Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Matouš HejlHrají:
Martin Myšička, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Stanislas Pierret, Marcial Di Fonzo Bo, Jiří Rendl (více)Obsahy(1)
Sir „P", devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody. Sir „P" po Daladierovi jeho hlasem dodnes opakuje některé důležité věty a prohlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel a na základě papouškových kontroverzních citací Daladiera rozpoutává mezinárodní politický skandál. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (495)
V první půlhodině Zelenka rozehrává nepříliš zdařilou hořkou komedii o mediální bublině kolem mluvícího papouška, aby pak divákům vytřel zrak tím, že ta nepodařenost byla celou dobu zcela záměrná, a to z dobrého důvodu. Ztraceni v Mnichově jsou skvěle vyváženým (velice vtipným a zároveň místy smutným a bolestně pravdivým) podobenstvím o zákulisí filmové produkce, o českém národu a o tom, že zdání občas klame, samozřejmě s určitou porcí nadsázky. Jistou rukou režírovaným, promyšleným a uvědomělým projektem s přirozenými herci, ambiciózním a inteligentně uchopeným zpracováním tématu Mnichovské dohody a s funkčním příběhem plným překvapivých zvratů, na české poměry navíc vyprávěným dost nezvyklým a přitom atraktivním způsobem. Delší recenze ZDE. ()
Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy. ()
Když se na základce probíral Mnichov, byl jsem myšlenkami na úplně druhém konci zeměkoule, takže děkuju Zelenkovi, že mně na rozdíl od nudný Gabrhelový zábavně vysvětlil, jak všechno bylo doopravdy i jak to bývalo mělo být, abych při dějáku dával pozor aspoň na trojku. A jestli to třeba náhodou bylo ještě úplně jinak? K tomu můžu říct jen tolik, že nejsem vrtačka, abych furt do něčeho vrtal. ()
Prvních 30 minut pro mě bylo zcela útrpných, to přiznám narovinu. Nechápal jsem jak někdo může točit tak banální příběh a jít se s ním pochlubit do kina před národ. Po 30 minutách, ovšem dostáváme ospravedlnění úvodní nudy. Najednou se film překlopí do dokumentu o tom jak vznikal původně zamýšlený film a to je panečku zcela jiná káva. Najednou sledujeme v jak absurdních podmínkách se snaží tvůrci tvořit svůj film, jaké překážky před nimi vyvstávají a jak si s nimi snaží poradit. Ač mě tohle bavilo spíše místy, tak musím říct že ty místa byla neskutečně výživná a vlastně směšná. Každopádně hodně zajímavý kousek díky kterému má člověk pocit, že se u nás zase až tak špatné filmy netočí. 75% ()
Každý národ má své mýty, které ho formují, ať už odrážejí či nikoliv historickou pravdu - což je sám o sobě dost irelevantní pojem. A tenhle film předkládá znepokojivou myšlenku: skoro osmdesát let po Mnichově, neneseme si tenhle mýtus jako kouli u nohy? Není to pro nás jen výmluva pro věčnou ublíženost, věčné stížnosti a hlavně, setrvalé přesvědčení, že, přestože MY máme tu pravdu, tak ostatní jsou vždycky proti nám? ____ Ten film je nebezpečný, drtivě ukazuje, jak neotřesitelná víra v mýty - u nás s větší silou než vyšeptalé náboženství - dokáže ublížit. Když se jimi zaštítí sprostota a nenávist, tupost a omezenost, která ani nechce znát skutečný stav věcí. Jen si libuje ve svém zapařeném rybníčku přesvědčení o vlastní pravdě, do kterého hystericky nepropouští ani závan nových myšlenek a možností. Ten snímek ukazuje, že nás skutečně Mnichov porazil. Nejenom tehdy, ale do teď. ___ Bráno jako film, není to komedie, spíš je to smutné. První část, absurdní historka o papouškovi, který byl svědkem dějinných událostí, mě nudila, ale ty další, dekonstruující, ty byly vážně inspirativní. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (15)
- Ve 12. minutě, v záběru, ve kterém se Dana (Jitka Schneiderová) vítá se svým milencem, je vidět na zaparkovaném voze registrační značka 3AL 8923, která v době děje filmu (podzim 2008) ještě nemohla existovat. (Martin_L)
- Film se natáčel v hlavním městě Praha a obcích Osečná a Svatý Jan pod Skalou. (hendrich6)
Reklama