Nezapomeň na mě

První komentář po roce a Rememer Me? Přiznávám, že když jsem se rozhodla si promítnout tento kousek z dílny Allena Coultera, neměla jsem příliš velká očekávání. Robert Pattinson mi je čímsi ne příliš sympatický už díky Twilightu, a tudíž ve mně film už od prvního spatření propagačních plakátů vyvolával dojem laciné a fádní mainstreamové cetky. Pravda je ta, že jsem ani netušila, že Remember Me tu má pěkných 77%. Po mých počátečních skeptických myšlenkách jsem ale od prvních scén filmu byla mile překvapená. Snímek se zprvu jevil až skoro nadprůměrně, ale pak příběh zabředl přesně tak, jak jsem očekávala. Předvídatelný, prvoplánový scénář, ale nevím proč, v tomhle případě mi to nevadilo. Asi jsem si chtěla jen pustit něco oddechového, co ani neurazí, ani nijak zvlášť nepotěší. I toho Roberta jsem tam snesla, ačkoli se mi jeho styl hraní jeví jako značně nepřesvědčivý a jeho věčný trpitelský výraz mne irituje. Jinak jsou herecké výkonny zdařilé. Taťka Brosnan coby "krkavčí otec", mladičká Emilie de Ravin už není Lost, ale vy se pomalu ztrácíte v jejích až hypnotizujících modrých očích, ovšem nejhezčí výkon zde podle mého názoru předvádí talentovaná sestra hrdinně čelící stupidním spolužačkám ve škole. Celkově mě film nijak hluboce nezasáhl, ani při závěrečných scénách z tragického okamžiku, který se navždy zapsal v lidských dějinách, i když to je možná mým prohlubujícím se cynismem :-D Překvapilo to, bylo to milé, s příjemným piánem a plakáty Amnesty International na zdi. 3* a víc ani ťuk. (26.02.2011)

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)

Film má pro mě jednu základní vadu. Ať už kvůli tomu, že mám tak nakoukáno, nebo protože autoři do filmu vložili příliš zřejmé indicie, jsem hned z počátku odhadl celkem spolehlivě veškerý hlavní děj včetně konce. A tím samozřejmě musím nutně naštvat i všechny, kteří se se mnou dívají, protože, pochopte, takové věci si nemůžu nechat pro sebe. Snímek je ale i přesto dost poutavý. Všechny charaktery jsou velmi zábavné a castingově odvážné. Nejen to, že je tu Patizon, u kterého, na rozdíl od jeho nejslavnější role, ve které ho nejspíš nikdy neuvidím, i chápu, co na něm ty holky mají, ale i obsazení o 4 roky starší Emilie de Ravin, kterou tak dobře známe z Lostu a má být ve filmu o deset let mladší než ve skutečnosti a ta iluze se jí daří. Sourozenecké i otcovské vztahy rovněž tenhle snímek táhnou. Jako drama by to bylo na tři. V rámci romantického žánru je to ale rozhodně výrazný nadprůměr, proto zvedám výš. (16.09.2020)

V době návštěvy kina mi bylo něco přes dvacet, životně jsem chápal pouto s o deset let mladší sestrou a pořád jsem ještě nevěděl, co třeba život schovává. A Robert s Emilie spolu měli tak žhavou vzájemnou chemii, že plátno chvílemi málem doutnalo. Teď je mi něco přes třicet, život se mi neustále snaží dokazovat, že nevím, co pro mě schovává, ale melancholie Remember Me, ta zalezla pod kůži pomalu, ale natrvalo. (31.03.2010)

Že Robert Pattinson je charismatický a sympaťák, toho jsem si při Stmívání všiml. Proto jsem mu fandil, aby ze sebe toho svítící rozervaného Edwarda setřásl a konečně se vydal ve šlépějích Jamese Deana. Remember me byl první a řekl bych, že šťastný krok. Ne, že by Pattinson oproti upírskému romantikovi nějak výrazně pozměnil herecký projev, ale kvality a ambice filmu jsou někde úplně jinde, takže akčkoliv zde stále zamyšleně hledí v dáli a rozervanecky rebeluje, jeho výkon působí mnohem patřičněji než ta nechtěná sranda v New Moon. V jádru je Nezapomeň na mě jen další z milionu variací na téma "teenager z hecu/sázky/pomsty sbalí holku, neplánovaně se do sebe zamilují, holka zjistí, že jí teenager sbalil jen z hecu/sázky/pomsty a nechá ho. Teenager krkolomě dokazuje, že holku opravdu miluje. Holka roztaje a všichni jsou šťastní". Ale podobně jako nedávný Keith, celé je to místo do prcičkovskokomediálního hávu zabaleno spíše tragickým stajlem, protože to teď víc frčí a teenageři jsou z toho v kině na prášky. Jenže co u Keitha nevyšlo, to se zde povedlo na výbornou. Především je to ale zásluhou vedlejších postav, neboli rodin hlavního páru, které film povyšují na hodně nepředvídatelné drama, bohužel nepředvídatelné jen v tom smyslu, že není jasné, koho budeme oplakávat. No a co říci ke konci? Rozohodně nebyl zbytečný, celý film se řeší téma náhody a nejistoty dožití se zítřka, takže tohle ve své nepravděpodobnosti sedlo jako prdel na hrnec. (14.09.2010)