Film Socialismus
Film Socialisme
Film Socialisme
Socializmus
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardHrají:
Élisabeth Vitali, Louma Sanbar, Patti Smith, Quentin Grosset, Christian Sinniger, Blandine Bellavoir, Adolf Hitler (a.z.), Odile Schmitt, Bob Maloubier (více)Obsahy(1)
Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filosof Alain Badiou, americká zpěvačka Patti Smith, či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které nás přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, Hellas, Neapole či Barcelony.
Jean-Luc Godard, enfant terrible světové kinematografie a jeho šest spolupracovníků, natočili společný opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu.
(oficiální text distributora)
Recenze (47)
VŽDY SE ŘÍKÁ, ŽE POROVNÁVAT JDE JEN TO, CO JE POROVNATELNÉ.... VE SKUTEČNOSTI ČLOVĚK MŮŽE POROVNÁVAT JEN NEPOROVNATELNÉ S NEPOROVNATELNÝM...... /// To jsem si takhle řekl, že jsem dlouho neviděl žádnou pičovinu..... V SOUČASNOSTI SE ZMĚNILO TO, ŽE HLUPÁCI ZAČALI BÝT UPŘIMNÍ... Je to pěkně – jako celek - (vlastně jako všechno...) rozmrdaný! Prase a filosof, aby se v tom vyznali! Ale jestli chcete potrápit svou psychiku podivnejma obrázkama, myšlenka a rachotem – nechť je tahle cesta za geometrií ve všech formách svobodná, stejně jako povídání si pomocí myšlenek. Veliké duchem... (ovšem nicka jako já, tohle nemůže ocenit...)....obrazovej a zvukovej bordel (tohle je moje pravý ,,já“!)... Naštěstí taky slezou z moře na pevninu, kde je to obrazově přívětivější, ale ideově stejně rozjebaný.... ovšem posledních 15minut!!!! TOHLE jsem od toho očekával !!!! (A kdy jsi viděl naposled nějakou pičovinu ty???) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z francouzštiny mám za úkol seznámit se s významným představitelem tzv. ,,nové vlny“. 2.) Místo s kamarády se scházím s ,,nicotou“. 3.) Makám na benzince, čtu Balzakovy Ztracené iluze a stojan hlídá lama (ne šéf...myslím to zvíře!). 4.) Thx za titule ,,hansolo1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Godarda mám hodně rád, ale tenhle jeho film... no fakt se to nedá. Nedokážu uvažovat o něčem, co okázale odmítá chtít vzbudit zájem... takže ho skutečně nevzbuzuje. Rád bych to odpálkoval nějakým chytrým argumentem, ale nejsem toho schopný. Prostě mě to hezky postaru nudilo. Naštěstí se Costa Concordia potopila, takže dvojka nebude. ()
Snobství nebo samollbost jsem nezaznamenala, zato hodně umělecké invence, velkou škálu zdánlivě nesouvislých záběrů vedoucí k jedné myšlence. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
"jawohl, ale zvláštní je, že Hollywood vymysleli Židi..." ()
Škubánky se špenátem, čili cupanina z nesourodých částí, které někdo může nenávidět a jiný milovat. Jen to jejich spojení vyzní zvláštně. Takhle nějak na mě působí Godardův Socialismus. ()
Když filmař nedokáže zaostřit kameru či mu vypadává zvuk, je to pro mne spíš diletant než umělec. Godard kdysi psal výborné dialogy, ale teď tu máme jen nesouvislou řadu nesmyslných blábolů typu „Lhala jsem, abych neporušila prostor a čas.“ či „Nemluv s nikým, kdo používá sloveso být.“ Postavy většinou ani nejsou moc vidět (autor zřejmě nepoužívá umělé osvětlení, protože by to nebylo pravdivé). Ano, socialismus byl nesmyslný, takže stejný je i film, co si ho vetkl do názvu. Pro intelektuály, cinefily či filmové vědce to možná bude mít nějakou hodnotu, já to však pokládám za filmový ekvivalent masturbace. ()
Protože z novinky Jeana-Luka Godarda na festivalové předpremiéře v Jihlavě publikum houfně odcházelo, distributor požádal novináře, aby opatrně diváky připravili na to, že s režisérem se mezi jeho slavným debutem U konce s dechem a Socialismem něco stalo. A co se stalo? Ztratil soudnost. ()
I když asi pět, možná i deset minut na mě kouzlo z plátna působilo, nemůžu se zbavit dojmu, že Godard nepodřizuje formu myšlenkám filmu, ale prostě chce jen diváky co nejvíc nasrat. (MFDF Jihlava 2010) ()
Kto by mal ešte nejaký problém s percepciou tohto diela, tak odporúčam výbornú recenziu Lucie Javurkovej. http://kultura.pravda.sk/film-a-televizia/clanok/57785-neznesitelny-godardov-hlavolam/ ()
Podle Lyotarda byl rozpad "velkých vyprávění" moderny provázen truchlením - truchlením "post-moderních" lidí konce století nad jistotami, které jim ony velké jednotící příběhy o emancipaci, svobodě a pokroku skýtaly. A zde můžeme vidět rozpad jednoho z takových velkých vyprávění hned nadvakrát - nejen rozpad onoho příběhu o svobodě a rovnosti, ideálu socialismu a lepší společnosti, ale i rozpad příběhu o lineárně vyprávěném příběhu filmovém, o filmu sjednoceném určitým principem (ať už je to hollywoodský buržoazní sen o zásadní roli hlavních postav, jejichž motivace sjednocují děj, nebo jiná zeslabená forma sjednocování, např. určitým poselstvím, chronologií událostí, logickou kauzalitou příběhu atp.). A vrátíme-li se k onomu truchlení - je jasně vidět, že i ono se nám vrací nadvakrát. Nejen v rámci Godardova sdělení, stesku nad zpronevěření se Evropy svým ideálům, své snaze se změnit a stát se lepší, ale opět i čistě v rámci filmu a jeho formy - vždyť co jiného než toto truchlení dokáže "spojit" (když nesmím použít slovo sjednotit...) jednotlivé střípky, cézury, singulární fragmenty, z nichž se film skládá, než právě toto smutné leč osvobozující lidské a filmové truchlení? ()
A liberal muslim homosexual ACLU lawyer professor and abortion doctor was teaching a class on Karl Marx, known atheist: ”Before the class begins, you must get on your knees and worship Marx and accept that he was the most highly-evolved being the world has ever known, even greater than Jesus Christ!” _ At this moment, a brave, patriotic, pro-life Navy SEAL champion who had served 1500 tours of duty and understood the necessity of war and fully supported all military decision made by the United States stood up and held up a rock: ”How old is this rock, pinhead?” _ The arrogant professor smirked quite Jewishly and smugly replied: "4.6 billion years, you stupid Christian” _ ”Wrong. It’s been 5,000 years since God created it. If it was 4.6 billion years old and evolution, as you say, is real… then it should be an animal now” _ The professor was visibly shaken, and dropped his chalk and copy of Origin of the Species. He stormed out of the room crying those liberal crocodile tears. The same tears liberals cry for the “poor” (who today live in such luxury that most own refrigerators) when they jealously try to claw justly earned wealth from the deserving job creators. There is no doubt that at this point our professor, DeShawn Washington, wished he had pulled himself up by his bootstraps and become more than a sophist liberal professor. He wished so much that he had a gun to shoot himself from embarrassment, but he himself had petitioned against them! _ The students applauded and all registered Republican that day and accepted Jesus as their lord and savior. An eagle named “Small Government” flew into the room and perched atop the American Flag and shed a tear on the chalk. The pledge of allegiance was read several times, and God himself showed up and enacted a flat tax rate across the country. _ The professor lost his tenure and was fired the next day. He died of the gay plague AIDS and was tossed into the lake of fire for all eternity. ()
Tedy to bylo....o ničem. Pár dobrých momentů a celkem slušná hudba. ()
Po dlouhé době film, na který bych mohl chodit stále dokola. Godard nestratil svůj smysl pro humor, navíc je s přibývajícími lety stále lyričtější. Uhrančivá moc obrazů, od nichž je třeba se odvrátit, aby jim bylo rozuměno. Promluvy, obrazy, citáty, vše tu stojí bok po boku dle ideálů hesel francouzské revoluce. "Srozumitelnost skrze obskurnost" v podání mistra, který přesně ví, co chce a sděluje to jediným možným způsobem. ()
Film, který ukazuje, že Jean-Luc Godard je schopen natáčet i v dnešní době, že nezůstal v minulosti, ale jeho styl je pro mě prostě tak zvláštní, že mě na podobné filmy nebaví koukat. Cítím, že je zde nějaká hlubší myšlenka, ale díky formě se mi ji ani nechce hledat. Jako experiment je to zajímavé, jako výpověď je to dle mého spíše prázdné. ()
Budu stručný. Nelíbí se mi to. ()
Bohužel to šlo úplně mimo mě. Fakt mi je to líto, protože bych rád, ale nepochopil jsem to. První třičtvrtě hodina vypadá jak domácí video, záběry na sebe nenavazujou, žádná hudba, přírodní ruchy. Myšlenku jsem vůbec nepochytil a mohlo se to jmenovat úplně jinak a vůbec by to nevadilo. Moc o tom napsat nejde. Přijde mi to jako taková dost bláznivá koláž, kde se Godard chce pravděpodobně vyrovnat s nějakým úpadkem společnosti. Ale dělá to nějak moc složitě a po svém prostě. Moc se mi to nelíbilo a nějak k tomu nemám co napsat. Godard nikdy nebude mým oblíbeným režisérem. Ty dvě hvězdy dávám za ty trošku vtipné pasáže v rodině toho kandidáta ve volbách. Tam mi to přišlo jasné a srozumitelné. Škoda, že takový neni celý film. 30% ()
Svět jako postmoderní koláž. Život jako sledování druhých. Komunikace jako vytrhávání citátů z kontextu. Socialismus jako řešení i slepá ulička. Vítejte na palubě Costa Concordia. (845., 12. XI. 2013) ()
Je škoda, že mnoho lidí se nenaučí alespoň respektu. Socialismus je může minout, může se jim nelíbit, ale přinejmenším není třeba urážet tvůrce. Tohle je film-esej, méně srozumitelné než třeba Vachek, ale stále je to silná filmová zkušenost, které určité kvality nelze upřít. ()
ocenenia : MFF Cannes 2010 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()
tolik už bylo stížností, na tmářství (obscurité) nejen posledního Godardova filmu, na tak řečeno snobskou nesrozumitelnost podání, a zajisté si na totéž neméně hlasitě stěžovali ti, kdo s oblibou odsuzují lapidárně podávané filmy řečněním o banalitách a stříbrných podnosech, jaké údajně nedávají výzvu k vlastnímu aktivnímu chápání a chápání se (filmů). jsem ovšem přesvědčen, že kdyby se do slov dalo přeložit, co Godard "říká" filmovým obrazem, a on by tedy totéž vyřkl verbálně, dostihla by ho přesně tatáž obvinění: ze snobismu a elitářství. tak se věci (les choses) mají. takový už je úděl, ze kterého si, jak věřím, umělec (tento i obecně řečeno) nic nedělá (comme ça). prostě jen tak. ale to je zbytečná úvaha, protože přeložit obraz do řady slov možné není, zvláště ne pohyblivý a zvláště ne ten, pod kterým je podepsaný J-LG. jen mě tak napadlo, jak případné vlastně jsou i ty reakce, které už snad ani nemohou být vzdálenější filmu, od něhož se odrážejí, filmu mimo jiné tématizujícímu nevyslovitelnou nesnáz porozumění a sveřepou lidskou neochotu o porozumění vůbec usilovat. zejména, pokud jde o obraz, obraz rozvíjený v čase a obraz rozvíjený v čase, syntetizovaný s hudbou, respektive zvukem a "mezi řádky" doplněný o text. u ohromného množství filmů zůstává překážkou rozumění abstraktním obsahům v následnosti obrazů kódovaným nebývale úzké sepětí filmového (multi+inter/)média s hmotnou skutečností jako takovou. s výjimkami milovníků filmů mnoha vynikajících avantgardistů se i většina diváků naučila vnímat film jakožto něco daleko více konkrétního než abstraktního a témata se jim poté poodkrývala jen v jakýchsi svatých, nepředpověditelných okamžicích citového doteku mezi nimi a plátnem. a co je na tom špatného. ale co když dotek nenastane? je více než méně osamocený lidský rozum až tolik nemohoucí, že zůstane jen slepě tápat v tmách? Godard v Socialismu dosáhl skvostného účinku, který více než kdy jindy a kde jinde svádí abstrahovat obrazy a dekódovat je jako obecné hodnoty vážící se k sobě nejinak, jak na oděském schodišti a ústřední lodí vzpomínaný Ejzenštejn vyjadřoval pojmem "intelektuální montáž". a na tomto místě by měl správně každý povzneseně mávnou rukou a prohodit: "a co má být? není zdaleka první, ani jistě poslední, kdo ovládl film logikou intelektu, a proto jen za to velkou chválu nezasluhuje", ale ono nezůstává jen u toho. zároveň s tím Godard zachoval i apriorní konkrétnost, "reportážně" autentickou realističnost filmového záběru, kterou pravidelně připomíná nejen v záběrech na horizont oceánu a nahodile se vlnící mořskou hladinu - záběry natolik bezprostřední, až vedou oči diváka k úsilí proniknout pohledem hmotnou skutečnost na povrchu a dosáhnout neméně reálné skutečnosti transcendentní pod, respektive za povrchem, za obrazem. ostatně, každý umělecký obraz vede k tomu, co je za obrazem a současně přítomno v něm, přímo před lidským zrakem, kterému však vždy o nejnepatrnější krůček uniká. to je, velmi hrubě opsáno, to, jak si představuji ikonickou podstatu i filmového uměleckého obrazu. Godard svedl zkrotit filmové prostředky do zábavné, intelektuálně rozvíjené autorské deklarace s politickými obsahy a (co víc!) nijak se při tom nezpronevěřil kráse neodmyslitelně vlastní bezprostřednímu obrazu jako takovému, zobrazování jako takovému, filmování. nehledě na to, že Godardovy obrazy jsou často velmi příkře aranžované, nebo nepůvodní, kompilované, jak už je mistrovým zvykem. () (méně) (více)