Socialismus

VŽDY SE ŘÍKÁ, ŽE POROVNÁVAT JDE JEN TO, CO JE POROVNATELNÉ.... VE SKUTEČNOSTI ČLOVĚK MŮŽE POROVNÁVAT JEN NEPOROVNATELNÉ S NEPOROVNATELNÝM...... /// To jsem si takhle řekl, že jsem dlouho neviděl žádnou pičovinu..... V SOUČASNOSTI SE ZMĚNILO TO, ŽE HLUPÁCI ZAČALI BÝT UPŘIMNÍ... Je to pěkně – jako celek - (vlastně jako všechno...) rozmrdaný! Prase a filosof, aby se v tom vyznali! Ale jestli chcete potrápit svou psychiku podivnejma obrázkama, myšlenka a rachotem – nechť je tahle cesta za geometrií ve všech formách svobodná, stejně jako povídání si pomocí myšlenek. Veliké duchem... (ovšem nicka jako já, tohle nemůže ocenit...)....obrazovej a zvukovej bordel (tohle je moje pravý ,,já“!)... Naštěstí taky slezou z moře na pevninu, kde je to obrazově přívětivější, ale ideově stejně rozjebaný.... ovšem posledních 15minut!!!! TOHLE jsem od toho očekával !!!! (A kdy jsi viděl naposled nějakou pičovinu ty???) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z francouzštiny mám za úkol seznámit se s významným představitelem tzv. ,,nové vlny“. 2.) Místo s kamarády se scházím s ,,nicotou“. 3.) Makám na benzince, čtu Balzakovy Ztracené iluze a stojan hlídá lama (ne šéf...myslím to zvíře!). 4.) Thx za titule ,,hansolo1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.12.2011)

Na tento film se dá nahlížet z několika pohledů, od nadšených až po skeptické. Každopádně je to zajímavé subjektivní zamyšlení o stavu společnosti, svobody, morálky a demokracie. Evropa je zde zúžena do prostoru Středozemního moře, která je kolébkou takzvané západní civilizace a stylu života většiny dnešního světa, konkrétně i Evropy. Je zde kritický pohled na historii, plnou totalitních diktatur a jejich vyhlazování nežádoucích a spikleneckého obohacování. S pozoruhodnou hravostí a se zajímavou invencí je bráno heslo: svoboda-rovnost-bratrství. Vznešené heslo je aplikováno na rodině, která je základním kamenem společnosti. Zastavení na cestě v Egyptě, Palestině, ukrajinské Oděse, Řecku, italské Neapoli a španělské Barceloně jsou plná historií válečných konfliktů, dávných filmových úryvků a nadějí v budoucnost. Z postav je nutno zmínit bývalého nacistu Otto Goldberga (Jean-Marc Stehlé), zámožného muže současnosti, ruskou agentku Olgu (Olga Riazanova), pátrající po části zmizelého zlata, rodiče Catherine (Catherine Tanvier) a Jean-Jacques Martin (Christian Sinniger) se svým svérázným výkladem hesla na dětech Florině (Marine Battaggia) a Lucienovi (Gulliver Hecq), a členky francouzského třetího televizního kanálu (Élisabeth Vitali a Eye Haidara). Je to pozoruhodná úvaha, myšlenka, obraz, píseň. Kritické, a přesto plné naděje. Zoufalství a smutek, a přesto plné víry. (28.06.2012)

Pocit, že sleduji variaci na Plešatou zpěvačku Eugena Ionsca, byl trvalý, intenzivní, nepolevující a dost mrzutý, protože o absurdní drama se nejedná. Godard nejspíš nechtěl hovořit o problémech mezilidské komunikace, ale chtěl sdělit závažné myšlenky. To by ale nesměl být takový egoista a experimentátor, aby 99 % populace bylo vyšachováno z možnosti porozumět jeho slovům. Nakonec se z toho stává čekání na Godota, který by přinesl nějaké vysvětlení nějakou vnitřní koherenci, ale je to marné. Na diváka se tu drze a z vysoka kálí. Tohle není důvod, proč mám rád filmy. (03.11.2010)

Inflace zobrazení. Totální dedramatizace. Krajní absurdita. Porušení všech kinematografických kánonů. Babylonský zmatek. Výsměch říznutý don't-give-a-fuckismem. Mám vlastní verzi o tomto filmu - Godard se povozil na výletní lodi, přičemž zčásti drze, zčásti utajeně natáčel tu na mobil, tu na videokameru jak své souputníky, tak cizí pasažéry, turisty a výletníky – kdo mu přišel pod ruku – a pak to vše sestříhal, nazval to filmem, poslal to na festival pod značkou "Godard" a vrátil si tak peníze za luxusní dovolenou strávenou na lodi. A protože "Godard" je tradiční uznávaná značka, všichni, kdo si tento výrobek koupí, raději umřou nudou, než by přiznali, že výrobek je jednoduše řečeno nepoužitelný. Je přece experimentálně dokázáno, že čím je dražší víno, tím více člověku chutná, i když mu nechutná vůbec. Citát: "... lidé, kteří nevědomky ochutnali dvakrát stejné víno, ale pokaždé jim byla oznámena jiná cena, měli větší potěšení z vína, o kterém věřili, že je dražší. Kdyby mírou potěšení byly pouze dotazníky vyplněné ochutnávajícími, efekt by mohl být přisuzován strachu ochutnávajícího přiznat, že nepozná lepší chuť dražšího vína. Vědci ale také naměřili, že konzumace domněle dražšího vína vede k větší aktivitě v části mozku, která bývá spojována s pocity potěšení. Zdá se tedy, že dražší vína nám chutnají více, ovšem ne pro svou objektivní kvalitu, ale právě pro svou cenu. Kdo není znalec, kvalitu nepozná. Přesto o ni ale stojí, a tak ji odhaduje z ceny. Nabízí se otázka, v kterých dalších oblastech platíme za domnělou kvalitu, ačkoli tu skutečnou neumíme rozeznat." (konec citátu). Profesor ekonomie Antonio Rangel se přiklání k evolučnímu vysvětlení: Lidé k tomu, aby přežili, museli spoléhat i na zkušenosti jiných a přebírat je. Takže když jim někdo sdělí, že něco je pro ně dobré (a cena je symbolem této informace), tak tomu snáze uvěří. Také potěšení z filmu se dá ovlivnit - již dřívější pokusy ukázaly, že lidé lépe hodnotí takový film, o kterém už před jeho zhlédnutím slyšeli, že je dobrý. (viz http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=519937). Neplatí snad totéž i v případě "konzumace" Godarda? Tento režisér, který v roce 1960 stál u zrodu francouzské "nové vlny", získal tenkrát ceněnou pověst kinematografického revolucionáře, a tato pověst-doporučení dodnes působí na mozky diváků, obzvlášť těch, kdo nechtějí zapadnout do průměru či platit za neznalce. Naštěstí nemusím být znalec za každou cenu. Ano, byla jsem zvědavá na to, co Godard řekne o socialismu, ale zjistila jsem, že to jsou jen senilní útržky bývalé slávy - jak Godarda, tak i socialismu. Po třech dnech se mi toto "víno" úplně vypařilo z hlavy a žádná lítost se nedostavila. (27.01.2012)

Godarda mám hodně rád, ale tenhle jeho film... no fakt se to nedá. Nedokážu uvažovat o něčem, co okázale odmítá chtít vzbudit zájem... takže ho skutečně nevzbuzuje. Rád bych to odpálkoval nějakým chytrým argumentem, ale nejsem toho schopný. Prostě mě to hezky postaru nudilo. Naštěstí se Costa Concordia potopila, takže dvojka nebude. (14.12.2012)