Plakáty
Obsah
-
Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (46)
-
saladín.
Fellini ocistec neorealizmu burajuci, Titan Chaos na filmovy Olymp nonchalantne stupajuci. Oslava - coho? Zivota? Okamihu? Vsetkych momentov minulosti s premostenim do mensej, no nepochybne rovnako zaujimavej buducnosti? A co tak vsetko naraz? Slovicka su tu ako v tej prislovecnej pantomime hudby. ROMA treba v prvom rade VIDIET. Zaverecnu sekvenciu povazujem za jednu z najgenialnejsich filmovych orgii vobec (podobne ako nadpis na Let it Bleed: PLAY LOUD). A ta prehliadka, ci objav starovekeho domu - to su samy o sebe komplexne umelecke diela par excellence. Ten chlap pouzije vrtacku ako znasobeneho nositela deja a zaroven hudobny nastroj! Boze! Federico---wherever you are, hope you are well.(17.2.2008)
-
smrtubohem
Netroufnu si dát méně než za čtyři, ale pravdou je, že film je mega náročnej, a hodně těžko zkousnutelnej. Neznám nikoho v mým věku, kdo by film viděl až do konce. Umělecká úroveň je neoddiskutovatelná. Poprvé jsem u filmu skoro umřel napůl nudou a napůl v kruté křeči nechápuabsolutněočemtenfilmjeismu, scéna s přehlídkou církevníků s roztodivných oblecích a kostýmech mě naprosto odrovnala. Vyzdivhl bych hodně zvláštní hudbu, která mě ještě víc a víc podlamovala nohy. Asi nikdy nebudu Felliniho skalní fanoušek, ale musím přece jenom smeknout, byť to fakt není můj šálek kafe.(26.2.2009)
-
Kokska
Kouzlo italské klasiky zřejmě nikdy nepochopím :-/(2.9.2010)
-
gizi
fascinující, živočišné, nabité atmosférou. Je tak plné, že se zdá až příliš dlouhé, scénu s princeznou a módní přehlídkou bych vypustil. Jednalo se o verzi 114 minut pro zahraničí (chybí rozhovory s Mastroiannim a Sordim aj.). Opět se ukazuje genialita Felliniho. 90% a 5*, 16.1.2011 viděno podruhé po pár letech. Nesmím opomenout opět výbornou muziku - Nino Rota.(17.1.2011)
-
strycekmaso
Jeden z nejlepších Felliniho filmů. I když to nemá skoro žádný děj, je film skvělý. Film je dělán skoro dokumentární formou. Jediné co mi tam vadilo byla ta část s těmi archeology. Výborně natočené a zahrané.(22.11.2011)
-
raininface
Nikdy nezapomenu, jak jsem jako kluk zíral s hubou otevřenou na ty scény, ve kterých se promenádovaly skoro nahý baby v bordelu. Baúúúúúúúúúúúú... DPZ: 14.12.1973.(15.3.2012)