Osmdesát dopisů
-
Osemdesiat listov
(festivalový název) -
Eighty Letters
Drama
Česko, 2010, 75 min
Režie:
Václav KadrnkaHrají:
Zuzana Lapčíková, Martin PavlušObsah
-
Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem. (oficiální text distributora) -
Gottwaldov, čtvrtek 29. března 1987, deset hodin večer. Helena Kadrnková usedá ke stolu a píše svému manželovi dopis číslo čtyřicet čtyři. Potřebuje si s někým popovídat, potřebuje si odpočinout, potřebuje dobít energii. Kolik jich ještě bude muset napsat, než jí a jejímu dospívajícímu synovi Vaškovi komunistický režim dovolí vycestovat z Československa na kapitalistický západ?
Václav Kadrnka v autobiograficky laděném rodinném dramatu rekonstruuje jeden den ze života své matky. Jen co se vzpamatovala z těžkého onemocnění a odložila paruku, vyrazila do boje. Neokázalého, náročného, nekonečného, vyčerpávajícího, ale nutného a jediného možného. A malý Vašek, který si na ní dnešní cestu vyvzdoroval za cenu enormního fyzického nasazení a menšího citového vydírání, se tak stává svědkem ubíjejícího martyria v neprostupné říši šedi, poslušnosti, beznaděje a korupce. Nekonečně dlouhé ploty z vlnitého plechu, chodníky, jejichž praskliny zůstávají po desítky let stále stejné, narvané autobusy, úhledně zoraná pole, unifikované brano, co zavírá samo, schody s lepeným linoleem a lidé přecházející, přebývající, naučeně přežívající, klepající na dveře s nápisem „Neklepat"... Režisér se zcela záměrně vyhýbá všem zprofanovaným rekvizitám doby, jakými byly rudé hvězdy, hesla o šťastných zítřcích i plnění pětiletých plánů. Cíleně ulpívá na nekonečnosti (čehokoliv), opírá se o práci se zvukem, přičemž šetří jak na hudbě, tak dialogu. Je to jednoduché a neokázalé, a přitom intenzivní a oslovující. Intimita rodinných vazeb díky tomu dostává patřičnou intenzitu, křehkost a naléhavost.
Václav Kadrnka natočil svoji celovečerní prvotinu doslova svépomocí. Víc než na televizi či státní granty se spolehl na sebe a regionální patrioty ze Zlínska. Loni na festivalu v Karlových Varech se Osmdesát dopisů při prezentaci nových filmových projektů zalíbilo dramaturgům věhlasného Berlinale natolik, že mu poslali pozvánku do oficiálního programu. Výrazně tím Kadrnkovi usnadnili dokončení snímku i výrobu filmových kopií. Snímek si tak svoji světovou premiéru odbyl v sekci Forum na letošním Berlinale, kde se ucházel o cenu za nejlepší debut. - Jaroslav Sedláček (Letní filmová škola) -
Muž, žena, dítě – i na dálku jsou stále spolu, ale násilné rozdělení rodiny je nenormální stav. Subjektem filmového vyjádření je chlapec, zjitřený pohled bez nánosu zkušenosti a zároveň iniciace v průběhu jediného dne – filmu. Je to den, ve kterém jinoch nahlíží do dospělosti a překonává strach. Jeho maminka se pohybuje v zostřeném denním režimu, v rozplánování dne hodinu po hodině. Taková je její bojová situace. Právě je na cestě, syn ji na té cestě dostihne, ale ona musí samostatně konat, aby společně dosáhli úplnosti. Režisér Václav Kadrnka čerpá ve svém celovečerním debutu z vlastních zážitků. (Festival nad řekou)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (34)
-
Marigold
Sláva, tak máme nadprůměrný festivalový snímek, který typický český patos nahrazuje kontemplativností a výpravný celek jemným pozorovatelským detailem. Máme snímek, kde slova představují nutný doprovod vizuálního sdělení. Máme snímek, v němž se k husákovské éře nepřistupuje se snahou stylizovat, ale vystihnout její plíživý automatismus a vyprázdněnost. Kadrnka dokázal možné nedostatky účelně přetavit ve výhody. Stísněná kamera, která je často držena při zemi a směřována na rozbité chodníky jednak řeší spartánskou výpravu, ale zároveň funkčně dotváří pocit bezmoci a nemožnosti rozletu. Některé scény jsou vynikající jemným sledem detailů, který navozuje tísnivý pocit petrifikovaného času (např. scéna ve vrátnici). Co mi u Kadrnky ale vysloveně chybí, je schopnost vytáhnout z neherců čisté emoce, jak to dokáže např. podobně smýšlející Semih Kaplanoglu. 80 dopisům schází jemná interakce postav a ona podprahová intenzita nevysloveného, což je dáno tím, že představitelé obou hlavních rolí jsou sice uvěřitelní, ale nejdou až na dřeň. Po opravdu lahůdkové expozici mi tak ve filmu citelně chyběl náboj, něco, co by mě přitáhlo nad rámec pozorného vypravěčství a citlivé kompozice. Přesto musím Kadrnkův odvážný pokus "odjinud" pochválit a jen tiše doufat, že nezůstane osamocený...(19.4.2011)
-
Nathalie
Kafkovská ozvěna husákovského socialismu. Bez nánosů symbolů, politické ideologie, prakticky beze slov. Kadrnka pracuje čistě a úsporně, výjimečným způsobem využívá zvuky a ruchy. Koncentrovaná paměť jednoho dne v byrokratické zemi zavřených dveří a formulářů je o to působivejší, že díky nehercům v hlavních rolích to působí jako docudrama. Pomalé, ale přesto podivně napínavé a intenzivní, i díky neortodoxní práci s časem a rytmem. Autobiografičnost zjevně nemusí být jen hystericky emotivní, ale dokáže být promyšlená, atmosférická a hravá. Nejpřekvapivější rys Kadrnkova filmu je rozhodně zakutaný humor kořenící z absurdity některých situací. A to jsem si říkala, že jsem z českých artů dávno vyrostla:) Škoda jen zbytečně použité hudby, místy až fyzicky bolí. Více viz recenze na filmserveru.(25.3.2011)
-
Bebacek
Důkaz toho, že někdy je kontext vzniku filmu mnohem zajímavější než film samotný a že osobní vzpomínky tvůrce ne vždy musí zajímat i ostatní.(1.4.2011)
-
Ruut
Nenávidím FAMU díky filmům jako je Osmdesát dopisů ...(22.3.2011)
-
Vitex
Rozhodně zajímavá a důležitá událost na české filmové scéně. Minimálně dvě úchvatné sekvence (autobus a čekání na vrátnici). Několik pro mě zbytečných nezdařeně humorných prvků a ničemu nepomáhající hudba. Kontrast mezi zjevnou a přiznanou inspirací Bressonem a neustálým popíráním základních bodů jeho koncepce kinematografu. A - škoda, že film nakonec nevykazuje vyšší ambice, než vyvolat v divákovi trochu soucitu a vytvořit občas zajímavou atmosféru. Člověk si říká, že by z toho mohlo vylézt víc..(24.4.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - CZECH FILMS 2010-2011 - České filmy 2010-2011 (Osmdesát dopisů / EIGHTY LETTERS / Osmdesát dopisů)(23.8.2011)
-
swamp
Nejde ani o děj, jako spíš o pocity. Já se s hlavním hrdinou ztotožnil v tom slova smyslu, že znám ten pocit, kdy jako dítě čekáte na některého z rodičů, který něco vyřizuje apod. A v tomhle případě mi zpětné vyvolání těchto pocitů stačilo. Jinak chápu to, že pro autora tohoto autobiografického snímku se jednalo o jakousi výpověď, ale co se týká linie snahy o vycestování z tehdejší republiky - nijak zvlášť se mě to nedotklo.(1.5.2011)
-
HenryS.
docela mě mrzí, že tohle na mě nefunguje. Parametrická narace je tu zřejmě pouze výsledkem technického řešení jít cestou nejmenšího odporu, aby film vypadal jako z konce osmdesátých. Ještě k tomu touhle částí Brna často procházím, takže atmosféra filmu tím pro mě dost změkla.(22.8.2011)
-
sta
problém - to, co film symbolizuje a reprezentuje (skutečně nezávislý český film) je sympatičtější, než omšelý, televizně pojatý obsah.. ale ztrnulost minulého režimu a některé momenty jsou super(17.4.2011)
-
xxmartinxx
Je to natočené přesně tak, jak mělo. Předává to přesně tu uondanou, špatnou a nesnesitelně prázdnou náladu, jakou tvůrci jistě chtěli. Problém je, že nemám pocit, že by mi tím dali něco, co bych nevěděl.(20.12.2011)
-
MarJel
Souhlasím s Vitexem. Je dobře, že tu vznikl film takovým způsobem jako Osmdesát dopisů. Je to rozhodně úplně jiný film, než jakýkoliv jiný v české kinematografii za posledních pár desítek let. Vlastně se mi hodně líbí scénář. Okouzlila mě scéna s kočkou (tedy její první část, jak prochází kolem telefonující matky) a vůbec mnoho jiných detailů, automaticky známých z každodenního života. Naopak jsem nevěděl, co si počít se scénou, kdy si Vašek prohlíží starou černobílou fotografii - to mi vůbec nic neházelo. A ani scénu, kde nakupují boty, jsem si nedokázal žádným způsobem vysvětlit/zařadit do celku. A ano, celý film nedělá s divákem nic víc, než že v něm vyvolá trochu soucitu (extrémně mi "vadila" fotografie na konci filmu). Film je rozhodně zajímavý a stojí za to ho vidět. Akorát je místy silně nesladěný, především formálně. Nepřípomíná to totiž jen Bressona, ale chvílema také Roye Anderssona, což je až podivuhodně nepříjemná kombinace. Stejně tak použití Bachovy hudby mi k filmu vůbec nesedělo. Bachova hudba je pro mne z úplně jiného vesmíru, než tento film. Škoda.(25.4.2011)
-
Quisp
Zajimavá snaha přijít ve stojatých vodách české kinematografie s něčím odlišným. Bohužel tvůrci v několika momentech příliš tlačí na artistní pilu a film se tak stává pouhou karikaturou umění. Největším kladem tak zůstává samotný záměr, který se ale nepodařilo naplno přenést na filmové plátno.(21.4.2011)
-
tere.z
Tisíckrát provařené pseudoumění.(26.3.2011)
-
vendysek
Hloubka bezmoci a blbost socialistického paradoxu v kriticky upřímném filmu. Perfektně zpracovaná vzpomínka, která jednak věrně a tedy působivě odráží skutečný pohled hlavního hrdiny, jednak celkovou náladu doby. Velice si tohoto snímku vážím.(9.7.2011)
-
AndyLemon
Som trochu zmätený, pretože som v tomto filme nenašiel to duchovné fluidum, ktoré cítim z Bressonových filmov... a neviem prečo (veľká záhada)... bolo to citlivé, krehké, ale žiadna spiritualita (okrem hudobného momentu s Bachom, tam to ale išlo z tej hudby a tiež z toho, že som si spomenul na Tarkovského, čiže bola použitá dosť nefilmovo). Ale rozhodne tento "filmík" prevyšuje mnoho súčasných Českých filmov. Ešte by som dodal, že film nepôsobil kafkovski (ako sa už vyjadrili niektorí ľudia), čo je z môjho pohľadu správne, keďže kafkovitosť do filmu nepatrí.(8.5.2011)
-
Iroquaise
příjemný a zajímavý...nechci to nějak glorifikovat...na to je ten film moc komorní a ztišenej...ale v českym kontextu jsem nic podobnýho neviděl...částečně je to daný tim, že nemam nakoukáno...ale spíš se tam promítá fakt, že se to orientuje na starší evropský kontext - Bressona, částečněTarkovskýho... bressonovský mi to přijde v té vizuální ukázněnosti, práci s napětím, minimem hudby...voyeristickým přístupem k situacím a fetišizaci předmětů a úkonů...Tarkovskýho mi to zas evokuje tou vizuální a situační zástupností ( nebo jak to nazvat) s ohledem na minulost a vzpomínky, které ji křiví a definují - dílčí záběry definují a zastupují prostředí, (schody u domova), úkony zastupují období života( vystřihávání z časopisu a nalepování do sešitu) atd....s odstupem to působí až trochu snově... líbí se mi, jak je tu zacházeno s dobou...zároveň je i není přítomná...takové nakládání s výpravou už jsem dlouho neviděl... namísto dokumentarismu jemná stylizace...obecně jemnost a nenápadnost jsou pojmy, které ten film postihují na různých úrovních...jeho hravost, depresivitu, absurdnost, dokonce erotičnost ( ta je až titěrná)...ale dík tomu vizuálnímu a narativnímu minimalismu to hrozně vynikne... ...ono se to zdá, jaká pohoda to musela být po formální stránce...pár záběrů a sbohem...chybalávky...ten film je dobře natočenej...dobře se tu pracuje s architekturou mizanscény a hlavně s rytmem...jak z hlediska střihový skladby, tak nasazováním zvuku nebo pohybu herců... ten film mě potěšil...něřikam, že takhle má vypadat všechno a za všech okolností...ale jednak mi to sedlo jako odskok od žánrovek, kterejma se napájim dnes a denně...a pak jsem měl radost z toho, že česká věc nemusí být podbízivá, řachavá, hlučná a doslovná...(1.10.2011)
-
Herráček
Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu...(17.11.2011)
-
decay
Nezávislý, artový (znie to ako klišé, ale je to tak) počin aký sa u nás len tak neobjavuje. Za poslednú dobu si nič také nepamätám, alebo som nevidel niečo také, razantne odstrihnuté od mainstreamu. Tento postup narácie, ktorý režisér zvolil mám veľmi rád, aj keď zvykne byť miestami dosť ubíjajúci. Kamerou mi to veľmi evokovalo filmy Akiho Kaurismakiho. Ten je čosi "akčnejší" v samotných scénach, ale tie pohyby, polky ľudí, nohy, kufre v detailných záberoch mi ho hneď priviedli na rozum. Len tak ďalej pán režisér a nech sa darí aj s následujúcim počinom._____Stanica - autorská projekcia 2012(23.5.2012)
-
Oogi
Po filmařské a formální stránce perfektní film. Dějově je to však poněkud plytké. Některé vyjadřovací prostředky jsou obzvláště povedené, např. velikonoční vajíčko. *** Ve zkratce: 44 krásně napsaných dopisů s nepříliš informativním obsahem.(6.6.2011)
-
Ronee
Ak sa budete trochu nudiť, vedzte, že práve to je tá správna emócia, ktorú sa film snažil dosiahnuť. Pretože je to o tom, ako matka a syn, behajú po úradoch a vybavujú potrebné veci, aby mohli vycestovať do Londýna. A navyše je rok 1987, kedy sa na takúto cestu človek nemohol vybrať len-tak. Dlhé zábery, ako kráčajú vedľa seba, ako Vašek beží, ako si kupuje nové tenisky, ako sedí, ako sleduje pána, ktorý si šúpe vajíčko v čakárni u doktora, všetko sú to drobnosti, ktoré tvoria celý tento film. Ale snímka má príjemnú metráž, takže na rozdiel od niektorých dvojhodinových filmov podobného tempa, sa na to celkom dobre pozeralo. Navyše je to osobná výpoveď autora, režiséra aj producenta v jednej osobe. Lenže miestami mi bolo v kine trochu dlho a preto nemôžem dať viac ako tri hviezdy. Okolo obeda však tradične zaspávam aj bez nudného filmu.(23.6.2011)