Čas, který zůstává
Le Temps qu'il reste
Il tempo che ci rimane
The Time That Remains
Režie:
Elia SuleimanScénář:
Elia SuleimanKamera:
Marc-André BatigneHrají:
Ali Suliman, Saleh Bakri, Elia Suleiman, Menashe Noy, Tarik Kopty, Doraid Liddawi, Ehab Assal, Majd Bitar, Ziad Bakri, Alex BakriVOD (2)
Obsahy(1)
Intimní, částečně autobiografický film, složený ze čtyř epizod. Film pojednává o každodenním životě Palestinců, žíjících jako menšina ve své vlasti, v letech 1948 až po současnost. (Rafik)
Recenze (19)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $949,794║ ()
Dvě rodiny v jednom bytě, to obvykle nedělá dobrotu. Dva národy v jedné zemi, které mají radikálně opačné představy o tom, kdo by tu zemi měl řídit, dokonce i o tom, kdo by v ní měl žít a jak by se v ní měl chovat - tak to už vážně zavání průšvihem. Čas, který zbývá je intelektuálně laděná groteska o tom, že soužití dvou kohoutů na jednom smetišti, kde jeden z nich má jasně navrch a neváhá v případě potřeby bolestivě klovnout, má pro toho slabšího nepříjemné následky. Jde o typickou festivalovku, která má šanci oslovit alternativce, kteří rádi ochutnávají z dosud nepoznaného. Snímek je vlastně autobiografickou kronikou života dvou generací Palestinců na okupovaných územích od vyhlášení státu Izrael až po intifádu. Elia Suleiman používá absurdní nadsázku, takový lehce kafkovský styl odcizení člověka, který dlouhá léta žil v exilu a teď se vrací do země, která mu sice nepatřila ani dřív, ale teď jí navíc po létech odloučení ani nerozumí. Nejlepší mi přišla první část popisující s hořkým nadhledem občanskou válku z roku 1948, kdy Arabové s orientálním přístupem k povinnostem nedokázali čelit racionalitě, organizaci a odhodlání Izraelců. Postupně mi ale ten trochu abstraktní styl vyprávění začal být na obtíž, takže jsem nakonec skončil u 3* a 65 % celkového dojmu. ()
Čas, který zbývá je nepochybně zajímavý film, u kterého jsem však zalitoval, že ho Elia Suleiman nepojal CELÝ primárně jako komedii, protože dle první poloviny a zvláště úvodních scén na to jednoznačně měl. I samotný Suleiman s věčně stejným nasazeným výrazem se do absurdně laděného úvodu nesmírně hodil, zatímco při návratu na scénu s hlavní postavou v pozdějším věku funguje Suleimanův „jednovýrazový“ výkon již v rámci pohnutého dramatu rozpačitěji. Překvapeně jsem čuměl, jak lze z příběhu na pozadí dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu vytěžit absurdní komedii, hltal jsem každý záběr s vtipně naaranžovaným prostředím, postavami, hereckými výkony, přítomnou absurditou, přesně načasovanými vtípky a nadsázkou v neškodné úrovni. Především celá část z roku 1948 mi v tomto ohledu připadala skvělá, originální a ač se začíná atmosféra přesouvat i k dramatičtějším momentům, vždy ji zas osvěží prostřih na výjev absurdního rybaření ve dvou s přihlížením příslušníků policie nebo svérázné proslovy souseda. Největším problémem za mě je, že si film nedokázal udržet stejně nasazenou vysokou laťku a v poslední půlhodině s často totální změnou atmosféry se nevyhl zdlouhavosti i prázdným záběrům. Závěrečné poselství s návratem do města, v němž současná mládež holduje pouze zábavě, pouští si z mobilu muziku, která pro ni tvoří hlavní prioritu, a zvysoka kašle na jakékoliv restrikce, zatímco předchozí generace prožívala mladí v nejistotě a strachu, vnímám jako zajímavé, především z pohledu navrátilce do rodné krajiny po letech. Ale v této chvíli se už Suleimanův film dávno nacházel ve fázi, kdy jsem pokyvoval s hlavou „ale ano, je to zajímavé i ke konci“, zatímco první půlhodina se u mě rovnala častému nadšení. Skrze tu nevyrovnanost a slabší místa tedy film vidím zatím jen na silné 3 hvězdičky, ale oproti jiným stejně hodnoceným filmům je tady možné, že se k němu ještě v budoucnu vrátím. [70%] ()
ocenenia : MFF Cannes 2009 - nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ MFF Mar del Plata 2009 - Najlepšia réžia (Elia Suleiman) ()
Je strašně fajn, když pohnuté osudy nejžhavějšího ohniska sváru v dějinách světa vyprávíte s lehkým úsměvem na rtech a hlubokým žalem v srdcích vystupujících postav. Bez patosu a více než o Palestině o vztahu jednoho chlapce ke svým rodičům. Jak prohlásil sám Elia Suleiman po promítání v Praze: "Zeptejte se mě na cokoliv, jen ne na politiku a Palestinu." Čas, který zbývá, už je krátký. ()
Musim říct, že hodně věcí mě tam pobavilo, na to že to mělo být drama. Pro mě to byla spíš černá komedie o pohledu jednoho člověka na historii Palestiny. Film mě velice mile překvapil! ()
Dnes už by ten film asi dopadl jinak.Za tu dobu od natočení se řádně pohnuly dějiny.Ale já jsem se pobavila.Spíš mi to přišlo jako groteska.Nebrat film moc vážně.Oprostit se.Jinak se zabředne do politické polemiky a to je nadlouho. ()
Novodobá historie Palestini v kocce. Něco je dosti trefné, něco veselé, něco smutné. Po slušném začátku to pak jde celkem dolu a to přesně v době, kdy se na scéně objeví sám režisér. Takový průměr, čekal jsem asi více. ()
Občas tam cosi humorného bylo, ale měl jsem ten problém, že jsem nepochopil, že se jedná o jakýchsi pět samostatných epizod, takže jsem po celou dobu hledal souvislosti, které tam zřejmě nebyly. Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že takový život asi Palestinci svírání Izraelem denně žijí, nevidí dne ani hodiny, kdy se může jejich život změnit, přesto se snaží žít normálním životem. ()
Ta jedna hvězda je za scénu, kdy izraelský tank střeží Palestince, vynášejícího odpadky. Jinak - kdokoliv ze štábu by snad tu roli dokázal zahrát lépe, než režisér osobně. ()
To si takhle člověk pustí v jednu ráno televizi a narazí na ČT Art (která by si mimochodem zasloužila celodenní program) v rámci klasického nočního projíždění těch zhruba 70+ satelitních programů, na kterých je v jakémkoliv jazyce nějaký obsah, co není teleshopping nebo něměcké sms porno a zrovna začíná nějaký film, jakýsi Čas, který zbývá. Říkám si, že tomu teda dám šanci, čehož záhy trochu zalituji, jelikož se na obrazovce obejvuje nějaký arabský klikyhák, ale jen na malou chviličku, protože hned první scéna s poněkud zmateným hrdinným vojákem-osvoboditelem mi vykouzlila úsměv na rtech, který tam zůstal až do konce. A pokud film dokáže spojit humor s tak vážným tématem, jako je Izraelsko-palestinský konflikt a odvyprávět příběh jedné obyčejné rodiny, který zároveň shrnuje skoro 60 let historie jednoho problematického státu, tak si plný počet zaslouží. A ty židy, co dali méně jak tři hvězdy, bych poslal trochu zkoncentrovat, protože očividně nedávali při filmu pozor! ()
Absurdní humor mám rád, ale neměla by mu ze šosu crčet propaganda. Taky mohl režisér odolat pokušení zahrát si v životopisně laděném snímku sám sebe, moc dobře nehraje. Ale pár povedených momentů se najde, výborná je třeba asijská hospodyně/pečovatelka a její kouzelná angličtina. ()
Absurdně laděný film, v některých scénách sklouzávájící téměř až k grotesce, snažící se nám podat a vysvětlit ten velmi vážný a nikdy nekončící spor o to, čí je to vlastně země. Ta snaha o skloubení té vážné a humorné složky trochu skřípe, ale jinak to není vůbec špatné. 70% ()
měl jsem docela obavy, že to bude nudné, ale byl jsem příjemně překvapen, jak svěží film to byl. S humorem a nadhledem zachycuje vážné a dramatické události. Je to opravdu výrazně vtipné, spíš černohumorné, to je přístup, jaký mi sedí. Nápadité, s exotickou, ale přitom příjemnou muzikou. Naprosto oprávněně si zaslouží film vysoké hodnocení. Plný počet jsem nedal jen proto, že pár scén bych přece jen zkrátil, případně zcela vypustil. Rozhodně ale výborný film ()
Tahle tématika mne zajímá, ale nějak mi unikalo, kdo je kdo. Snad za to mohou ta exotická jména, nebo ty titulky. ()
Velmi černý a absurdní humor, který není vždy úplně stravitelný. Spíše než souvislý film je to takový sled výrazně stylizovaných a expresivních výjevů z života v Nazaretu od židovské okupace v roce 1948 do současnosti. Několik výborných scén, jako třeba tlustá asijská hospodyně zpívající píseň z Titanicu, hlaveň tanku sledující kroky Palestince vynášejícího odpadky nebo skok o tyči přes zeď. Nejhorší jsou naopak ty scény, kde se pět minut nic neděje, někdo někde sedí a někam bez výrazu čumí. Strnulý či rezignovaný výraz hrajícího režiséra, jeho matky a otce a vlastně i nálada celého filmu evokuje šílenou bezútěšnost života palestinských Arabů. ()
Beze slov výmluvný, ironický a hořký film. Žádná politická agitka, ale možná dost přesná výpověď o tom, co je to být palestinský Arab a jenom tak smutně rezignovat. Mě to dost nadchlo. Jo, a nádherná hudba! ()
Filmovo divadelný exkurz do histórie strát duše krajiny. Krásny, univerzálny obrazový slovník. Palec hore. ()