišťuje, že neumí nic jiného než podvádět a tak zraňovat i lidi kolem sebe, včetně svojí dcery. Film oplývá skvěle napsanými postavami - krom Augusta i jeho pomocníky Robertem a Picassem. Zejména dobře je vykreslen Picasso (jeho manželku Iris hraje G. Masina), váhající mezi zločinem a svojí milovanou rodinou. Další devizou snímku jsou originální režie + skvělá hudba Nina Roty, jak jsme z Felliniho filmů zvyklí. Mimochodem, snímek Podvodník tvoří spolu se Silnicí a Cabiriinými nocemi trilogii o lidech na okraji italské společnosti - téma je tedy výsostně neorealistické, zpracování však kouzelně felliniovské. (06.11.2005)