Obsah
-
Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.
Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora) -
Rok 1914, předvečer 1. světové války. Plukovník von Haukwitz zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při svém pátrání se sblíží s poručíkem Heinrichem Rothem, který stál plukovníkovi nejblíž. Jejich vztahu ovšem okolnosti nepřejí. Rotha povolají na frontu a Klára je vojenským vyšetřovatelem Karlem Vranou nucena ke spolupráci proti okultním kruhům v armádních řadách. Válka postupuje, Klára hledá kýžený klid na rodném statku kdesi na Moravě, zatímco Roth a Vrana - každý po svém - stále více podléhají tlaku doby... Pramení právě tady všechno zlo budoucích (a současných) let?
"Nejde o epický příběh, ale o vhled do duší jednotlivých postav," nabízí klíč k pochopení filmu představitel jedné z hlavních rolí filmu Roman Zach. Ještě podrobnější návod k použití dává režisér. "Mám dojem, že film Hlava-ruce-srdce je docela srozumitelný. Používá jenom trochu jiného způsobu vyjadřování, než je běžné, ale tím by se divák neměl nechat zaskočit. Film není pouze realistické iluzivní médium, film je také hra. A bude-li mít někdo chuť se touto hrou nechat vtáhnout, pak se v mém filmu může volně pohybovat, aniž by ho muselo trápit, že nepřečetl všechny znaky a symboly," soudí režisér a pokračuje. "Film je pro mne otevřená struktura, do které je možno vstoupit z různých stran. Já samozřejmě velmi přesně vím, co jsem čím chtěl říct, ale samotného mne mnohdy překvapuje, jak se určité věci dokážou uvnitř filmu začít chovat jinak a začínají vstupovat do nových vazeb. Navíc se v okolním světě neustále děje něco jiného, co přináší do takovéhoto druhu filmu další rozměr. Jakýkoliv návod by tedy byl omezující, jediné, na co mohu apelovat, je otevřenost," uzavírá režisér.
Divákova situace je ale přece jen složitější, protože vedle několika tematických rovin Jařab pracuje i s humorem, ironií i jistou snahou překvapovat, až šokovat, což může diváka snadno zavádět do slepých uliček. Navíc by to nebyl ani Jařab, kdyby stejně jako na divadle, tak i ve svém debutu Vaterland - lovecký deník (2004) nezkoumal výrazové prostředky, hranice a prostupnost divadla a filmu. - Jaroslav Sedláček (Letní filmová škola) -
Rok 1914. Plukovník von Haukwitz zahyne za podivných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, zjistí, že jeho tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při pátrání po příčině hrůzného činu se seznámí se snoubencovým přítelem, poručíkem Rothem. Důležitou roli však má i vojenský vyšetřovatel Vrana, který v Evropě hledá další části těla, využívané nejrůznějšími okultními skupinami. Rakousko-Uhersko v době 1. světové války a po ní poskytlo inspiraci pro originální a odpoutanou, ale logickou vizi režiséra Davida Jařaba. Komorní příběh o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel nachází analogie mezi současností a érou, která toužila modernizovat, emancipovat a osvobozovat – ale také vládnout a nastolit nové mýty. V příběhu, vyprávěném trochu jinými prostředky, než je divák žánrových filmů zvyklý, jde však také o střet mužské a ženské intimity. (MFF Karlovy Vary)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (65)
-
Houdini
Český Lev 2 nominace: Kamera, Výprava(11.2.2011)
-
Tosim
Mysl, hmat, cit? Mám rád jinakost a vybočení, ale tu a tam člověk zkrátka přijde na to, že už nemá kam ustupovat. Tvůrce a divák a mezi nimi ... nic. Jedna hvězda za humor s jídlem a jako dík Jařabovi ohledně Romana Zacha, kterého čistě pouze audiovizuální diváci nebudou brát jen jako "čahouna, kterej hraje furt ty doktory."(2.12.2010)
-
Marigold
Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti".(22.11.2010)
-
Ony
V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní.(27.7.2011)
-
Silas
David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost.(25.11.2010)
-
paascha
Trochu přeexponovaná hříčka, ale na druhou stranu bylo vše činěno s dobrým úmyslem. Snad jen trochu méně hulení na straně tvůrců nebo více na straně mé k ještě lepšímu zažití by se šiklo:-))(3.5.2011)
-
Ruut
Tak HLAVA byla fakt cool - paráda. RUCE? No ruce docela zábavné(á). Jenže to SRDCE, to už bylo přiliš metaforické .. No a ten bonusový ufiklý prst? Vyloženě trapas. Vaterland je o třídu zajímavější., ale tohle zase takové snesitelnější ...(24.11.2010)
-
liborek_
Věřím tomu, že D. Jařab měl jasnou představu, co chce natočit, jak to chce natočit a že zná smysl každého políčka svého filmu. Při diskuzích o svém záměru se svými kolegy a při realizaci svého nápadu ale zapomněl na jednu podstatnou věc: Bez klíče, byť schovaného pod silnou vrstvou metaforických či surrealných výjevů, divák nemůže jeho záměr přijmout, přemýšlet o něm a vytvořit si na něj svůj názor. Bez klíče divákovi zbývá pouze možnost klouzat se po nejpřístupnějším povrchu skládajícího se z obrazů, výtvarných udělátek či vtipů v dialozích... Smysl mu ale nutně musí unikat (anebo ho může hádat, ale taková hra je nudná a sama o sobě nesmyslná). Děj postavený na připomínce hloupých báchorek o tajných společenstvích (ilumináti, zednáři, karbonáři..), které se snaží svrhnout zavedené pořádky (tj. typicky habsburskou vládu) a nastolit nový společenský řád prostřednictvím okultních rituálů, se dále rozvíjí "zhmotněním" pohádky plk. von Haukwitze o umírajícím králi, královně a dvou nevlastních synech. V náznacích je servírovana metafora o hlavě/ruce/srdci, napětí doby je připomínáno ne moc dobře fungující pantomimou před mapou válečného Srbska, usekané hlavy kohoutů snad morbidně odkazují na touhu po svržení císaře (monarchií, diktátorů...) a surrealné scény s useknutou rukou a hlavou pašují do filmu zprofanovaný prvek a mor českého filmu - nutný/nucený humor. Pochybuji, že smyslem filmu je paranoidní víra v kontinuální a neustálé ovlivňování dějin tajnými společenstvími, ale závěrečný přesun v čase z roku 1916 do moderní doby (a s připomínkou nacistické éry v podobě SS uniformy) mi tyto pochyby trochu narušuje (mužská dvojice se v krátkém záběru drží za ruce - jest to metafora bratrství? Tajné spolky byly též nazývány bratrstvy)... Kromě jednotlivostí a různých nedořečených narážek se prostě divák (já) nemá čeho chytit! I přes vizuální bachratost a pár zajímavých nápadů vyčnívají (vedle dějové zmatenosti) místy doslova frazeovité dialogy a přehnaně divadelní herectví. Tento film se tváří jako hlubokomyslné (snad i trochu experimentální) dílo plné skrytých významů, ale mně přijde spíše jako bizarní zábava s nedořešenou pointou. EDIT: Teď jsem se na ofic. webu filmu dočetl, že příběh je "nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa". Odhlédnu-li od zvláštního jazykového spojení příběh=téma (??), pak ono zmiňované téma v tomto filmu nevidím už vůbec...(30.12.2010)
-
Chlupis
Zručný a poutavý experiment, který je nutno ocenit už z principu.(29.11.2010)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - CZECH FILMS 2010-2011 - České filmy 2010-2011 (Hlava - ruce - srdcE / HEAD - HAND - HEART / Hlava - ruce - srdcE)(23.8.2011)
-
swamp
Sorry.. tohle byla fakt sračka, kterou nezachrání ani skvěle vypadající Čermáková, protože hraje naprosto příšerně, ani - přiznávám - zábavná etuda "Heinrich-ruka-sova-lev". Nazývat závěrečnou prvoplánovou pointu přesahem mi přijde snad jedině špatným vtipem masturbujících intelektuálů.(3.5.2011)
-
Slarque
David Jařab stále stojí osamocen mimo jakékoli směry české kinematografie. Něco tak originálního v kinech nebylo... od doby jeho Vaterlandu. Scénář není nejpevnější a občas zbytečně opakuje už vyřčené, ale jako autorská hra s divákem to opět funguje výborně. Už od úvodní titulkové scény režisér stanovuje vlastní (velice pomalé) vyprávěcí tempo a divák má dost času, aby se s tím srovnal. Herecky film stojí na výkonu pro mne neznámé Viktorie Čermákové, která to ustála se ctí. Postava Romana Zacha mi připomínala hlavního hrdinu novely Příběh jedné nohy od Igina Uga Tarchettiho, tak nevím, jestli to je jen náhoda (a co za houbičky to kouřil v lese, či jaký je výskyt lvů na Moravě). Pohádkovost, rozdrobená vyprávěcí struktura, černý humor, všechno sedí. Výborná je práce kameramana i pečlivá výprava a rekvizity. Navíc málokterý plakátový slogan je tak přesný jako tenhle. Ale Vaterland mi přišel celkově trochu lepší.(3.1.2011)
-
cinefob
Vždy je pro mne příjemné zjistit, že vedle Hřebejků a Svěráků se u nás pořád najdou režiséři, kteří neberou ohled na průměrného diváka. Ještě víc potěšující je fakt, že jsou schopni pro svůj filmový záměr sehnat dostatek prostředků a jejich filmy nemusí nutně vypadat jako amatérská videa. V kontextu československého filmu jsou tak Hlava-ruce-srdce velmi osvěžující podívanou, jejíž jediný problém spočívá v tom, že zhruba po hodině stopáže začíná ztrácet dech. Co se týče oné výtky stran nesrozumitelnosti či nesnadnosti při nacházení nějakého jednotícího smyslu (k otázce SMYSLU se ostatně několikrát vyjádří samotné filmové postavy; jednoduše: buď tu hru přijmete, nebo ne), nerozumím, jak je možné, že tohle nikomu nevadilo třeba u Juračkova Případu pro začínajícího kata (že by zde sehrála své příslušnost ke kánonu?), a v případě Jařabova filmu to pro mnohé představuje nepřekonatelný problém.(21.7.2011)
-
HenryS.
Ten chlap na konci mluvil do mobilu turecky??(12.8.2011)
-
Davies182
Když se v našich luzích a hájích najde někdo, kdo je ochotný zpracovat a prodat něco tak experimentálního, zaslouží si to už samo o sobě obdiv. Uznalé pokývání hlavou s šokem a naprostým ohromením vepsaným ve tváři - co to mělo být? Hlava-ruce-srdce je takovým tím filmem, jehož sledování se nevyrovná nic, co má doposud divák zažito. Může si to myslet, ale filmové plátno jej stejně nekompromisně zaskočí. Nějaká očekávání tu byla, jistě, ale film stejně sráží do kolen a nutí tiše mlaskat naplno otevřenými ústy, smát se... V úžasu, znechucení, v totálním nepochopení, ale ten art tam je. A to je nepopiratelné, nejdůležitější. S hodnocením je to potom těžké: maximum, nebo odpad!? Anebo zlatá střední cesta..?(4.12.2010)
-
dopitak
Viktorie Čermáková a její přepečlivá výslovnost jsou největším překvapením tohohle filmu. Zaujme i neobvykle nekoncepční kamera (obloukové šarády během rozhovoru slečny Knábelové a pana Vrany). Takhle nějak si představuju žánr mysteriózní film. Otázka je (kromě toho, že tvůrci svůj film s tímto žánrem nespojují), jestli už v dnešní době po absolvování všech možných (a bohužel i nemožných) výplachů scénáristických hlav není mysteriózní film mrtvý pojem. Jinými slovy a o filmu krátce: Co to kurva bylo?(27.7.2011)
-
type_B
Ornamentální film, u kterého mi vyloženě vadí nekonzistence času a vizuálního obsahu. Ano, mluvím o konci. Ať o něm přemýšlím, jak chci, zdá se mi násilně návodný, snad příliš explicitní vzhledem k tezi archetypálního příběhu, který je vetkán do děje celého filmu. Ba dokonce - pohádka o králi a jeho dvou synech tvoří pomyslnou páteř děje, ze začátku umně skrytou před očima diváka, posléze však vyjevenou až frustrujícím způsobem. Celkovou atmosféru dusné rakousko-uherské monarchie kazí některé dialogy, taktéž příliš explicitní a kupodivu příliš české. Z úst německých, potažmo rakouských vojáků bych čekal přece jen nějakou němčinu, či germanismy jako z úst Wiliho. (Když už si tvůrci dali námahu se všemi mísami, terinami, ozdůbkami, oblečením atd., bylo by myslím žádoucí tento perfekcionismus dotáhnout až do konce. ) Samotná látka příběhu je poměrně chudá a svým způsobem povrchní stejně jako ty mísy a teriny cizelované do nejmenších detailů. Je to dle mého názoru škoda, protože některé pasáže filmu jsou opravdu velmi silné a mají výborný potenciál.(23.11.2010)
-
blackrain
Měla jsem za to, že půjde o zajímavou kriminálku s mysteriozním nádechem,takové já můžu. Brzy jsem byla vyvedena ze svého omylu, protože se mi dostalo nehezkého bolehlavu navlečeného do secesního hávu. Vůbec jsem neměla tušení, jak mám tenhle film uchopit a rozlousknout. Zřejmě, což je samozřejmě velmi pravděpodobné, byl nad rámec mého chápání. Asi nejsem dost intelektuálně vyzrálá osobnost, když si nedokážu z tohoto příběhu odnést ten správný prožitek. Všechno a všichni mi přišli na hlavu padlí.(3.5.2011)
-
honajz
Když je to poprvé, je to zajímavé. Vaterland - Lovecký deník je zajímavý svou neotřelostí a surrealističností i nemožností jasného uchopení a výkladu. Ale tahle surrealistická protiválečná agitka - jak nakonec film vyzní - má sice krásný secesní háv, úžasnou kameru, vhodně vybranou hudbu, ale to samo o sobě je do sebe vnitřně obrácené. Neskutečně neohrabaný a amatérský výkon Viktorie Čermákové, jejíž ukňučené promluvy nás deptají už od úvodu filmu, jsou jen prvním mezníkem, kdy následují další podrazy na diváka, na téma, i film samotný. Nemám nic proti surrealismu, ale ať se mankote nesnaží tvářit jako že to chce předat nějaké poselství! Vřele souhlasím s komentářem uživatele liborek_. Napsal to přesně.(22.5.2011)
-
Columbus
Viktorka je krásná žena, ale jako herečka je sice rutinně dobrá, ale nemá drive ... ten film mě nebavil a to jsem pochopil, že mám co do činění s "divným" filmem :-) ti lidé patří asi fakt do divadla(22.11.2010)