Mamas & Papas
Režie:
Alice NellisScénář:
Alice NellisHudba:
Jan PonocnýHrají:
Zuzana Bydžovská, Petr Franěk, Filip Čapka, Zuzana Čapková, Natalia Volkova, Ivan Shvedoff, Michal Čapka, Marika Procházková, Martha Issová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Čtyři příběhy filmu tvoří mozaiku osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scénáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy. Domácí režisérka číslo jedna opět přichází s příběhem, který se může dotknout diváků bez ohledu na věk či postavení. Každý z vyprávěných příběhů o touze po dítěti, osudovém rozhodnutí, zda dítě mít či nemít nebo snaze vyrovnat se s nástrahami, které před nás život postavil, může být právě ten váš. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (244)
Český Lev 1 : Herečka HR - Zuzana Bydžovská + 4 nominace: Herečka VR - Zuzana Čapková, Scénář, Střih, Hudba ()
Pasivně bezmyšlenkovité a šmírácké přitakávání životní mizérii. Film sděluje jen banalitu "takový je život", místo aby vypravěčskými prostředky vzbudil pocit "takový život být nemusí" (což dělají přínosné psychologické snímky). Alice Nellis tím vytvořila svůj rekord v nechutném a bezcílném citovém vydírání. ___________ Není tu jediná postava, která by si zasloužila sympatie (všichni muži jsou chcípáci a všechny ženy jsou vylíčeny negativně - mateřství tu nemá žádný pozitivní obsah) a není tu jediná scéna, kdy by postavy nebyly ponižované a uváděné do trapných situací. Je zázrak, že někdo takhle misantropický film může chápat jako citlivý. __________ Zvláštní "bonus" pak je pitomě poskládaný děj, kdy to vypadá, že jeden chlapík sedí na lavičce několik měsíců, stejně jako jedna ženská sedí na pláži několik měsíců a zatím Ukrajince naroste břicho a odrodí. Ale to už je jen taková perlička. _______ "Mystický závěr" s keporkaky či monolog Marthy Issové v divadle jsou jinak dokonalou ukázkou pseudoumění alias midcultu. Alice Nellis potvrdila svůj status nejpřeceňovanější české režisérky, jíž média tleskají z pouhé povinnosti a už ani nevědí proč. ()
Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří. ()
Oddechový čas při čekání na Lidice. ()
Já si myslím, že lidé, kteří se ocitli v podobných situacích se v chování hlavních hrdinů našli. Na autencitě příběhu velmi příspívali vedlejší ruchy, tady opravdu klobouk dolů před zvukařem.Mnoho věcí bylo filmem ukázano, nejzajímavější se mě zdál hlavní příběh veteienáře Domanského a jeho ženy. Mám dojem, že zbylé příběhy tu existují, právě pro širší pojetí tohoto příběhu. V každém případě Alice Nellis udělala velmi vydařenou pocitovku. ()
Čtyři příběhy, čtyři rozdílné názory na život. K ani jednomu mně nepřišlo, že by byly zajímavější, než hromada papírů, které stály předemnou a bylo třeba je roznosit. Balíkování jsem nicméně během filmu zfouknul a musím se přiznat, že jsem byl rád, že během filmu něco dělám. Ano, zajímavé a důležité problémy se během filmu řešili, ale s herci, kteří předvedli naprsoto nezáživné postavy a skutečností, že to nemělo vůbec žádný náboj, po kterém bych šel, i kdyby se za ním kouřilo. ()
Film, který autenticitu "vztahového" dramatu přivádí na samou hranici snesitelnosti a řádný kus za hranu atraktivity. I když dílčích věcí si na filmu cením, celkově se pro mě Nellis stává spíše formální eskamotérkou. Po Tajnostech hodně dietní porce terapeutických frází. ()
Paradoxně neempatický ženský film, který redukuje vztahy jen tímto rastrem a v němž muži dostávají možnost projevit alespoň nějaký náznak své vlastní vůle jen v závěru, byť i ta je nakonec okleštěna. Z tohoto pohledu tedy Nudas & Trapas... ()
O nich bez nich. ()
Alice Nellis je výborná scénáristka, která dovede napsat živoucí postavy, dát jim do úst uvěřitelné dialogy a z banalit vytěžit emocionálně silnou výpověď, jež svou finální smířlivostí neirituje, jelikož nejde o člověčinky a humanistické kýče. Její nejnovější film ale neměl scénář v tradičním slova smyslu, protože o osudech svých postav vždy věděli pouze herci, a tak jsou reakce na určitá zjištění - v rámci mezí - autentická. Na zvoleném přístupu není nic špatného, protože přesně takto natáčí třeba Mike Leigh, jenže Alice Nellis není příliš dobrá režisérka, poněvadž se vzmůže maximálně na uměníčko pro měšťáky. Ústřední postavou se ukazuje být měšťácká doktorka, která je typově obsazena naprosto nepřesvědčivou Zuzanou Bydžovskou, jíž je věnována většina času střihově naprosto nezvládnutého počinu, u kterého není jasné, jak se to má s osobní a pracovní rovinou, když si mohou postavy trávit na lavičkách v parku a pod vodou několik dlouhých měsíců. Zbytek je modelový a příliš účelový, a tak nechybí cizinka - představitelka nižší střední tříky, mladý pár očekávající dítě či pár dlouhodobě se snažící o dítě, ale přitom ani v jednom případě nejde o pozitivní obrazy rodičovství a jsou zde pouze k vydolování emocí z diváků, jejich lacinému dojímání (umírající pes) či pobavení (soulož mezi zvířaty). Nejhorší ze všeho je ale konec, který chce vyvolat zdání (začíná a končí u toho zdání), že se nejenom jedna z postav, ale i divák s ní střetnul s něčím, co ho dalece přesahuje a co nemůže rozumem pojmout, ale přitom jsou mu dané obrazy vysvětleny přítomným komentářem. Z tohohle hezkého filmu o nehezkých věcech pro (ne)zajištěné diváky, kteří chtějí vidět hezké obrázky v pochopitelném provedení, je mi blivno. Být žena, na protest proti obdobným chcípáčským potratům si strčím tampón tak hluboko, až prasknu. ()
Tohle NEmohla napsat a natočit Nellis. Nevěřím. LFŠ 2010 ()
Alice Nelllis má velký cit pro malé okamžiky, které vytváří silný prožitek. U Mamas & Papas jich bylo několik, ale v záplavě tolika příběhů, z nichž by si minimálně dva zasloužily samostatný prostor, nevynikly a celkový dojem srazily k průměrnosti. Škoda. Dvě a půl. ()
Rakovinotvorný art. ()
Samozřejmě má svou logiku, pakliže zabřezl celý tým kolem Nellis, že je to všechny vtáhlo do vyprávění o různých tvářích rodičovství. Ale způsob, jakým se s tímto životním obdobím vyrovnali, je téměř k neusledování. ()
Neoslovilo. Nepomohlo ani režisérkino vysvetľovanie - čo je inak, mimochodom, pri filme často známkou toho, že sa niečo celkom nepodarilo. Štyri príbehy postáv, ktoré konajú priam odpudivo. Len príkladom - prisťahovalkyňa sa vzdá kvôli sociálne nižšiemu štandardu dieťaťa, herečka kvôli kariére, ďalšia sa ženie za víziou potomka, nehľadiac na okolie, iná rieši potomka potápaním. Toľko ženy. Ale tie, pri prižmúrení oboch očí, napriek nesympatiám, by sa dali ako-tak akceptovať. O mužoch škoda hovoriť, hanba pľuť. No a tak, s trochou sarkazmu je možné konštatovať, že ide o antinatalistický film. Prostredníctvom osudov viacerých párov ukazuje neveselú a nezaujímavú spoločnosť, bez záujmu a náklonnosti k prírode a prirodzenej radosti zo života, zaujatú samou sebou. Nuž a privádzať deti do takéhoto prostredia sa je potom aktom rovnakého zúfalstva, v akom sa pohybujú postavy príbehu. ()
Alice Nellis pouze nastřelila hercům charaktery jejich postav a ti netušili, kam se jejich osudy budou ubírat. Realismu denních slastí i strastí tak bylo dosaženo, přesto to občas dře, ne že ne. Nellis ale jinak výrazně nezklamala, to se jí zase musím zastat. Co ale zklame jednoznačně, je práce zvukařů. Nevím, kde je zakopaný pes, ale už to v poslední době v tuzemské kinematografii není rozhodně výjimkou, že divák špatně (někdy až mizerně) slyší / luští některé dialogy. ()
Rozmělněním do čtyř příběhů se mi nedostávalo tak zásadního svědectví jako v Tajnostech nebo ve Výletu. ()
Nekonzistentní pohled do ženského světa, stravitelný díky skvělé Zuzaně Bydžovské i Marthe Issové, výbornému soundtracku a příjemné kameře. ()
Velmi civilní projev ústředních postav v čele se skvělou a nejlepší paní Bydžovskou dává ještě více vyznít velmi intimnímu motivu příběhu(ů) lidí, kteří se pokoušejí či mají nebo nemohou mít či snad přicházejí o své dítě.! ()
Nejsem žádný velký fanda ženských za kamerou, protože mi prostě nesedí jejich přetažená pocitovost. Stejně tak nejsem velký fanda depresivních blábolů o tom, jak je život na hovno, když nemáte aspoň jednoho fakana. Já jednoho měl a nechal jsem ho utratit, aby byl klid, a jsem snad nespokojený? Nejsem..:-) ()