Obsah
-
Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. (oficiální text distributora)
Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. Komentáře uživatelů k filmu (46)
-
Marigold
Film, který příběhově volně sousedí s Amarcordem, ale opravdu volně "dvakrát podtrženo". Vypravěčsky sevřené příběhy z malého města nahrazuje chaotický svět velkoměsta. Mladý jinoch přijíždí do italské džungle plné života, světel a křiku a společně se změnou prostředí se mění i Felliniho režijní styl. Roma je dílo na pomezí dokumentu a hraného filmu, dovedně pracuje s rychlým střihem, vrstevním dialogů a tříští nejrůznějších scén. V kabinetu kuriozit velkoměsta se prolínají nejen příběhy mnoha lidí, ale i dvě časové roviny – minulost (s Peterem Gonzalem Falconem v roli jinocha, poznávajícího taje Říma) a "současnost", ve které se přímo temazituje natáčení filmu (hlavní roli hraje sám Fellini). Ve změti hlasů a událostí nezaniká Felliniho talent pro vypointovanou situaci (naprosto geniální přehlídka církevní módy, objev zachovalé římské vily v podzemí města). Roma je vskutku mistrovské dílo, které je v jedné rovině plastickým vyobrazením života v matce všech měst, v rovině druhé metaforou civilizace, která na jeho základech povstala. Nevšední film pro nevšední chvíle... :o)(25.1.2004)
-
Superpero
Klasický Fellini - uřvané a bez příběhu, jenže teď je to podané ještě v mnohem nudnějším balení než jindy. Chvílema jsem fakt usínal nudou, chvílema jsem byl znechucen. Nevím co má Fellini furt s těma ošklivejma a tlustejma ženskejma, že je pořád obsazuje. Zde konkrétně scéna s nevěstincem je opravdu sbárkou těch nejodpornějších košťat. Film o ničem s naprosto zbytečnými scénami a vlastně vším. Akorát snad ta církevní módní přehlídka se povedla. Btw Marcello Mastroianni byl asi velice dobře namaskovanej, protože jsem ho vůbec nezaregistroval.(23.5.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $120,000║(28.5.2010)
-
novoten
Co jsem si měl z Říma vzít? Proč se střídají krásné obrazy, které mi v mysli zůstanou velmi dlouho (mizející fresky) s předlouhými nudnými výjevy, ke kterým marně hledám klíč (kabaret)? Co mají znamenat odosobněné scény, které nijak nesouvisejí s myšlenkou, která doposud vedla vyprávění? Nebo je to opravdu jen pocta milovanému městu? Snažil jsem se, ale těmihle hradbami mi asi proniknout nepřísluší. Fellini tak pro mě nadále znamená jen Amarcord.(22.5.2006)
-
Hellboy
Povedený mix několika nesouvisejících historek, které se spíše volně točí kolem Římu. Nejvíc mě zaujala večeře a dost ulítlé bylo i kabaretní představení.(17.5.2010)
-
sud
Z filmu "Řím" mám rozpačité pocity. A původcem těchto pocitů je značná nevyrovnanost jednotlivých příběhů, které jsou součástí celkem pěkné mozaiky vyprávění samotného režiséra o svém milovaném městu. Již začátek dává divákovi znát že nepůjde o ledajaký film, ale o umělecký film. Film zcela jistě vyniká režisérským uměním Federica Felliniho, který byl zajisté mistrem svého oboru. Scény z kabaretu za pořvávání místních vobušků jsou dosti vtipné. Ve scénách z bordelu vystupují strašný štětky a snad "ty nejhezčí holky z vošklivince":-), ale zřejmě tam byl takový personál, nevím. Neuspořádaná časová prodleva mezi jednotlivými pasážemi mi více sedla v Leoneho "Tenkrát v Americe", ale nechci srovnávat. Však ke konci přišla scéna s církevní módní přehlídkou, která mi vůbec nesedla. Nejsem konzumní divák a mám rád umělecké filmy, ale tohle je na mě silné kafe. Na konec přišla parádní scéna se spoustou motorkářů, kde se ukázala precizní kamerová práce. Když to shrnu, "Řím" je dobrý a kvalitní film a Federica Felliniho si velice vážím. Je jen značně nevyrovnaný. I přes tu nevyrovnanost se mi to (až na ty ženský z bordelu a scénu s církevní módní přehlídkou) celkem líbilo a dávám tři a půl.(23.5.2006)
-
Dan9K
Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií.(27.12.2006)
-
Silas
Felliniho vzpomínkové filmy mě nikdy moc nebraly, je to shluk tu více, tu méně zábavných scének a postřehů, které však po čase z paměti vymizí. Na druhou stranu z toho vyplývá výhoda, že pokud s vám snímek líbí, není problém se na něj dívat častěji dokola... Jako pocta svému městu je Roma určitě skvělá - kdybych byl Ital, chodil bych jak páv - ale Federico by měl přidat ještě něco pro své diváky. P.S. Mastroianniho jsem za celou dobu nespatřil :-((22.5.2006)
-
Legas
Jestli bych nějakému začátečníkovi (také se počítám do klubu), který si chce začít tykat s filmovým uměním, chtěl doporučit "zkušební" Felliniho film, pak bych jej nepochybně odkázal na Řím. Film, jak je u "mistra" zvykem, boří hranice zaběhnutého filmového tvaru, a narozdíl od Satyriconu tak činí divácky srozumitelnější formou. Sice se mi opět stalo, že jsem se po mrknutí okem mimo obrazovku ocitnul na chvíli doela mimo mísu, ale posléze jsem se naštěstí opět našel. Jestli máte zájem vidět opravdový Řím, nezastřený turistickým pozlátkem, je vám film k službám.(23.5.2006)
-
k212
Kupodivu jsem byla unešena i z tohoto podivně dokumentárního filmu o Římu, vlastně se mi zatím zdá nejpřístupnějším dílkem od Felliniho. Je to také dáno občasnými vskutku humornými situacemi (ono totiž vidět přehlídku církevních šatů - to se jen tak nepoštěstí, nebo Felliniho kterak deklamuje, že ti studenti kritizují film, který právě natáčí...). Roma chvílemi však i kritizuje a nostalgizuje - mizející fresky vykutané krtkem v nově stavěném metru, toho jsou jasným příkladem. Jen mě takříkajíc zaskočila šišlavá angličtina ... (nepochopení z mé strany - nebo to byl zase jen vtip???). Film je poctou i kritikou Říma zároveň, je také poctou a kritikou italskému temperamentu, je to vizuálně a audiálně (ruchy velkoměsta hrají velkou roli) úchvatný film, sice bez děje, ale s poselstvím.(23.5.2006)
-
LiVentura
Klasika.(23.7.2008)
-
Vitason
Felliniho obraz města je asi jako život ve městě sám-trochu chaotický.Režisér poskládál několik svých vzpomínek a zážitků za sebe a ač většinou neukazuje největší krásy města, přistupuje k práci s velkou láskou, ale u takového filmu nelze být objektivní.(27.12.2006)
-
RHK
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(3.9.2011)
-
Pacco
Pochopit Felliniho tendence. Rok/dva před Amarcorden se rozhodl zmapovat život města Říma. Udělat to opět s grácií hodnou mistra vyhroceným myšlenek. Příběh se snaží srovnávat (nebo snad jenom postavit vedle sebe) minulost, sladkou dobu Felliniho dětství, více nastíněnou v Amarcordu, a dobu 70.let, kdy je všechno jinačí, extrémnější, než za starých, dobrých časů. Všechno je odosobněné, lidé jsou pouhými hosty v mistrově vizi. Ale pro mne nezůstane otázkou, jakou dobu má mistr raději-stará dobrá léta. Užo tou přehlídkou vatikánských oblečků, která je dovedená do bizarnosti, dokazuje, že některé fresky by se neměly odkrývat. Protože pak jejich krása rychle vybledne ve vichru moderní doby. Vývoj se nedá zastavit a tak nám nezbývá, než se aspoň přizpůsobit jízdě po památkách.(19.7.2006)
-
Aky
Je třeba být připravený a smířený se zvláštním tvarem na pomezí mezi uměleckým dokumentem a povídkovým filmem s absencí silnějšího příběhu. Pak je to pěkné, hlavně filmařsky dokonalé po formální stránce.(9.5.2010)
-
Flego
Príznačné pre felliniovskú originalitu je cirkevná módna prehliadka. Láska k svojmu mestu Rím bola určite lepšie vyjadrená v Amarcord-e, bohužiaľ v tomto prípade Fellini-nefellini, dávam dve hviezdičky.(22.3.2010)
-
Exkvizitor
Můžu to být způsobeno několika promilemi alkoholu, který koloval onoho večera v mé krvi, ale přiznávám se, že Mastroianniho jsem v tomto filmu vůbec neviděl (!) a pokud si vzpomínám, tak Fellini je v záběru asi dvě vteřiny z celé stopáže. Jinak Řím je snímek velmi zvláštní a nejlépe popsatelný asi slovy typu filmová anarchistická koláž či svérázná filmová esej prosycená italským temperamentem. - Není zde žádná ucelená narace, ale pouze řada vzájemně se střídajících a prolínajích výjevů, které (prosyceny typicky felliniovským magickým realismem) představují Věčné město zhruba v rozmezí 30. - 70. let, kdy zjišťujeme, že výjevy masových fašistických přehlídek vystřídaly pláně plné hippies apod. - Inu, pozoruhodný film.(24.11.2005)
-
ork
For ME 88%(2.8.2007)
-
GilEstel
Felliniho svět je světem sám pro sebe. Ne každý do něj vstoupí, ale komu se to povede, již ho nechce opustit. Film Řím je pocta městu, jako živému organismu. Organismu, který vzdoruje infekci fašismu let 40., stejně jako nárůstu automobilové dopravy let 70. Genius loci prostřednictvím poezie obrazu jako by nahrazoval strukturovanou dějovou linku. Nesledujeme děj. Všímáme si míst a drobností, které bychom jinak při sledování děje nerozpoznávali. Fellini nás učí číst v anonymitě davu osob, čímž nám více přibližuje skutečný svět než sebelépe nalinkovaná dějová kostra. Učí naslouchat. Neurčité jednání osob bez znalosti konkrétní příčiny do značné míry relativizuje koloběh všedního života a nutí k nadhledu. K nadhledu z pozice věčného města. Jemné melancholické podbarvení s lehkým sentimentem ke všemu Italskému vytváří vyšší mimoobrazovou hodnotu. Myslím, že kdo miluje Itálii, musí milovat Felliniho. 70%(28.6.2011)
-
Skip
Felliniovsky zběsilé obrazy, jimiž nám chtěl představit Věčné město. Nevím, kam na takové typy figur chodí, zejména prostitutky jsou vskutku "reprezentativní kusy". Nijak zvlášť mě tento film nezaujal, ač mám Felliniho velmi rád. A musím říct, že katolická církev dostala opět pořádně na prdel.(31.5.2006)
