Giulietta a duchové
-
Giulietta degli spiriti
-
Juliette des esprits
(Francie) -
Giulietta a duchovia
-
Juliet of the Spirits
Komedie / Drama / Fantasy / Romantický
Itálie / Francie, 1965, 137 min
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaObsah
-
Film Giulietta a duchovia z dielne filmového mága Federica Felliniho je feériou o žene v domácnosti, ktorá sa chystá opustiť svojho neverného manžela. Príbeh, ktorý mal byť ženskou odpoveďou na autobiografickú snímku 8 1/2, je riadený reťazou voľných asociácií a snových výjavov. Prvý farebný film vo Felliniho filmografii sa vyznačuje pre režiséra typickými karnevalovými sekvenciami, rozprávkovou atmosférou a halucinogénnym príbehom. Hlavnú úlohu stvárnila režisérova manželka a hviezda jeho filmov Giulietta Masina. Spomedzi mnohých ocenení získala snímka i Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film. (oficiální text distributora)
Film Giulietta a duchovia z dielne filmového mága Federica Felliniho je feériou o žene v domácnosti, ktorá sa chystá opustiť svojho neverného manžela. Príbeh, ktorý mal byť ženskou odpoveďou na autobiografickú snímku 8 1/2, je riadený reťazou voľných asociácií a snových výjavov. Prvý farebný film vo Felliniho filmografii sa vyznačuje pre režiséra typickými karnevalovými sekvenciami, rozprávkovou atmosférou a halucinogénnym príbehom. Hlavnú úlohu stvárnila režisérova manželka a hviezda jeho filmov Giulietta Masina. Spomedzi mnohých ocenení získala snímka i Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film. Komentáře uživatelů k filmu (33)
-
Houdini
Oscar 2 nominace: Výprava, Kostýmy(26.3.2004)
-
sportovec
Ve své době byl pro mne tento Fellini zjevením. Bylo to zcela nové filmové umění, které jsem tehdy neznal. Otevírání oken do světa. Mnohovrstevnatá symbolická umělecká řeč, směřující do hlobokých vrstev podvědomí až nevědomí, působí i dnes velmi objevně. Ačkoliv ženský pohled je nesporně určující, mužský moment není zanedbatelný. Dojem, který svou interpretací ženské identity Fellini sděluje, je velmi mnohoznačný. V obecnějším záběru lze toto výrazné dílo chápat a posléze pochopit jako hluboký vhled do přediva mezilidských vztahů vůbec, jako informaci i jako výzvu nevzdávat se ani v sebesložitější situaci. Budoucnost vztahu Fellini - Massiniová-Massini (a) - ach, ty přepisy! - je pro tento případ kladná. V tomto ohledu Fellini vytvořil vlastně podstatně víc než jeden pozoruhodný film.(26.8.2007)
-
gudaulin
Typický Fellini, který soustřeďuje svoji pozornost na dekorace, kostýmy, bizarní postavy a obrovské množství symbolů na plátně, zatímco samotný děj je nepodstatný. Do historky ženy v domácnosti, která se vyrovnává s manželovou nevěrou, Fellini zasadil autobiografické prvky. Je to výrazně osobní film. Pro diváka je to pastva pro oči, byť vzhledem k množství snových scén a volnému tempu to určitě není film pro každého. Celkový dojem: 80 %.(17.5.2009)
-
Ony
Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná.(29.8.2007)
-
Vitex
není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...)(9.7.2005)
-
MIMIC
Film zahlcuje diváka obrovským množstvom vnemov, ktoré nestačí priebežne spracovávať, takže sa odovzdane (nerovná sa rezignovane) necháva unášať zdivočelou Felliniho fantáziou, ktorá napokon funguje omnoho lepšie než akákoľvek iná koncepčná stratégia. Ako zmysluplne vyjadriť postavenie hypersenzitívnej ženy, ktorá cíti, že sa rozpadáva jej manželstvo? Tristnou psychodrámou so srdcervúcou samovraždou na konci? Nie. Fellini - podobne ako neskôr Almodóvar - potrebuje veľa farieb a extravagancie. Giuliettini extrovertní príbuzní, priatelia a známi (možno s výnimkou manžela tajomnejšieho než všetky "spiriti") postupne splynú s inváziou extrovertných duchov vyvolaných chorobnou hrdinkinou predstavivosťou, takže Giulietta prestáva rozlišovať skutočnosť od fantázie. V širšom zmysle sa tak stáva človekom, ktorý zvažuje možnosti alternatívnych svetov a nekonvenčných riešení. Byť tak Giuliettou, zostanem v spoločnosti mačky-alkoholičky, chlastajúcej šampanské... Záverečná scéna našťastie nedáva žiadnu indíciu o skutočnej povahe akcie. Fellini úspešne eliminoval nielen logiku, ale i klasické rozprávačstvo, čím umožnil, aby sa do procesu percepcie plne zapojilo i naše podvedomie. Po záverečných titulkoch som skonštatoval, že som bol práve svedkom čohosi slávnostného. Na sofistikované thrillery založené na železnej logike a vykalkulovaných emóciách si nepotrpím, absencia príbehu mi bola vždy milšia, pretože krásne rozprávať sa dá i púhym obrazom. A duchovia nemusia len strašiť, niekdy prenášajú svoju blaženú arkadickú existenciu i na smrteľníkov. Pokiaľ im to smrteľníci dovolia.(29.6.2005)
-
Němi
Fellini mě nikdy neohromil a jestli jsem u nějakého filmu málem umřel, pak je to tohle.(12.7.2008)
-
GilEstel
Felliniho první barevný film nezapře svou experimentální uměleckou vizi. Snad nikdy jsem neviděl barevnější film. Vyžívání se v barevných kontrastech v kombinaci s nekonečnou nápaditostí kostýmů a scén, vytváří z filmu výtvarné dílo. Nenáročný a jednoduchý děj je kompenzován náročnou formou obrazu, libujícího si v abstraktních představách a spiritistických vizích. Prolínání skutečného a duchovního světa, jako zhmotnění ženské psychiky, podvědomí hlavní hrdinky. Giulietta Masina je středem dění. Její zdejší postava má jen málo z dřívější Gelsominy nebo Cabirii. Klaun a smíšek se téměř vytratil. Místo toho tu máme vážnou dramatickou roli, která je již ve své podstatě mnohem více depresivní. Prolínání snových představ traumat z dětství a nových traumat spojených s manželovou nevěrou, vytváří nekonečné bludiště vězeňského labyrintu, ve kterém je zamčen život Giulietty jako ve zlaté kleci. Samotný konec považuji za optimistický únik a cestu k novému začátku, stejně jako dříve závěrečný průvod muzikantů v Cabiriiných nocích. Snímek se zároveň vyznačuje dokonalou symbiózou obrazu a hudby. Spolupráce Nino Rota – Fellini zapůsobila znovu velmi silně, zde možná dokonce nejsilněji. Ačkoli je film beze sporu kvalitním hodnotným dílem, mně osobně zůstává bližší příběhová struktura Silnice nebo Cabiriiných nocí. 79%(6.9.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(26.1.2009)
-
GodComplex
Konecne! Prodiral jsem se vychvalovanou Felliniho filmovou sbirkou a stale ne a ne narazit na neco, co by potvrdilo jeho status legendarniho rezisera.. dokud jsem nevidel tohle! Extremne umelecky, kreativni, metaforicky, symbolicky film, prvni kousek Felliniho v barve a ze si to dukladne vychutnal - nadherny vizual, pestrobarevne lokace, kostymy a k tomu take poprve soundtrack Nino Roty o kterem muzu prohlasit, ze je vylozene kvalitni, protoze u jeho tvorby jsem take zatim jen nevericne kroutil hlavou a rikal si "co jako?". Stale jsem se divil, proc je Fellini jeden z nejoblibenejsich reziseru Davida Lynche, po tomhle kousku jsem to pochopil. Urcite hodne silna inspirace treba pro Twin Peaks, nebo i pro misty podobne ladene Kubrickovo Eyes Wide Shut. Ve zkratce - jednoznacne nejlepsi Felliniho film! Mam jedinou vytku - Giulietta Masina, ktera vypada vic jako prosla tetka a protivna ucitelka cestiny, nez herecka hvezda, ktera by mela utahnout cely film v hlavni roli, ale tim, ze je to cele pomerne haluz podobny detail brzy prestanete vnimat. 9/10(23.9.2011)
-
kagemush
Taková Felliniho intelektuální samohaná. Nebo co.(25.4.2009)
-
danecek24
23. Zlatý Glóbus za rok 1965 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Itálie(10.1.2009)
-
Hejtmy
odpad!Pokračování Osm a půlky s jiným hlavním hrdinou. Opět zmatené, nesmyslné a hlavně nudné. Úspěch Felliniho tvorby po roce 1963 mi stále zůstává záhadou. 10%(11.4.2011)
-
Cimr
Karnevalové sekvence, pohádková atmosféra a halucinogenní příběh? To zní skvěle, ovšem v praxi to vypadá tak, že tam kvůli stínům nikomu není vidět do obličeje, natřásají se tam zmalované děvky v nevkusných kostýmech a do toho hraje laciná hudba jak od cirkusu. A to vše tak hodinu a čtyřicet minut, zbytek tvoří jakýsi chabý pokus o děj. Podobně jako v Satyrikonu mám problém s tím, že výjevy jsou tak křiklavě nechutné, až mi je nepříjemné na ně koukat (což píše člověk, co dal filmu Pink Flamingos pět hvězdiček). Ranou Felliniho tvorbu mám rád, ale časem se posunul k nesnesitelným dlouhým pestrobarevným ukřičeným filmům plným nevkusných výjevů, které při nejlepší vůli nemohu považovat za kdovíjaké umění.(24.4.2012)
-
ad
silný a vysoce imaginativní film, jehož fantazie nemá omezení... jen mi dost vadily ty neustálé nevkusné klobouky Giuliety Masinové... nedokážu si představit, že by si na hlavu někdo dobrovolně nasazoval něco podobného :)(26.1.2006)
-
Sandiego
Ohromující vizuál, Massina ve své podstatě tajuplnější než všichni okolní duchové a její manžel, fantazie přetížená významy, která však spíše nutí nenechat se svazovat a lehce prožívat, postava se pak otevře spíše intuitivně a o to autentičtěji. Nejlepší je Giuliettin vnitřní svět neredukovat do slov, v tomto případě by to byla neskonalá škoda, protože tento film stojí na obrazech, barvách, jedinečnosti filmové řeči. Zmůžu se jen na konstatování, že mě osobně jsou přeci jen bližší dva předchozí Felliniho opusy se společenským přesahem a všelidskými dopady a co se týče postav, tato Giuiletta pro mě nedokázala překonat ani Gelsominu ani Cabirii, jakkoli seznámení s ní bylo hluboké.(16.3.2011)
-
OHI
Krásná výtvarná režie, krásné kostýmy, krásná Guilietta Masina...ale na můj vkus byl konec až příliš halucinogenní.(31.5.2006)
-
mortak
Vítejte v duši a fantazii hluboce ale naivně věřící vdané ženy trávicí svůj život čekáním na manžela. Myslím, že to Fellini nemohl natočit lépe.(17.9.2008)
-
gabin(a)
Tento film mě totálně okouzlil, úplně vším. Barevností, která míchá eleganci a nonšalanci s křiklavostí a kýčovitostí. Příběhem, který by se dal odvyprávět za pět minut nebo by se z něho dalo udělat nudné psychodrama. Figurkami přátel, celou atmosférou, typicky felliniovsky rozpustilou, bláznivou, magickou, se špetkou jakési uštěpačnosti a nadhledu. A nad tím vším pluje Giulietta Masina s tím nepopsatelným výrazem tváře, jaký nemá žádná jiná herečka na světě a pro který ji miluju. Je to směs jakési holčičkovské naivity a dobroty a babičkovské shovívavosti a chápavosti plus cudného rošťáctví obou dvou. Myslí si svoje a je nad věcí. Myslím, že takhle se koukala i na svého Federica:-)(28.5.2010)
-
danoo
Felliniho film, ktorý bol svojho času odmietnutý feministkami hovorí o vnútornom konflikte a tajných túžbach ženy v domácnosti.(25.7.2006)
