A loď pluje

V roku 1960 zastavila Felliniho na ulici v Monte Carlo dáma v cadillacu a spýtala sa ho: "Prečo vo vašich filmoch nie je ani jeden normálny človek?" Pokiaľ sa dotyčná dáma dožila premiéry filmu "A loď pláva", nepochybne k svojej niekdajšej otázke pridala pár otáznikov naviac. My, ktorí Felliniho milujeme, pridávame radšej hviezdičky, keďže sám Majster napísal: "Fascinujúce je, kým film zostáva tajomný a náznakový, hrozí však nebezpečenstvo, že sa stane fádnym, keď sa vysvetlí." Na Felliniho "A loď pláva" však nie je tajomstvom "nenormálnosť" protagonistov (vrátane toho nosorožca) - spočíva v symboloch, alegóriách (nemožnosť "prespievať" hukot strojov alebo vyvolanie ducha ako paralely k politickej situácii) i magickej a magnetizujúcej preludnosti prostredia i diania. Takej podmanivej, že sa človeku paradoxné slovné spojenie "zhmotnený sen" vôbec nezdá paradoxné. V priebehu 70. rokov u Felliniho silnie nostalgický tón, ktorý v nasledujúcej dekáde vrcholí v romanticko-sentimentálno-nostalgicko-melancholickej triáde "A loď pláva", "Ginger a Fred" a "Interview". U Felliniho mám rád predovšetkým takúto polohu, pretože v nej dokáže byť dobrý ako málokto, najmä ak ako dedič talianskej commedia dell´arte (nenadarmo ktosi Felliniho nazval barokovým) inštinktívne a organicky včleňuje do svojho Theatrum mundi tragikomickosť, oslobodzujúcu sentiment od pátosu. Napriek láskavému nadhľadu je v celom filme citeľná pichľavá ironickosť prejavujúca sa v citácii slávneho benátskeho rokokového obrazu s nosorožcom od Pietra Longhi, v priam edwoodovsky insitnom narábaní s kulisami (dve speváčky hľadia na falošné slnko: "Aké nádherné slnko! Vyzerá ako falošné.") i v geniálnom začlenení filmovačky do filmu samotného (pokiaľ je mi známe, ide o jediný film, ktorého integrálnou súčasťou je "film o filme", čo má zrejme poukazovať na výnimočné a zároveň "tak prozaické" Pozadie, ktoré tvorí rámec Diania)! A o čomže to teda ten film je? Federico v jednom interview vysvetľuje: "Pravdou je, že skutočným cieľom tejto plavby je plavba samotná." Nechcete lístky? :-) (03.11.2008)

90% - Druhý Felliniho film od smrti Nina Roty je podbarven šlágry a odrhovačkami klasické hudby s důrazem na operu. Od začátku do konce nesmírně zajímavá a milá lidská podívaná. Italská vášeň pro zpěv a jisté elitářství v konfrontaci s cílem i průběhem plavby. Vizuálně úžasně natočené: Studiové igelitové vlny se mi ohromně líbily a závěr mě přesvědčil, že i Cameron si od Felliniho asi leccos propůjčil ;o) Tato podivná road-movie (dá se to použít v souvislosti s lodí?) mě mnohokrát dostala tak, jak to dokáže asi jen Fellini. Člověk se prostě usmívá, ale nějak tak dovnitř, a během toho chechtání se mu do očí derou slzy dojetí... (15.10.2007)

Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ? (04.11.2018)

Strašně mě to moje hodnocení štve, ale nemůžu jinak. Felliniho filmy ve většině případů mám hrozně rád a to i ty jeho poetické, které jsou třeba jen sledem scének (Amarcord, Roma). Zatím ve všech u mě vždycky převládala pozitiva, ale tady je to poprvé naopak. Ta jednoduchost kulis fungovala třeba v Satyriconu, tam je geniální a navíc výrazným plusem, ale tady to působí spíš jen lacině a prvoplánově. Do toho celou dobu sledujeme plavbu (a zábavu) boháčů a aristokratů v luxusní lodi, přičemž všichni na ní jsou dobrosrdeční, hodní, veselí a snad i bezchybní. A po cca třech pětinách filmu se tam objeví srbští uprchlíci (jelikož se to odehrává na začátku první světové války) a skoro všichni boháči na lodi na ně reagují naprosto přívětivě a berou je jako "svoje vlastní". A mě to celé přišlo neskutečně mdlé a nudné jak vizuálně, tak "dějově". Prostě mě tady ta poetika hodně míjí a dost to kazí i ten fakt, že to celé vlastně je nepřiznaná pohádka. Od srdíčka hodní boháči, co takřka bez zaváhání pomáhají a okamžitě se přátelí s chudými... uf. To je dost mimo realitu. Kdyby to aspoň opravdu byla přiznaná pohádka (nebo fantasy svět, chcete-li), ale tohle se tváří jako příjemný poetický film stále však ukotvený v realitě. A tenhle můj dojem jenom potvrdilo závěrečných 15 minut, které sice jako jediné fungují po stránce té působivé Felliniho poetiky (zbytek filmu totiž opravdu vypadá, jako by se o jeho styl snažil nějaký jeho fanoušek), ale zase přijdou s SPOILER mindfuck tragédií, ve které jeden ze srbských uprchlíků hodí do té lodi (ano, do té, kde se nejen k němu, ale i k ostatním, chovali tak krásné) bombu a ta se následně potopí. KONEC SPOILERU Netuším, jestli je to podle nějakých skutečných událostí nebo je to celé fikce (což by v tomhle případě bylo horší), nicméně to je podpoří nefunkčnost celého tohohle filmu. Líbila se mi ta dvě operní čísla, úplný začátek docela taky, pak ještě posledních 15 minut a postava vypravěče, která mě tu jako jediná zaujala a dodávala filmu nějaký ten šmrnc + ta poslední scéna s ním je taky skvělá. Jinak tohle šlo ale dost mimo mě. Třeba to docení časem, jinak to pochopím, fakt netuším, ale teď se mi to nelíbilo, nezaujalo mě to a ačkoli jsem nikdy ani nemyslel na to, že se to někdy stane, musím nějakému Felliniho filmu dát dvě hvězdičky. Už mám před sebou jen Město žen (jeho údajně nejslabší film) a Sladký život (jeho nejslavnější film - který se nechávám záměrně na úplný závěr), tak doufám, že nic horšího než tohle už od něj neuvidím. 2* (22.07.2021)