Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z ... (zobrazit celý text)
Filmova klasika Fefllniho se navzdy vryla do me pameti nesmirne "odpudivym" vykonem Anthonyho Quinna, jenz zahral sveho Zampana tak presvedcive, az jsem ho musel zacit jako postavu nenavidet.
Martina Heideggera přivedla autenticita k životnímu omylu (krátké podpoře Hitlera v roce 1933), J.P. Sartra o třicet let později k marxismu a z Felliniho se stal mezitím zapálený socialista. I prozřel Fellini a opouštěl neorealismus s každým dalším filmem.
Z počátku to moc nevypadalo, ale nakonec se z filmu vyklubal silný příběh z artistického prostředí, ve kterém hraje prim artista Zampano, který všehovšudy umí dvě čísla. Přitom dokáže ničit životy všech lidí kolem sebe, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ruka utrhne! Skvěle zahrál Anthony Quinn. Zajímavost: Film získal první Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film vůbec. *** Anthony Quinn vzpomínal, že původní plat měla být procenta z filmu. Z toho nakonec sešlo a připravilo ho to o mnoho milionů dolarů.
.........Poválečná Itálie, těžké živobytí pro lidskou spodinu. Fellini v tomto sugestivním snímku vylíčil denodenní zápas obyčejných lidí o jejich přežití, mezilidské vztahy. Na rozdíl od fašistické filmové produkce, ve které se příběhy o chudých nenacházely, zde jsou mistrně a poeticky popisovány do puntíku. Vše je vlastně zrcadlově převrácený obraz k jeho dalšímu filmu Sladký život. Anthony Quinn jako "řeznický" hrubián a Felliniho manželka Giulietta Masina, se svoji hypnotizující, klaunovskou a milou grimasou jsou nepřekonatelní. Typicky neorealistický závěr filmu a dravá hudba dávají všemu nadhled a pravé kouzlo...............
Už když jsem Silnici četla, tak můj oblíbenec byl Blázen a ani po zhlédnutí se to nezměnilo. To je postava se všemi kladnými rysy - vtipná, neohrožená, upřímná, samotářská a přesto oblíbená mezi lidmi (jen ne mezi hajzlama), muž činu jednající bez přemýšlení a na vlastní pěst:o) O to víc nenávidím Zampana (neřeknu proč, bych toho hodně prozradila). Nevím jak to tak Anthony Quinn (Zampano) dokázal zahrát, že vážně celou dobu působí jako ten největší grázl, a ani u poslední scény jsem v něm nenašla nic, abych s ním měla soucit. K hlavní postavě - Giulietta Masina (Gelsomina) dokáže jedním pohledem člověka rozesmát i rozplakat, když se zadívá do kamery, tak jste připoutáni k jejím očím.....její nechápající (někdy z radosti, někdy z bolesti) kukuč může jen málokdo nechat bez povšimnutí.
Ano, ano, opravdu moc příjemně vyprávěný příběh, jednoduchý, k zamyšlení, jeden z těch kam Fellini umístil i prostředí "jeho" milovaného cirkusu...a konec, konec je smutný...to když se Zampano z vyprávění tamní obyvatelky dovídá o osudu své Gelsominy, která, jak si příliš pozdě uvědomil, pro něj znamenala víc, než si myslel.
Samozřejmě uznávám jisté kvality tohoto velmi slavného Felliniho snímku, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě krom hereckých výkonů a povedeně vykreslené atmosféry poválečné Itálie nic dalšího nijak nezaujalo a celý film mě nechal velice chladným, natož aby ve mě dokázal vyvolat jakoukoliv potřebu alespoň trošku prožívat osudy ústřední dvojice.
Nie je to film pre kazdeho divaka a uz vobec nie pre divaka, ktory uprednostnuje skor komercne filmy, ku ktorym patrim aj ja, ale tento film sa mi jednoducho pacil. Mozno to bolo aj tym, ze Giulietta Masina si zahrala aj PERINBABU (1985) v Jakubiskovom filme a prvykrat som ju videl v inej ulohe, co bolo pre mna zaujimave, ale aj medziludske vztahy v tazkom zivote, kde ludia len tak tak prezivali a arogantne spravanie Anthonyho Quinna voci ostatnym ludom ma jednoducho zaujali. Neviem, ci bude Fellini patrit medzi mojich oblubenych reziserov, pretoze jeho AMARCORD (1973) ma az tak moc nenadchol, ako som ocakaval, ale vsak uvidim po zhliadnuti jeho dalsich filmov, ak sa mi naskytne prilezitost. Obaja herci Quinn a Masina zahrali svoje postavy velmi dobre a film ziskal i Oscara za najlepsi cudzojazycny film... 27.01.2010 ______ Anthony Quinn - (Zampano) +++ Giulietta Masina - (Gelsomina) +++ Richard Basehart - (Matto - blázon) +++ Aldo Silvani - (Pan Giraffe - riaditeľ cirkusu) +++ Marcella Rovere - (Vdova) +++ Livia Venturini - (Mníška) +++ Produkcia: Dino De Laurentis +++ Hudba: Nino Rota +++
Jako by mezi mnou a Silnicí bylo tlusté zrcadlo, protože jsem se nedokázal do děje vcítit a nějak prožívat osudy hajzla Zampana a pošahané Gelsominy. Pro některé to určitě bude silný film, ale pro mě je to pouze vytříbeně našlehaná podívaná, ale já potřebuji víc, potřebuji to "cítit". Anthony Quinn hrál královsky, ale jeho postava se mi vážně hnusila, takže nemám vůbec chuť ho vychvalovat. Giulietta Masina jako mimozní pomocnice taky dobrá, ale mám ji radši v jiné poloze. Čekal jsem od Silnice mnohem víc, po Nights of Cabiria přišla spíš nuda a zklamání, ale význam toho filmu neodepírám. Na rovinu, zkazil mi náladu a budu nad ním muset přemýšlet.
quinn je prototyp drsného chlapa! nesmierne krásny film a asi najsmutnejší film, aký som videl. tento film bol smutný od začiatku, úplného začiatku až po úplný koniec. nádherné smutné dielko o potrebe niekoho mať. silák zampano je jedna z najlepšie vymyslených postáv, aké som za posledný čas videl. fellini bol génius . . .
Klasické dílo Felliniho. Je krásné co s minimalistickým stylem dokázal vytvořit a ty nezapomenutelné postavy! Zajímavé je také srovnat tento film s další Felliniho klasikou - Sladký život. Ta je narozdíl od Silnice opravdovým velkofilmem s nepřehlédnutelným poselstvím a přesto Silnice působí stejně silným dojmem, stačí se jen ponořit a nechat se unášet...
10/10 Přesně nevím, co chtěl Fellini symbolizovat hlavními postavami. Určitě jakési dva protipóly. Myslel jsem si, že se jedná o dobra a zlo, ale teď jsi jsem skoro jistý, že to tak není. Jedno vím ale jistě. Fellinimu začínám přicházet na chuť.
Tímto filmem se Fellini loučí se svým učitelem Rossellinim, protože překračuje rámec realistického pojetí.
V příbězích chudých lidí se již neukazuje pouze bída , ale i přesažné symbolické motivy kráčící za horizont pouhého příběhu. To nemohli odpustit marxisté a zarytí obdivovatelé neorealismu. A proto veliký dík mistru pravdivé fabulace.
Pro Carla Carretta prý znamenala postava Gelsominy rozhodující impuls, aby opustil místo předního funkcionáře Katolické akce a slezl z kariérních výšin až do noviciátu Malých bratří Ježíšových na Sahaře, kde mohl sdílet život lidí na samém okraji společnosti. Bůh si používá nejrůznější cesty, jak použít filmů i poměrně sekulárních k tomu, aby zasáhl srdce lidí. Dokážu si představit, které scény musely nejspíš na duchovně otevřeného diváka zapůsobit: noční debatas provazochodcem o tom, že nikdo není zbytečný, Gelsominina rozmluva s mladou řeholnicí o smyslu cesty a stěhování, o opuštění důležitého kvůli Nejdůležitějšímu. Silné jsou i okamžiky, kdy Gelsomina nahrazuje Zampanovi svědomí, a je proto odvržena... a zapomenout nelze ani na slzy v poslední scéně . Rozumím, co asi může oslovit, a sám nevím, proč mě to neoslovilo. S panem Fellinim si prostě nerozumím. Zatím pro žádný z jeho filmů jsem se nedokázal nadchnout a mám potíž cítit s jeho hrdiny. Hledím na vše s odstupem a nudím se. Doporučuji zhlédnout... třeba se nadchnout dokážete.
