Sezení

Neřezal jsem se smíchy, nepřišly žádné úchylárny, občas jsem se nudil a jsem přesvědčen, že leckdo se bude nudit víc než já, ale přesto mě suychý humor, bezskrupulózní dialogy o sexu s knězem a eRkové (ale nijak oplzlé) sexuální scény bavily. Film podle skutečnosti o 40letém chlápkovi, na kriplkáře, co si chce poprvé vrznout. # [videno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba - | humor 4 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (25.03.2013)

Neznámá, ale pro mě překvapivě kvalitní romance, kde nechybí humor ani dramatické chvilky. Svěží a originální nápad o vztahu muže, který je od krku dolů ochrnutý a jeho sexuální terapeutky, která ho chce zbavit prokletí "čtyřicetiletého panice". John Hawkes výborný, Helen Hunt kompletně nahá a William H. Macy po dlouhé době vtipný. Zábavné i chytré zároveň. (07.05.2013)

Zajímavý film s pár vtipnými okamžiky. Ten kněz je asi nejlepší postavou celého snímku, ale jen tak mimochodem takového bych chtěla teda naživo vidět... a počkat nejde to....neexistuje. Je ale bohužel fakt, že takový film člověku stačí vidět jednou v životě, ať už řeší sebezajímavější téma. I guess i through away that little speech. - No no, please, make the little speech. I'd love to hear it. - Ok here it goes. The meaning of love. Love is a journey. - I like it already. - That's it. That's all i've got. I told you it's short. (07.02.2013)

Film, kterého jsem se před zhlédnutím lehce obávala. Nebude nepříjemné a celkově rozpačité sledovat osud muže, který dokáže pohybovat jen hlavou a touží zbavit se panictví? Už prvních patnáct minut mé obavy rozptýlilo. Hlavní hrdina totiž není vylíčen tak, abyste ho kvůli jeho zdravotnímu stavu prvoplánově litovali; nesnaží se zapůsobit na vaše city a nechce vám patetickými monology připomínat, jak je svět složitý. Mnohem blíže než k francouzským Nedotknutelným má tak The Sessions třeba k nedávné Druhé šanci. Více než dojímavé drama o životě postiženého totiž připomíná velmi vyspělou sondu do jednoho sexuálního problému, která těžké okamžiky odlehčuje nevulgárním humorem. (13.02.2013)

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)