8 hlav šílenství

Viděno na LFŠ. Opravdu netradiční životopisný film. Nabízí hodně nevšední zážitek, který nesedne každému. Ale stojí za pozornost, pokud vám není lhostejná historie, (gulagová) literatura, Rusko atd. Mám ráda, když jsou filmy nepředvídatelné. A to 8 hlav šílenství splňuje, navíc je mi blízký jeho humor. Jediným highlightem rozhodně není Zedníček bez kníru.) V říjnu si film zopakuju. (06.08.2017)

"Myslíš, že někdo tady z těch potřebuje poezii? Království za trochu vody, ne za Puškina..." Trošku mě překvapilo, že už to tu někdo hodnotil, když do filmové distribuce to jde až v říjnu. Tematicky mě to rozhodně láká. A doposud velmi nízké hodnocení od zhruba 15 uživatelů vůbec neodrazuje. Nevěřím, že by to mohlo být tak zlé, aby si to zasloužilo hodnocení "odpad". No možná lidi odrazuje ruská tematika. Mě (po shlédnutí traileru) naopak v tomto případě docela přitahuje. (07.09.2017)

Po Unaveni sluncem jsem chtěl tématicky navázat dalším filmem, vždyť se to časově skoro kryje, ale skok to byl i tak... Už jsem se na něj chystal déle. Ale bylo to jak přesednout z BMW do Trabantu. Nevím koho napadlo a proč do hlavní role obsadit Anetu Langerovou, ale byl to krok zcela mimo. Aneta je výborná textařka, dobrá zpěvačka ale bídná herečka. Její kukuč bubáka, který nosí i obvykle mně ve filmu, kde jej ještě zdůrazňovala mračením vysloveně prudil. Její častý oční kontakt s kamerou (byť evidentně záměrný) mi vadil, rušil a prostě mi Langerová do filmu nesedla i když s přihmouřením všech očí a s notnou dávkou chtění (hlavně díky svému nosu) Anně Barkovové lehce podobná byla. Film se odehrává v osmi kapitolách a každá z nich mapuje (nechronologicky) část života této mně neznámé ruské básnířky. První hlava začínala poměrně slibně, když si to vlak uháněl stepí kamsi na daleký východ... Pak ale začaly další hlavy s graficky upraveným obrazem, který byl sice nápaditý, ale mně tam nesedl. Nevím jestli to mělo být takto záměrně ártové, nebo si tím tvůrci kompenzovali nedostatečný rozpočet, prostě to bylo celé podivné... Jednotlivé scény z gulagů díky mému zájmu o toto období chápu a snad chápu i to co tím vším tvůrci chtěli říci, zpracování bylo ale ubohé i herecké výkony. Bylo to prostě takové vymydlené Vyprávěj z gulagu, kde všichni herci mají vizáž zdravých a dobře živených lidí, jen jim pod oči nakreslili v kostymérně kruhy a řekli jim ať se tváří smutně, tupě zírají do země a ať se jakoby třesou zimou - tedy krom Anety, která naopak občas měla zprudka kouknout do kamery. Tvorbu Barkovové neznám. Mám ale v úctě všechny ty miliony zabitých, odvlečených, utýraných v ruských lágrech pro nic za nic jen proto, že nějakému odpornému bolševikovi či udavači se dotyčný znelíbil. Proto si myslím, že všechny filmy o těchto zločinech pojednávající mají svůj velký smysl. Je jen škoda, že když už se točí a věnují se tomu peníze a čas, není to děláno srozumitelnější formou pro širší diváctvo, pro které už tak jsou dnes perzekuce nevinných lidí za Stalinistického Ruska samy o sobě velmi okrajová záležitost jejich zájmu. Pokud vůbec. Dvě nasolené ryby. Jedna za snahu a druhá z jen z úcty. * * (25.03.2018)

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové. (15.03.2018)

OBSAHUJE FORMULACE, KTERÉ BY NĚKDO MOHL POVAŽOVAT ZA SPOILER. Shlédnuto v předpremiéře na LFŠ. Po pomítání proběhla beseda s režisérkou, Vladivojnou La Chia a Zuzanou Fialovou. O kvalitě filmu napovídá už to, co si o něm myslí Fialová, která prohlásila, že po půlhodině filmu zjistila, že se režisérka zbláznila. To bych si tvrdit nedovolil, ale film je to divný a nepovedený. První a osmá hlava (kapitola) byla zřejmě ještě natočena s dostatkem financí. Odehrávají se v zajímavých exteriérech. Prvních pět minut to vypadalo na zajímavý film. Pak trošku znejistíte, když při cestě vlakem do pracovního tábora uprostřed SSSR uslyšíte kromě češtiny slovenštinu. Ale po následném slédnutí smršti absurdit, divadelních kulis a hereckého neumětelství Anety Langerové už si na to divák ani nevzpomene. Z dalších hlav už přímo tryská levnost. Režisérka zřejmě v důsledku nedostatku prostředků zvolila levné dekorace a barevně velmi výraznou omalovánkovou animaci (např. kreslený Kreml se spoustou rudých praporů). Ve filmu je několik pokusů o vtip a nadsázku, které však vycházejí naprázdno (odpočinek v Parku kultury a oddechu Felixe Edmundoviče Dzeržinského – zakladatele Čeky, později NKVD a KGB, domorodci šlapající v kravských výkalech, animovaný pes v hrané scéně, Stalin volající básnířce přímo do Gulagu, z nebe spadlé kyje přesně jako v sovětském Mrazíkovi apod.). Jedna scéna v pracovní táboře se opakuje 3x. Na konci vždy Langerová řekne: „Ale já to tak nechci“ a scéna se celá opakuje pohledem jiné kamery. Aneta v průběhu filmu nestárne, takže vypadá stejně ve 13 i 50 letech. Neustálé flashbacky také nejsou přínosem. Mnoho výborných herců se zde objevilo jen na okamžik. Zedníčkova role byla nazvána „ďábel“. Ve filmu uslyšíme recitace básní a zpěv písně (zpívá muž v ženském rodě) v ruštině. Rovněž se z vložených titulků dovíme mnoho životopisných údajů. Pro Fialovou nebylo nejtěžší natáčení v mraze, kdy trestankyně musely ručně kácet stromy, ale lesbická scéna s Langerovou. La Chia měla jen několik dní na složení filmové hudby a při závěrečných titulcích zní píseň „Ruská zima“, kterou nahrála v roce 2001, když jí bylo 16 let. Debata s tvůrci se nesla v odlečeném duchu. Režisérka se vyjádřila, že Fialová s Langerovou by mohly být věkově jako matka s dcerou, což je samozřejmě hloupost a Fialová si to nenechala líbit. Vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství si zaslouží serióznější zpracování. Film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum. (08.08.2017)