Hlava-ruce-srdce

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". (22.11.2010)

Ornamentální film, u kterého mi vyloženě vadí nekonzistence času a vizuálního obsahu. Ano, mluvím o konci. Ať o něm přemýšlím, jak chci, zdá se mi násilně návodný, snad příliš explicitní vzhledem k tezi archetypálního příběhu, který je vetkán do děje celého filmu. Ba dokonce - pohádka o králi a jeho dvou synech tvoří pomyslnou páteř děje, ze začátku umně skrytou před očima diváka, posléze však vyjevenou až frustrujícím způsobem. Celkovou atmosféru dusné rakousko-uherské monarchie kazí některé dialogy, taktéž příliš explicitní a kupodivu příliš české. Z úst německých, potažmo rakouských vojáků bych čekal přece jen nějakou němčinu, či germanismy jako z úst Wiliho. (Když už si tvůrci dali námahu se všemi mísami, terinami, ozdůbkami, oblečením atd., bylo by myslím žádoucí tento perfekcionismus dotáhnout až do konce. ) Samotná látka příběhu je poměrně chudá a svým způsobem povrchní stejně jako ty mísy a teriny cizelované do nejmenších detailů. Je to dle mého názoru škoda, protože některé pasáže filmu jsou opravdu velmi silné a mají výborný potenciál. (23.11.2010)

Asi nejsem dost intelektualne vyzrala, ale tenhle film jsem nepochopila. Moc se mi libily nektere casti a hlavni role jako by byla usita pro Viktorii Cermakovou, ale - co ten zbytek? Co aspon nejaky naznak pribehu? Nebo aspon nejaka idea?? Myslim, ze film si hraje na vic, nez cim je... z niceho zazrak neudelas (nebo aspon ne vsechno se da vycucnout z prstu :D) (26.04.2011)

The Future Is Female. Muhahahahahhah. ♥ A kdybych měla více rozšířit své pocity, které jsou již teď absolutní, řekla bych, že fantastická práce s herci. Když si například vzpomenu, jak mě Schmitzer rozčiloval svým výkonem v Jako nikdy, kdy jsem nebyla schopna přijmout prakticky jedinou větu, jakým iritujícím způsobem ji publiku odevzdával, ale je to samozřejmě výkon, který kritikové ocení, protože je to role bez tajemství a tragická k tomu, není třeba ji nijak vnímat ani si na ni dělat názor, prostě se pokýve hlavou, jak toho jedovatého dědka pěkně zvládl. Tady oproti tomu představuje akusmetrického boha/démona, postava má několik vrstev, některé reprezentované tělem, většina jenom hlasem, a i ten se neustále proměňuje podle toho, jestli mluví k služebnictvu a vykládá vtipné historky a nebo jestli dodává zásadní naději a jistotu svojí pochybující královně. Ve scéně, kdy muži beze slov tančí s šavlemi po mapě Evropy, strčí své dva pohádkové syny do kapsy se vším všudy a to jenom vznešeností a sošnou ironií své tělesné přítomnosti, ach. Zkrátka díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. Viktorie jde na svou femme futuriste také hlavně přes hlas, který si vydobude respekt sám o sobě, a když se k němu přidá ještě její dokonalá physique, nelze si představit lepší představitelku pro roli ženy, která rozsévá zkázu v srdcích slabých mužů a roste do závratných výšin po boku mužů silných. Finger je bez vlasů naprostý miláček a jeho postava mě dojímala asi ze všech nejvíc. Romana Zacha jsem celou dobu vnímala tak nějak v souvislosti s jeho figurou z Vaterlandu - pořád je to ten samý chlapeček, který bezradně touží být vrchním alfasamcem, a i když už mu vůbec nic nestojí v cestě, není toho schopen. Vnitřní utrpení i komické šílenství takového ztroskotance herec nese se ctí - moje nejoblíbenější scéna s ním je ta, kdy ho Klára veze ke stařence léčitelce čarodějce do nízké chaloupky, on se musí chudáček hrbit, a stařenka ho začne bez jediného slova komentáře fackovat. Jaký jasnější vzkaz by ještě chtěl? Ivana Uhlířová je potom skvělým kontrastem ke všem těm osobám usilujícím o velikost, a je to jasné od první chvíle, kdy se před kamerou objeví, a nemusela by ani nic říkat. A teď zopakuji svůj refrén: Díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. (06.10.2014)

Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. (08.01.2011)