Místa

Tak blízko, ale přitom tak daleko. Jak já bych moc potřeboval a chtěl, aby to vyšlo! Jenže na rozdíl od Pout už nemůžu nadhodnotit z principu, tady je vidět konkrétní autorská limitace v polopatičnosti a strojenosti Špačka (či Štindla?), která jim brání a nejspíš bránit bude vždy dostat se k jádru věci. Přesto hodně aspektů vnímám velmi pozitivně - podobně jako u loňské Rozkoše, která ve mně nakonec taky vybobtnala ke zvýšení hodnocení. Atmosféra bezcílností, bezradnosti a bezkontextovosti je tu každopádně skvělá. Jen by to potřebovalo věrohodnější postavy, které by ji žily, a možná důvod, proč už jsme tu vlastně zase v bezčasí. (15.09.2014)

Na dusivé dějové bezvětří, ve kterém herci předříkávají každý dialog jako nedělní chvilku poezie, jsem si zvykal snad až do noční návštěvy lesa. V tu chvíli jsem pochopil, jak rychle umí tohle nesmělé klopýtání životem změnit náladu a konečně mu dokázal uvěřit. Dotlačit ho do finiše se sice daří jen napůl (hlavně kvůli přítomnosti snad čtyř konců), ale sympatie zůstávají relativně silné. Poslat tuzemskému publiku takhle antidivácké sousto je zkrátka odvaha. (16.09.2014)

Kdyby to autoři udrželi v tom bezcílném nicnedělání, které prožívají hrdinové v první polovině, bylo by to sice místy asi nudné a dlouhé, ale jako výpověď o mládeži, která neví, co sama se sebou dělat, by to mohlo fungovat. V okamžiku zvratu do gangsterky s historkou o pomstě to ale jde do kopru... 45% (05.03.2017)

Zezačátku neokoukané a fajn a právě ta místa, kam se postavy uchylují / kde se oddávají zevlingu, dodávají zvláštní atmosféru osamění a přitažlivé opuštěnosti a taky nejspíš symbolizují vnitřní stav hrdinů. Hlavní postavy jsou dva provokatéři s příčinou – zdá se, že to nedělají jako rození šprýmaři, ale spíš ve smyslu „provokuju, tedy jsem“, aby pocítili, že žijou, a děláním ostudy přehlušili absenci smyslu, případně tím okomentovali nějaký kýč. Jenže od půlky (tak asi od konce „výletu“) se to najednou začíná rozpadat jak Vandammovy čínské kecky v Kontrabandu, postavám se vkládají do úst dost nepravděpodobná moudra a volant ústeckého trolejbusu je strháván ve směru „thriller o pomstě“, přestože v tom směru není žádné trolejové vedení. A konečné zadostiučinění včetně „returnu“ záporákovy hlášky je ve skutečnosti tak nepatřičné, až to bolí. Což vzhledem k působivosti (to i díky skvělé hudbě) mnoha scén zamrzí. Rozpačité *** (24.04.2020)

V tomhle filmu ledacos dobře funguje: atmosféra, dobře obsazení herci, výběr písní apod. Na druhou stranu je scénář takový nějaký nedotažený a název o ničem (což si na rozdíl od Kima Ki-duka naši tvůrci nemohou dovolit, pokud chtějí, aby na film někdo přišel – já šel v pátek večer jeden den po uvedení filmu do kin a nepromítalo se, protože jsem byl jediným zájemcem). (28.05.2016)