Et vogue le navire
E la nave va
A loď pláva
And the Ship Sails On
And the Ship Sails On
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Gianfranco PlenizioHrají:
Freddie Jones, Barbara Jefford, Peter Cellier, Norma West, Antonio Vezza, Luigi Uzzo, Janet Suzman, Pina Bausch, Paolo Paoloni, Maurice Barrier, Fred Williams (více)Obsahy(1)
Začátek á la starý němý film postupně přechází do zvuku a barvy. Do luxusní lodi nastupují obdivovatelé zesnulé operní zpěvačky, povětšinou z hudebního světa, aby splnili její poslední přání, rozptýlili popel do moře u jejího oblíbeného ostrova. Urozená společnost hraje na skleničky kuchařům, zpívá topičům, tančí se srbskými utečenci před první světovou válkou, které vyloví na palubu. Ty si však vyžádá rakouská válečná loď. Před jejich vydáním proběhne obřad, z ozdobné podušky vítr rozfouká do moře zpěvaččin popel.... (Qasa)
(více)Recenze (26)
Svérázně rozhoupaný boat-movie s operním komičnem a tragičnem, klasickou hudbou a felliniovským pitoresknem na palubě. ()
Docela zajímavá alegorie Evropy před první světovou válkou. Navíc pro tyhle jasné, ale působivé alegorie mám docela slabost. Fellini tentokrát tak nevyvádí co se stylizace týče, ale to je jen dobře. ()
Básník obrazu se mění v i v mistra epiky vyprávěné a sdílené stylem, který odráží mistrovu zálibu v rozbujelé obraznosti v neobvyklém kontextu závěrečných průhledů do zákulisí filmu. Postižení degenerace pozdní secese a posledních korzetů nepostrádá felliniovskou nostalgii ozvláštněnou jemným, hladivým humorem takřka čapkovské nebo nerudovské provenience. Přesnost v zachycení dobových reálií, v tomto konceptu zdánlivě zanedbatelná a pominutelná, je dalším kladem pozoruhodného díla nadčasového přesahu. Za zmínku stojí i sám obřad rozptýlení popela slavné zpěvačky. Relativní prostota námětu i vyprávění skrývá až filozoficky zakotvené hloubky. Vzorná práce s přesně zvolenými herci dokresluje obraz a odraz vrcholu tvorby tohoto mimořádného Itala. Názor, že Fellini je jakýmsi absolutním vrcholem hraného světového filmu vůbec, je LODÍ víc než vydatně podpořen. ()
90% - Druhý Felliniho film od smrti Nina Roty je podbarven šlágry a odrhovačkami klasické hudby s důrazem na operu. Od začátku do konce nesmírně zajímavá a milá lidská podívaná. Italská vášeň pro zpěv a jisté elitářství v konfrontaci s cílem i průběhem plavby. Vizuálně úžasně natočené: Studiové igelitové vlny se mi ohromně líbily a závěr mě přesvědčil, že i Cameron si od Felliniho asi leccos propůjčil ;o) Tato podivná road-movie (dá se to použít v souvislosti s lodí?) mě mnohokrát dostala tak, jak to dokáže asi jen Fellini. Člověk se prostě usmívá, ale nějak tak dovnitř, a během toho chechtání se mu do očí derou slzy dojetí... ()
V roku 1960 zastavila Felliniho na ulici v Monte Carlo dáma v cadillacu a spýtala sa ho: "Prečo vo vašich filmoch nie je ani jeden normálny človek?" Pokiaľ sa dotyčná dáma dožila premiéry filmu "A loď pláva", nepochybne k svojej niekdajšej otázke pridala pár otáznikov naviac. My, ktorí Felliniho milujeme, pridávame radšej hviezdičky, keďže sám Majster napísal: "Fascinujúce je, kým film zostáva tajomný a náznakový, hrozí však nebezpečenstvo, že sa stane fádnym, keď sa vysvetlí." Na Felliniho "A loď pláva" však nie je tajomstvom "nenormálnosť" protagonistov (vrátane toho nosorožca) - spočíva v symboloch, alegóriách (nemožnosť "prespievať" hukot strojov alebo vyvolanie ducha ako paralely k politickej situácii) i magickej a magnetizujúcej preludnosti prostredia i diania. Takej podmanivej, že sa človeku paradoxné slovné spojenie "zhmotnený sen" vôbec nezdá paradoxné. V priebehu 70. rokov u Felliniho silnie nostalgický tón, ktorý v nasledujúcej dekáde vrcholí v romanticko-sentimentálno-nostalgicko-melancholickej triáde "A loď pláva", "Ginger a Fred" a "Interview". U Felliniho mám rád predovšetkým takúto polohu, pretože v nej dokáže byť dobrý ako málokto, najmä ak ako dedič talianskej commedia dell´arte (nenadarmo ktosi Felliniho nazval barokovým) inštinktívne a organicky včleňuje do svojho Theatrum mundi tragikomickosť, oslobodzujúcu sentiment od pátosu. Napriek láskavému nadhľadu je v celom filme citeľná pichľavá ironickosť prejavujúca sa v citácii slávneho benátskeho rokokového obrazu s nosorožcom od Pietra Longhi, v priam edwoodovsky insitnom narábaní s kulisami (dve speváčky hľadia na falošné slnko: "Aké nádherné slnko! Vyzerá ako falošné.") i v geniálnom začlenení filmovačky do filmu samotného (pokiaľ je mi známe, ide o jediný film, ktorého integrálnou súčasťou je "film o filme", čo má zrejme poukazovať na výnimočné a zároveň "tak prozaické" Pozadie, ktoré tvorí rámec Diania)! A o čomže to teda ten film je? Federico v jednom interview vysvetľuje: "Pravdou je, že skutočným cieľom tejto plavby je plavba samotná." Nechcete lístky? :-) ()
Jakubisko je možno slovenským Fellinim, ale Fellini je vďaka tomuto filmu možno talianskym Karelom Zemanom. Čo sa týka jeho tvorby tak svet Plávajúcej lode mi pripadal zatiaľ najkúzelnejší a nemajú naňho ani zástupy klaunov a postáv v bizarných kostýmoch z iných jeho filmov. Prvá hodina je trochu menej dejová, ak by som film prestal pozerať, asi by som v tom momente neľutoval, lenže potom začneme zisťovať, ktorá bije a film získa okrem poriadneho deja aj srdce. No a keď sa priplaví veľká "sopka s ústami" v podobe vojnovej flotily a objavia sa štúdiové vlny, tak vtedy sa spojí svet dvoch spomenutých velikánov (opisujem iba subjektívny pocit) a vznikne ďalší, ešte nostalgickejší a melancholickejší. Pokiaľ neviete, ako sa točia filmy na lodi na mori, tak záver A loď pláva vám dá odpoveď. Komentár č. 3333 ()
Od Felliniho po několika trpkých zklamáních a ztracených iluzí nikdy moc nečekám, nicméně zde překvapil více než příjemně. Asi proto, že mi více vyhovují fantaskní motivy než neorealistická východiska, nebo proto, že mám mimo jiné rád klasickou hudbu a nevyhýbám se ani opeře. Přestože jsou to všechno kulisy (k čemuž se film na samém závěru přizná) a moře je uděláno z balicí fólie (takové, jak se s ní krásně lupe, však to znáte:-), A loď pluje je nádherný film a pro mně osobně Felliniho nejlepší dílo. BTW, nevíte náhodou, jak chutná mléko zamilovaného nosorožce??? ()
Ať žije italská opera! ()
Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ? ()
Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. ()
Felliniho Titanic? Ani ne, spis hodne alternativni plavba na lodi plne divnych italu, kteri maji radi operu a snazi se byt vtipni. 5/10 ()
Nádherný Felliniho film o jedné plavbě na lodi, kde se střetávají různí lidé, různé národnosti, různé společenské vrstvy a také jeden nosorožec. Výborná kamera, krásná hudba. Jeden z nejkrásnějších Felliniho filmů. ()
No, nebavilo ma to. Vseobecne sa nebranim filmom bez deja, ale musia tam hrat svetoznami herci, musia byt kulisy a exteriery na urovni alebo musi byt film natoceny nejakou reziserskou legendou svetovej kinematografie. Fellini bol sice znamy v celej Europe, ba mozno aj vo svete, ale nebavilo ma to. Snahy o humor az prilis okate a opera ma xmrti nudi. 35 % ()
Strašně mě to moje hodnocení štve, ale nemůžu jinak. Felliniho filmy ve většině případů mám hrozně rád a to i ty jeho poetické, které jsou třeba jen sledem scének (Amarcord, Roma). Zatím ve všech u mě vždycky převládala pozitiva, ale tady je to poprvé naopak. Ta jednoduchost kulis fungovala třeba v Satyriconu, tam je geniální a navíc výrazným plusem, ale tady to působí spíš jen lacině a prvoplánově. Do toho celou dobu sledujeme plavbu (a zábavu) boháčů a aristokratů v luxusní lodi, přičemž všichni na ní jsou dobrosrdeční, hodní, veselí a snad i bezchybní. A po cca třech pětinách filmu se tam objeví srbští uprchlíci (jelikož se to odehrává na začátku první světové války) a skoro všichni boháči na lodi na ně reagují naprosto přívětivě a berou je jako "svoje vlastní". A mě to celé přišlo neskutečně mdlé a nudné jak vizuálně, tak "dějově". Prostě mě tady ta poetika hodně míjí a dost to kazí i ten fakt, že to celé vlastně je nepřiznaná pohádka. Od srdíčka hodní boháči, co takřka bez zaváhání pomáhají a okamžitě se přátelí s chudými... uf. To je dost mimo realitu. Kdyby to aspoň opravdu byla přiznaná pohádka (nebo fantasy svět, chcete-li), ale tohle se tváří jako příjemný poetický film stále však ukotvený v realitě. A tenhle můj dojem jenom potvrdilo závěrečných 15 minut, které sice jako jediné fungují po stránce té působivé Felliniho poetiky (zbytek filmu totiž opravdu vypadá, jako by se o jeho styl snažil nějaký jeho fanoušek), ale zase přijdou s SPOILER mindfuck tragédií, ve které jeden ze srbských uprchlíků hodí do té lodi (ano, do té, kde se nejen k němu, ale i k ostatním, chovali tak krásné) bombu a ta se následně potopí. KONEC SPOILERU Netuším, jestli je to podle nějakých skutečných událostí nebo je to celé fikce (což by v tomhle případě bylo horší), nicméně to je podpoří nefunkčnost celého tohohle filmu. Líbila se mi ta dvě operní čísla, úplný začátek docela taky, pak ještě posledních 15 minut a postava vypravěče, která mě tu jako jediná zaujala a dodávala filmu nějaký ten šmrnc + ta poslední scéna s ním je taky skvělá. Jinak tohle šlo ale dost mimo mě. Třeba to docení časem, jinak to pochopím, fakt netuším, ale teď se mi to nelíbilo, nezaujalo mě to a ačkoli jsem nikdy ani nemyslel na to, že se to někdy stane, musím nějakému Felliniho filmu dát dvě hvězdičky. Už mám před sebou jen Město žen (jeho údajně nejslabší film) a Sladký život (jeho nejslavnější film - který se nechávám záměrně na úplný závěr), tak doufám, že nic horšího než tohle už od něj neuvidím. 2* ()
Už dlouho jsem nezaznamenal tak rozporuplný celek jako tento. Formálně velmi zdařilý snímek, u kterého mi bylo ale úplně jedno, kam loď dopluje nebo co pasažéři prožívají, zřejmě je to dané tím, že tzv. vyšší společnost mi v reálném životě dvakrát neimponuje. Šanci tomuto úvodu záverečného tvůrčího období Felliniho kariéry ještě dám, nicméně nyní nemohu hodnotit lépe než průměrně. ()
_ "Keď som zamilovaný, cítim sa silnejší, stávam sa tučnejší, dvakrát tak veľký. Láska je zdravá!" Hodne muzikálny maestrov film, ktorý vzdáva hold klasickej hudbe (hlavne Giuseppemu Verdimu, Franzovi Schubertovi a Claudevi Debussymu a jeho nádhernému "Svitu Luny"), ale zároveň aj filmovému umeniu. Ten postupný prechod z nemého filmu do zvuku a farby na začiatku filmu je mimoriadne umelecky pôsobivý. Dej odohrávajúci sa na luxusnej lodi v dobe rozpútania prvej svetovej vojny tu nehraje až tak veľkú rolu, do popredia vystupuje skôr symbolika a krásne poetické stvárnenie za sprievodu nádhernej hudby. "Cieľom tohto tanca je spriateliť sa s elementárnymi duchmi, ktorí riadia rast semien." . ()
Pohodový snímek plný kontrastů, milého sbližování aristokracie s chudinou i posádkou lodi, vzdor lidskému utrpení. Částečně velice zdařile odzpívané v operním provedení, nemůže zklamat žádného z Felliniho fanoušků. Škoda jen velmi okatého studiového provedení, i když to byl evidentní záměr, mě se to moc nelíbí. ()
"Na luxusním parníku Gloria se sejde různorodá společnost, aby pohřbila do moře popel operní divy Edmey Tetuové. Novinář Orlando jak ovypravěč představuje divákovi svérázně vyšinuté spolucestující, z nichž každý sám o sobě nese svůj příběh. Kromě nich je na palubě osamělý a zamilovaný nosorožec. Když kapitán přijme na loď srbské trosečníky, začne parník pronásledovat jedno neštěstí za druhým. Rakouský křižník nekompromisně žádá vydání Srbů. Krátce na to jsou obě lodi potopeny. Přežijí jen novinář a nosorožec." (Bohužel, nemám poznamenáno, z kterého zdroje tato citace pochází :-( ()
Opulentní a typicky felliniovský antiexteriérový opus složený z jednotlivých scének na velké titanikovské výletní lodi, jejíž posádka plná důležitých osobností se vydává na cestu posledního rozloučení slavné operní pěvkyně. You can't be more Fellini-sh. Et vogue le navire má jako boat trip všechno, ztřeštěného novináře-průvodce-vypravěče, skomírajícího nosorožce v podpalubí, luxusní prostředí vyzdobené jídelny, konflikt s rakousko-uherským válečným křižníkem ve dnech vyhlášení první světové války, skupinu srbských uprchlíků, malého německého Ottu von Bismarcka i všední problémy bohatých lidí - skrývaná homosexualita, nenapravitelné poběhlictví či závody v největším rozsahu hrdla. Fellini i na sklonku filmařské kariéry zůstává věrný levicovým myšlenkám z mládí, a zrovna tady to sedne jak na hrnec. Byť divácky poměrně náročné, velmi zásadní počin. Jasné 4* ()
A loď pluje je vzletnou lyrickou básní v šiku sarkastické hravosti a karnevalového obžerství. Federico Fellini si vychutnává kontrasty, důkladně buduje choreografii vizuálních výjevů, na plátně hněte barevné nálady zvuků, zvědavě prohlíží intimní pocity vnitřních světů a obdivuje nekonečnou krásu vesmíru. Řecký duch si připomíná stopy ideálů, do koloritu běsu života vkládá představy a sny, s pochopením se usmívá, škodolibě vydírá a ve větru vlaje. Fellini se nikdy nevzdá své neposedné podstaty, znovu hýří drobnými provokacemi a miluje život. Rozvernost je schopná niterného sebepoznání, poezie se lehce vznáší, ctižádost italské opery se zuřivostí proměňuje chudobnou běžnost v naléhavou teatrálnost, pohyby grotesky vzývají touhy, patos zlatého věku zpívá na svém vlastním pohřbu a afektované elitářství se třese zlostí a strachy. Cirkusový operní výstup je podroben drobnohledu hromadného sdělovacího prostředku, symbolismus se nezalekne ani pohřebního rituálu a nezbedně pomrkává na pohyb, pocity a slova. Průvodcem elitářské noblesy odcházejícího věku je Orlando (velmi příjemný Freddie Jones), neodbytně vtíravý novinář a výsadní zpravodaj poslední cesty starého pořádku světa. Je okouzlen krásou a přitahován majestátem moci a společenské vážnosti. Cirkusový klaun si zvolil decentní proceduru, se kterou se pokouší posouvat stále dál, vzhůru a vpřed. Hlavní ženskou postavou je Ildebranda Cuffari (příjemná Barbara Jefford s hlasem Rity Savagnone a se sopránovým zpěvem Mary Zampieri), ctihodně vážená operní pěvkyně. Snaží se vykročit ze stínu zemřelé kolegyně a velmi důsledně požaduje úctu a dotyk uznání. Z dalších pěveckých úloh zaujme zejména bodrý a teplý basový hlas jménem Aureliano Fuciletto (sympatický Victor Poletti se zpěvem Giovanniho Bavaglia), zamilovaný do ukázek zpěvu a řádu vlastních hlasových možností. Úpadkem mužské potence je Sir Reginald Dongby (příjemný Peter Cellier s hlasem Oresteho Lionella), masochistický šmírák bez potřebné živočišné síly života. K výraznějším postavám patří velkovévoda z Harzocku (příjemný Fiorenzo Serra), ostražitě hlídaný pruský politik, šlechtic, voják a obdivovatel zemřelé pěvkyně. A patří k nim také velkovévodova sestra, princezna Lheremia (slavná tanečnice Pina Bausch), slepá žena se sebevědomě citlivým smyslovým vnímáním života a všech jeho krás. Z dalších rolí: důstojná operní pěvkyně Teresa Valegnani (Elisa Mainardi se zpěvem Nucci Condo), Reginaldova sexuálně neukojitelná a živočišnost vyhledávající žena Violet Dongby (Norma West), melancholicky zasmušilý hrabě z Bassana (Pasquale Zito s hlasem Massima Giulianiho), operní pěvkyně Ines Ruffo Saltini (Linda Polan se zpěvem Elisabeth Norberg Schulz), intelektuální komik Ricotin (Jonathan Cecil), slepice uspávající ruský pěvec Ziloev (Maurice Barrier se zpěvem Borise Carmeliho), pečlivě uhlazený operní zpěvák Abatino Lepori (Fred Williams se zpěvem Carla Di Giacoma), poctivý kapitán lodě Roberto De Leonardis (Antonio Vezza s hlasem Sergia Rossiho), staří umělci s jemnou zálibou v dětském věku hudební duo Rubetti (Umberto Zuanelli a Vittorio Zarfati), či obdivovaná pěvkyně na poslední cestě Edmea Tetua (Janet Suzman). A loď pluje je stylovou cirkusovou zábavou se satirickým rytmem, jemnou rozvernou hravostí a cílenou básnickou estetikou. Naturel italské opery snadno podléhá teatrálním sklonům pudu, ani tisíc nosorožců nezabrání lechtivému flirtování se životem. Rozkošná zábava! () (méně) (více)