Silnice
-
Strada, La
-
Cesta
-
Road, The
Drama
Itálie, 1954, 108 min
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaObsah
-
Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z Assisi o pokore, spokojnosti, poníženosti a prostote ducha. Krajiny z CESTY, zvláštny svet drevených plotov, pustých pozemkov a lúk, popri ktorých tiahne Zampano s Gelsominou v predpotopnej motorke s vozíkom, sú odrazom vnútorného sveta protagonistov. Zampano na ceste surovo napadne Matta - Blázna, ktorý tu opravuje svoje auto a - zrejme nechtiac - ho zabije. Gelsomina upadne do tichého šialenstva, Zampano ju jedného dňa spiacu opustí. Keď o pár rokov neskôr narazí na stopu medzitým už mŕtvej Gelsominy, znenazdajky ho prepadne zúfalý pocit strateného života a vlastnej osamelosti. Fellini sa tu síce nezbavuje inscenačných princípov typických pre neorealizmus, no na rozdiel od neorealistických filmov kladie väčší dôraz na vnútorný svet než na vonkajší. V dobe vzniku film triumfoval po celom svete a Fellinimu a Masine priniesol veľkú slávu. (oficiální text distributora)
Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z Assisi o pokore, spokojnosti, poníženosti a prostote ducha. Krajiny z CESTY, zvláštny svet drevených plotov, pustých pozemkov a lúk, popri ktorých tiahne Zampano s Gelsominou v predpotopnej motorke s vozíkom, sú odrazom vnútorného sveta protagonistov. Zampano na ceste surovo napadne Matta - Blázna, ktorý tu opravuje svoje auto a - zrejme nechtiac - ho zabije. Gelsomina upadne do tichého šialenstva, Zampano ju jedného dňa spiacu opustí. Keď o pár rokov neskôr narazí na stopu medzitým už mŕtvej Gelsominy, znenazdajky ho prepadne zúfalý pocit strateného života a vlastnej osamelosti. Fellini sa tu síce nezbavuje inscenačných princípov typických pre neorealizmus, no na rozdiel od neorealistických filmov kladie väčší dôraz na vnútorný svet než na vonkajší. V dobe vzniku film triumfoval po celom svete a Fellinimu a Masine priniesol veľkú slávu. Komentáře uživatelů k filmu (83)
-
Houdini
Oscar 1 : Cizojazyčný film + 1 nominace: Scénář. . . . Zlatý Lev - výběr(26.3.2004)
-
Matty
Chtěla jenom tančit, bavit, milovat a být milována. A zasadit nějaká rajčata. Vážně toho chtěla tolik? Klaun, po jehož tváři stékají hořké slzy – snílek, který procitnul do reality. Gelsomina. Giulietta Masina. Už jenom pohled do jejích velkých „manga“ očí vydává za tisíce slov. Tisíce slov, jejichž váhu si hrubiánský barbar Zampano uvědomí až příliš pozdě. Stále dál a dál, pryč od trvalých jistot uhánějící silnice je agresivně červenou nití příběhu, který s odstupem času nejspíš není nostalgický jenom pro Felliniho, který sám v mládí utekl k cirkusu. Není divu, že poválečnou Itálii vidí v příznivějších barvách než neorealisté, k nimž kdysi také patřil a kteří jej za tuto idealizaci odsuzovali. Přes „bigger-than-life“ tragičnost postav Masinové i Quinna, přes vědomí, že Silnice musela dojímat a dojímá diváky všech věkových i sociálních vrstev, jsem jen bez většího zájmu, bez jediné slzy dojetí, hleděl, jak ubíhá. Jak pomalu ubíhá. 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Kmotr, SeanLSD, GilEstel(29.6.2011)
-
gouryella
Filmova klasika Fefllniho se navzdy vryla do me pameti nesmirne "odpudivym" vykonem Anthonyho Quinna, jenz zahral sveho Zampana tak presvedcive, az jsem ho musel zacit jako postavu nenavidet.(1.8.2002)
-
Renton
Scénář: Federico Fellini, Tullio Pinelli(6.2.2010)
-
Shadwell
Martina Heideggera přivedla autenticita k životnímu omylu (krátké podpoře Hitlera v roce 1933), J.P. Sartra o třicet let později k marxismu a z Felliniho se stal mezitím zapálený socialista. I prozřel Fellini a opouštěl neorealismus s každým dalším filmem. Přispěl k tomu i Jung, jehož Fellini prostřednictvím autobiografie Vzpomínky, sny, myšlenky tehdy objevil.(6.10.2008)
-
Kulmon
Z počátku to moc nevypadalo, ale nakonec se z filmu vyklubal silný příběh z artistického prostředí, ve kterém hraje prim artista Zampano, který všehovšudy umí dvě čísla. Přitom dokáže ničit životy všech lidí kolem sebe, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ruka utrhne! Skvěle zahrál Anthony Quinn. Zajímavost: Film získal první Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film vůbec. *** Anthony Quinn vzpomínal, že původní plat měla být procenta z filmu. Z toho nakonec sešlo a připravilo ho to o mnoho milionů dolarů.(31.7.2008)
-
maxi6
.........Poválečná Itálie, těžké živobytí pro lidskou spodinu. Fellini v tomto sugestivním snímku vylíčil denodenní zápas obyčejných lidí o jejich přežití, mezilidské vztahy. Na rozdíl od fašistické filmové produkce, ve které se příběhy o chudých nenacházely, zde jsou mistrně a poeticky popisovány do puntíku. Vše je vlastně zrcadlově převrácený obraz k jeho dalšímu filmu Sladký život. Anthony Quinn jako "řeznický" hrubián a Felliniho manželka Giulietta Masina, se svoji hypnotizující, klaunovskou a milou grimasou jsou nepřekonatelní. Typicky neorealistický závěr filmu a dravá hudba dávají všemu nadhled a pravé kouzlo...............(1.4.2005)
-
Ingrid
Už když jsem Silnici četla, tak můj oblíbenec byl Blázen a ani po zhlédnutí se to nezměnilo. To je postava se všemi kladnými rysy - vtipná, neohrožená, upřímná, samotářská a přesto oblíbená mezi lidmi (jen ne mezi hajzlama), muž činu jednající bez přemýšlení a na vlastní pěst:o) O to víc nenávidím Zampana (neřeknu proč, bych toho hodně prozradila). Nevím jak to tak Anthony Quinn (Zampano) dokázal zahrát, že vážně celou dobu působí jako ten největší grázl, a ani u poslední scény jsem v něm nenašla nic, abych s ním měla soucit. K hlavní postavě - Giulietta Masina (Gelsomina) dokáže jedním pohledem člověka rozesmát i rozplakat, když se zadívá do kamery, tak jste připoutáni k jejím očím.....její nechápající (někdy z radosti, někdy z bolesti) kukuč může jen málokdo nechat bez povšimnutí. Ano, ano, opravdu moc příjemně vyprávěný příběh, jednoduchý, k zamyšlení, jeden z těch kam Fellini umístil i prostředí "jeho" milovaného cirkusu...a konec, konec je smutný...to když se Zampano z vyprávění tamní obyvatelky dovídá o osudu své Gelsominy, která, jak si příliš pozdě uvědomil, pro něj znamenala víc, než si myslel.(27.5.2005)
-
brit84
Nečekal jsem, že může být Felliny i příjemně stravitelný. Dojemný příběh o prosťáčkovi s velkýma očima a výbušném lamželezovi. Člověk by až řekl, že by se nima na jednu štaci taky vydal.(12.9.2011)
-
Trellíno
Samozřejmě uznávám jisté kvality tohoto velmi slavného Felliniho snímku, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě krom hereckých výkonů a povedeně vykreslené atmosféry poválečné Itálie nic dalšího nijak nezaujalo a celý film mě nechal velice chladným, natož aby ve mě dokázal vyvolat jakoukoliv potřebu alespoň trošku prožívat osudy ústřední dvojice.(27.12.2005)
-
Falko
Nie je to film pre kazdeho divaka a uz vobec nie pre divaka, ktory uprednostnuje skor komercne filmy, ku ktorym patrim aj ja, ale tento film sa mi jednoducho pacil. Mozno to bolo aj tym, ze Giulietta Masina si zahrala aj PERINBABU (1985) v Jakubiskovom filme a prvykrat som ju videl v inej ulohe, co bolo pre mna zaujimave, ale aj medziludske vztahy v tazkom zivote, kde ludia len tak tak prezivali a arogantne spravanie Anthonyho Quinna voci ostatnym ludom ma jednoducho zaujali. Neviem, ci bude Fellini patrit medzi mojich oblubenych reziserov, pretoze jeho AMARCORD (1973) ma az tak moc nenadchol, ako som ocakaval, ale vsak uvidim po zhliadnuti jeho dalsich filmov, ak sa mi naskytne prilezitost. Obaja herci Quinn a Masina zahrali svoje postavy velmi dobre a film ziskal i Oscara za najlepsi cudzojazycny film... 27.01.2010 ______ Anthony Quinn - (Zampano) +++ Giulietta Masina - (Gelsomina) +++ Richard Basehart - (Matto - blázon) +++ Aldo Silvani - (Pan Giraffe - riaditeľ cirkusu) +++ Marcella Rovere - (Vdova) +++ Livia Venturini - (Mníška) +++ Produkcia: Dino De Laurentis +++ Hudba: Nino Rota +++(27.1.2010)
-
lesumir
Jako by mezi mnou a Silnicí bylo tlusté zrcadlo, protože jsem se nedokázal do děje vcítit a nějak prožívat osudy hajzla Zampana a pošahané Gelsominy. Pro některé to určitě bude silný film, ale pro mě je to pouze vytříbeně našlehaná podívaná, ale já potřebuji víc, potřebuji to "cítit". Anthony Quinn hrál královsky, ale jeho postava se mi vážně hnusila, takže nemám vůbec chuť ho vychvalovat. Giulietta Masina jako mimozní pomocnice taky dobrá, ale mám ji radši v jiné poloze. Čekal jsem od Silnice mnohem víc, po Nights of Cabiria přišla spíš nuda a zklamání, ale význam toho filmu neodepírám. Na rovinu, zkazil mi náladu a budu nad ním muset přemýšlet.(29.10.2008)
-
sportovec
Cesta Felliniho k vlastnímu nezaměnitelnému filmovému rukopisu byla dlouhá a nesnadná. Její existenciální rámec a jednoznačně levicová orientace, pro mnohé dnes tak nepochopitelná, vyplývaly z podmínek, ale i silokřivek tehdejší doby. Pod starou, místy až sentimentalizující fasádou cítíme jasný a nesmlouvavý realistický pohled, který však také současně skrývá první zřetelné náznaky nezaměnitelné jedičné felliniovské imaginace. Lze uvést, že za Gelsominou nahmatáváme již tak trochu Giuliettu. Nakolik jsou hlavní tři postavy alegoriemi vlastností a stavů, jak to bylo vlastní gotickému, renesančnímu či baroknímu umění, zůstává - vcelku logicky - Fellinim záměrně nezodpovězenou otázkou. Jedno je jisté: hrdinové ze skutečného dna společnosti - r. 1954 byl již rokem měřitelného a viditelného hmotného vzestupu celé společnosti, krok za krokem překonávající jak rozvrat a zkázu druhé světové války, tak stejně nelichotivé dědictví třicátých let - jsou svou primitivitou od oživlých vlastností takřka k nerozeznání. Při bližším pohledu do psychologie hlavních postav tohoto romantického civilistního dramatu však vidíme známky skutečného lidství: Quinnův skvělý hrubián a rváč zná i okamžiky soucitu, lítosti, výčitek svědomí, prostomyslná Gelsomina nadčasově neskutečné umělecké kreace Masiny si uvědomuje své ženství a touhu po citu a podobně je vybavena třetí postava poštívače a provokatéra Matta, jehož domnělé bláznovství je jen maskou. Krutý konec filmu není autorskou spekulací, jak by se nad někomu mohlo zdát, ale naopak spojnicí, která jen posiluje převládající tradiční tvarosloví užité filmové řeči a skutečného konce těchto pro většinu společnosti tak pominutelných a zaměnitelných hugovských bídníků doby našich prapra- a prarodičů. Fellini v alegoricky vymezené SILNICI nalezl nejen sám sebe, ale i svůj typ herce a herectví, který ho bude provázet po celou jeho dlouhou hvězdnou uměleckou dráhu. Lesk a jiskřivost tohoto skvělého díle nepomíjejí ani po desetiletích, která uplynula od jeho premiéry.(26.6.2011)
-
kinej
Děj filmu je vystavěn dle víry v to, že vše na světě má svůj význam. Ať už je to kámen, či něčí smrt. Vše se děje z nějakého důvodu. A ač já osobně tuhle teorii neumím přijmout ve filmu Silnice je tato teze ztvárněna velice dobře, což ovšem poznáte teprve při posledním záběru. Jinak je film silný vizuálně, jelikož prostředí v němž se kočovní artisti pohybují navozuje pocit absolutní bídy a beznaděje. Herecké výkony hlavní dvojice pak patří k těm životním a nezapomenutelným. Plný počet nedám jen proto, že jiná díla Felliniho považuji za silnější.(3.10.2011)
-
Rosomak
Pro mě osobně nejlepší film Federica Felliniho, který je dle mého názoru asi nejvíce otevřený širokému diváctvu a díky tomu je i nejvíce populární. Líbí se mi jeho poetika, která míchá melancholii s optimismem, výborná postava Gelsominy, která je stejně jako Charles Chaplin tragická i vtipná zároveň. Líbí se mi příběh, který začíná i končí u moře a jenž podkresluje geniální melodie na trumpetu. Film chvílemi spadá až do lyrického vidění světa a kombinuje reálnou vizi světa spolu s Felliniovou imaginací, která se objevuje v podobě cirkusu, orchestru v poli atd... I když nemám zrovna Felliniho jako osobnost moc rád, tento film, to nemůžu popřít, je skvělý a má i dnes co nabídnout...(9.9.2006)
-
RHK
Jeden z TOP 250 filmů mezinárodní filmové databáze IMDb http://www.250films.net. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(19.9.2009)
-
Aky
Skvost. Popisovat by znamenalo znevažovat. Snad jen, že Giulietta Masina hrála tak, líp to už prostě nejde.(18.4.2010)
-
jonyyy
60%(29.4.2010)
-
Jordan
quinn je prototyp drsného chlapa! nesmierne krásny film a asi najsmutnejší film, aký som videl. tento film bol smutný od začiatku, úplného začiatku až po úplný koniec. nádherné smutné dielko o potrebe niekoho mať. silák zampano je jedna z najlepšie vymyslených postáv, aké som za posledný čas videl. fellini bol génius . . .(31.10.2007)
-
Aidan
Pro Carla Carretta prý znamenala postava Gelsominy rozhodující impuls, aby opustil místo předního funkcionáře Katolické akce a slezl z kariérních výšin až do noviciátu Malých bratří Ježíšových na Sahaře, kde mohl sdílet život lidí na samém okraji společnosti. Bůh si používá nejrůznější cesty, jak použít filmů i poměrně sekulárních k tomu, aby zasáhl srdce lidí. Dokážu si představit, které scény musely nejspíš na duchovně otevřeného diváka zapůsobit: noční debatas provazochodcem o tom, že nikdo není zbytečný, Gelsominina rozmluva s mladou řeholnicí o smyslu cesty a stěhování, o opuštění důležitého kvůli Nejdůležitějšímu. Silné jsou i okamžiky, kdy Gelsomina nahrazuje Zampanovi svědomí, a je proto odvržena... a zapomenout nelze ani na slzy v poslední scéně . Rozumím, co asi může oslovit, a sám nevím, proč mě to neoslovilo. S panem Fellinim si prostě nerozumím. Zatím pro žádný z jeho filmů jsem se nedokázal nadchnout a mám potíž cítit s jeho hrdiny. Hledím na vše s odstupem a nudím se. Doporučuji zhlédnout... třeba se nadchnout dokážete.(14.6.2010)
